Obživlosti: Příroda na papíře
Třetí díl seriálu úvah známého autora, který stál mimo jiné u zrodu našeho družstevního média. Vzpomínky na to, co bylo a současně stále je, ale možná trochu jinak. Dnešní téma: O ochraně přírody a jejích úskalích.
Nápad chránit přírodu před člověkem předpokládá existenci lidí, kteří se přírodě snaží ublížit. Ve skutečnosti tu ale jsou, byli a budou jen lidé, kteří přírodu používají, neboť ani nemohou jinak a spor se vede o návod k použití. Byl-li v minulosti člověk k přírodě šetrnější, než je dnes, pak spíše kvůli neschopnosti efektivněji přírodu použít, než že by se uvědoměle držel zpátky. K ideálnímu soužití člověka s přírodou se nedá vrátit, protože člověk se vždy snažil v přírodě pouze ideálně zařídit.
Když ještě vodní dílo Gabčíkovo bylo staveništěm, prošel jsem se vyasfaltovaným korytem, kterým dnes vysoko nad zemí teče Dunaj. Přišlo mi, že si člověk v přírodě dovolil příliš a sevřený žaludek mi říkal, že tohle nedopadne dobře. O přehradu se vedl mezinárodní spor s Maďarskem, kde nově vládli lidé, kteří by nejraději vrátili přírodu do původního stavu, zatímco na Slovensku si podrželi vliv inženýři, toužící vidět své celoživotní dílo fungovat. V září 1991 jsem byl u bezprecedentního okamžiku, kdy v maďarském parlamentu promluvil první cizinec: Josef Vavroušek, československý ministr životního prostředí. Maďaři naslouchali nepříteli proto, že to byl přítel. Ekolog vysvětloval ekologům, že není možné se s inženýry nebavit. Vavroušek mi slíbil rozhovor pro Lidovky. Kvůli časové tísni mě vzal v Budapešti do auta a mluvili jsme cestou. Kousek za městem mu řidič zastavil, aby se pan ministr mohl zbavit nenáviděného obleku a vzít na sebe pohodlné texasky. Neřekl jsem to na něj, samozřejmě.
Vavroušek tři roky na to zahynul pod lavinou v Tatrách a náhrada za něj není dodnes. Z ochrany přírody se stal ekologický byznys a ochránci přírody se u veřejnosti dopracovali pověsti ekoteroristů, kteří patří do rezervace bez civilizačních vymožeností. Místo milovníků přírody se ekologické agendy postupně ujali lidé, kteří pohrdají Člověkem. Pamatuji mladé dobrovolníky, kteří čištěním a rekonstrukcí zanesených kanálů zachránili lužný les. Z lásky k přírodě. Vystřídali je právníci, kteří sabotují aktivity developerů v naději, že přírodu lze zachránit legislativně, na papíře. Nevěřím, že tudy vede cesta. Developeři už zjistili, že shovívavosti bojovníků za přírodu lze docílit sponzorským darem. A ekologičtí aktivisté už většinou vědí, o kolik si říct, aby se developerovi ještě vyplatilo zaplatit výpalné.
Vlastně nevím, zda Vavrouškova řeč v maďarském parlamentu něco vyřešila. Z maďarských poslanců jsem měl ale lepší dojem než z budovy, ve které zasedali. Nemohl jsem si nevšimnout, že uprostřed skvělé secese stojí v Budapešti cosi, co si trapně hraje na gotiku. Ale neřekl jsem jim to, samozřejmě.