Dopis příteli: JÁSÁM
Milý Jiří,
dlouho jsem Vám nepsal. 8. února jsem zahájil, jak já říkám, svou předsmrtnou výstavu obrazů a soch v Galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Dosud trvá. Její podstatnou část budu za čtrnáct dní stěhovat do Uherského Brodu. Inu, regionální autor. V listopadu minulého roku jsem založil Vydavatelství Jaroslav Kovanda JÁSÁM. Jak název napovídá, já sám si jásaje budu vydávat knížky, jak se mi zlíbí. Princip je jednoduchý. Výtvarník mi za obraz či sochu udělá lejaut (se tomu říká?), tiskárnu si zaplatím. Vydělám-li prodejem, vydám další titul. Kolik let to může trvat, když mi letos v únoru bylo sedmasedmdesát, si dovedete představit. Zatím jsem vydal vysoce prodělečný šedesátistránkový katalog svých obrazů a soch a knihu Třešňové týdny, o níž se přítel Jakub Grombíř vyjádřil, že Jarda, jako já, píše čím dál pesimističtěji. Jsem zvědav, jak by se se stejnou látkou popasoval on, kdyby taky strávil půl roku v archivu, kdyby pročetl tolik záznamů o výsleších tolika příslušníků gestapa, takovou spoustu výpovědí kolaborantů a konfidentů a prohlášení tolika svědků o mučení, kterým za rajchu ve vyšetřovnách gestapa prošli. Ale ať už bude mít kdokoli jakékoli výhrady, já jsem se tou knížkou osvobodil; ačkoliv jsem dopadl podobně jako ten totálně už tělesně zdevastovaný starý muž, vedle něhož jsem kdysi močil u vinařského sklepa v Plžích za Petrovem: už na něm všechno vrzalo: francouzské hole, páteřní korzet, zubní protéza „tarokovala“, když mi řekl tu památnou větu: „Jako bývalý fotbalový rozhodčí jsem o lidech ztratil všechny iluze.“ A otřípl.
A další knížkou, která by měla v nejbližších dnech v JÁSÁMu (sic!) vyjít a kterou právě dokončuji, bude ohromně prodejná sbírka „Marie McDonová a jiné básně“. Její součástí je poměrně rozsáhlý soubor Ruská spojka, složený z textů z mých posledních pěti cest po Rusku. Závěrečná báseň je věnována Karlovi Havlíčkovi z Borové. Současný politik profesor Petr Fiala z Prahy se kdysi na základě svého všeobecného vzdělání kdysi vyjádřil, že už K. H. Borovský tvrdě se otíral o Rusy a jejich samoděržaví! A že Putin… Když si ale Havlíčkovo svědectví přečtete pozorně, ano, Rusové chlastají a často do němoty, a mají i jiné špatné vlastnosti, ale ty většinou podle Fialy, pardon, Karla Havlíčka, pocházejí prý od Němců, kteří se tam v Rossiji v hojné míře usádlili a nebohé Rusy svými odpornými móresy zkazili. Inu český obrozenec se v mladém Havlíčkovi nezapře!
V Rusku jsem už recitoval své texty na různých festivalech vícekrát, a tak mě napadlo, že bych si tam na pár dní zaletěl (!), a jako v roce 2016 bych třeba četl v Tveri na Škole slovanských jazyků, kde se vyučuje čeština. Když jsme tam s básníkem Milanem Libigerem předloni byli, chtěli po nás i naše knížky, a my jsme jim je po slovansky slíbili. A po slovansky neposlali. Mohl bych to letos napravit; svých knížek mám hafo.
Anebo bych hopl (!) na nějakou moskevskou univerzitu, kde jsme s Milanem rovněž pobývali, a se studenty a učiteli ze Základní české školy v Moskvě, kteří učí děti českých diplomatů, se tak mile pobratřili.
Nevím však, co by mně k tomu řekla naše kulturní fronta, která se z velké části osypává, jenom slovo Rusko zaslechne a obyvatele Ruské federace vesměs považuje za Rusáky a hůř. Co myslíte, Jiří? Nesesypali by se na mne všichni ti osypaní? Teď za této mezinárodní situace?
Zatímco toto píšu, vedle v pokoji nám montuje skříň „hodinový manžel“. Nesl jsem mu kafe a dali jsme řeč. On že do toho Ruska taky pojede, na ten fotbal. Pokud jeho zeťák teda sežene lístky. Jeho zeťák je Rus z Nižního Novgorodu (jen čirou náhodou se jmenuje Pavel Morozov), a tam, v rodišti Gorkého a Šaljapina, se taky má nějaký ten zápas světového šampionátu hrát. I on, „hodinový manžel“, si myslí, že ta událost s vyhošťováním diplomatů je fraška. Těm pohádkám prý můžou uvěřit jen malé děti, říkal. Oslí můstek: zajímalo by mne, jak Angličané vyslovují slovo Babiš, jsem vtipně zas říkal já…
Odbočka: Pamatujete si, Jiří, na ten velkofilm o Michelangelovi, jak ten Buonarroti Charlton Heston „povaluje“ se na lešení, zatímco politik papež, myslím, že Julius II., na bílém hřebci jede kolem do války? A jak se po sobě dívají: jako by jeden druhému záviděl? Zatímco ty si jedeš na rajs, já tady budu muset dřít, pod sixtinským stropem se hrbatit, resp. zatímco ty si budeš tady v klidu mastit ty svoje omalovánky, já si budu otloukat zadek na koni nadél i našíř, Bože… Zkrátka každý máme tady na té planetě nějaký úkol. Někdo baletí, někdo skládá hudbu, jiný peče rohlíky, další škodí v té řadě škodilů, co jich jen naše bohulibé státy jsou štont vyprodukovat. Rusové tráví své škodily. Britové zas nevyhlášeně přepadnou Irák a tam s kamarády z Ameriky pozabíjejí – na 800 000 Iráčanů prý to jejich šíření demokracie už odneslo… To jen tak namátkou. Rusové zabrali Krym, Britové léta jsou už nasáčkovaní na argentinských Malvínách. To jen tak namátkou. A argentinská vláda to nikdy neuznala.
Mám tedy či nemám do toho Ruska jet?…
Neboť Hamé teď určitě v Rusku s výrobou přesnídávek nepřestane, čeští hokejisté v KHl se určitě nebudou vzdávat části platu ve prospěch Skripalovy rodiny; jenže „kulturní pracovník“?…
A kdybych jel v období toho mistrovství světa ve fotbalu, nepotřeboval bych vízum…
Ale možná to za nás vyřeší politici v čele s Borisem jelm, zas překlep, Johnsonem. Ostatně už teď se po EU šíří bilbordy vyzývající hloupý fotbalový národ k bojkotu toho svého svátku. A pojedem dopryč všichni.
Takže abych nefantazíroval… Milý Jiří, nevěděl byste o nějakém prostoru v Brně, kde bych mohl v bližší době ze své jásámské tvorby číst? Co třeba Skleněná louka? Má plno?
Váš Jaroslav Kovanda.