Historie českých zemědělských družstev
V historii zemědělských družstev se prolínají dva základní typy družstev – družstva úvěrní a neúvěrní. Úvěrním zemědělským družstvům, tedy kampeličkám a raiffeisenkám bude věnována pozornost v příštím příspěvku o historii peněžních družstev. Neúvěrní zemědělská družstva se začala na našem území rozvíjet od 90. let 19.století. Na přelomu 19. a 20.století již vznikala početná družstevní síť a tak před 1.světovou válkou existovaly v českém družstevnictví oblasti, v nichž zemědělci to co potřebovali ke své práci, odebírali od družstev, a naopak prostřednictvím družstva prodávali vše, co na svých hospodářstvích vyprodukovali.
Po vzniku samostatného Československého státu v roce 1918 se zemědělské družstevnictví úspěšně všestranně rozvíjelo a v meziválečném období se stalo významným finančním, obchodním i organizačním systémem, který příznivě ovlivňoval hospodářský i společenský život nejen na vesnici, ale v celém státě. Rozsáhlá a funkční síť zemědělského družstevnictví byla spolehlivým základem rozvoje a pokroku českého zemědělství a zvyšování úrovně venkovského obyvatelstva.
Svazový základ zemědělského družstevnictví
Obdobně jako u ostatních družstevních odvětví i u zemědělských družstev měla velký podíl na jejich rozvoji svazová organizace, která zabezpečovala organizační, zastupitelskou i revizní činnost pro svoje členská družstva.Tyto svazy zpočátku fungovaly rovněž jako peněžní a obchodní centrály svých členských družstev. Jako první družstevní centrála na našem území byla v roce 1896 z iniciativy úvěrních družstev založena Ústřední jednota českých hospodářských společenstev v Království českém v Praze, ze které se postupně vyvinulo ústředí i pro další typy zemědělských družstev.
Vrcholným orgánem celého zemědělského družstevnictví byl od roku 1921 Centrokooperativ, což byla celostátní zájmová družstevní organizace, jejímž účelem bylo zastupování a hájení družstevních zájmů na veřejnosti, ve styku se státem a nejvyššími články obchodní a finanční sféry, jako s Obilním úřadem, Plodinovou burzou, bankami apod. Centrokooperativ hrál roli revizního svazu vůči jednotlivým zemědělským družstevním svazům a jejich účelovým podnikům a centrálám. Koordinoval rovněž jejich součinnost v oboru obchodním, finančním a výrobním. Zároveň byla prostřednictvím Centrokooperativu realizována mezinárodní spolupráce s obdobnými zájmovými zemědělskými družstevními organizacemi v zahraničí. V rámci zemědělského družstevnictví pak v průběhu 20.let 20.století byly v zájmu efektivnější činnosti vedle základních ústředí ( jako byla např. Ústřední jednota českých hospodářských družstev v Praze a v Brně) zakládány obchodní centrály jako např.. Svaz družstevního průmyslu bramborářského , Svaz sušařů čekanky a řepy apod. a dále specializované podniky a obchodní centrály, jako byly například Kooperativa, Moragro, Zemka, Selecta a jiné.
Tři typy družstev
Podle druhu činnosti je možné tehdejší zemědělská družstva zhruba rozlišovat na družstva s obchodním zaměřením, zpracovatelská a provozní. Z družstev s obchodním zaměřením měla největší význam univerzál¬ní družstva nákupní a prodejní, nazývaná Hospodářská družstva skla¬dištní. Tato družstva se zpočátku zabývala společným nákupem hospodářských potřeb hlavně hnojiv a krmiv, později rozšířila svoji činnost i na opatřování dalších zemědělských potřeb – osiv, hnojiv, strojů, nářadí, topiva a dalších věcí pro provoz hospodářství i domácností. Zároveň vykupovala zemědělské plodiny a výrobky od svých členů k dalšímu společnému zpracování a zpeněžení. Činnost skladištních družstev se velmi úspěšně rozvíjela a tato družstva se svými centrálami představovala mohutné obchodní podniky s mnohostrannou obchodní činností. Do kategorie družstev s obchodním zaměřením pak dále patřila specializovaná družstva prodejní např.: družstva pro zpeněžová¬ní dobytka, vajec a drůbeže, zeleniny a dále specializovaná družstva zásobovací.
Z družstev zpracovatelských byla nejvýznamnější družstva mlékárenská, která začala být zakládána hlavně od roku 1900 ( i když první 3 mlékárny vznikly již v roce 1885 a to v Moravanech, Dolní Rovni u Pardubic a Opočenské družstvo mlékařské v Pohoří), během první světové války a po válce jejich činnost ustávala, ale od roku 1922 zásluhou iniciativy jejich ústředí - Svazu mlékařských družstev zaznamenala opět značný nárůst. Dalším rozšířeným typem byla družstva pro zpraco¬vání čekanky. První sušárna čekanky vznikla v roce 1900 v Sánech v okrese Poděbrady. Již ve 20. letech 20.století participovala sušárenská družstva na celkové republikové výrobě 60% a na vývozu téměř 100% ( sušená čekanka byla surovina pro výrobu cikorie). Početnou skupinu také představovala družstva pro zpracování bram¬bor a sice lihovarská, škrobárenská a sušárny brambor. První družstevní lihovar byl založen ve Stráži nad Nežárkou roku 1900 a první družstevní škrobárna v roce 1908 v Horažďovicích. Do kategorie zpracovatelských družstev dále patřila družstva cukrovarnická, mlýnská, lnářská, tkalcovská, ovocnářská, vinařská, zelinářská, pro chov dobytka, družstevní sladovny a další.
Stroje i elektrifikace na družstevní bázi
Zajímavou a dnes velmi málo známou kategorií tvořila družstva provozní. Z nich měla velkou důležitost strojní družstva, která začala být zakládána po roce 1900 za účelem opatřování provozu společných strojů, jejichž zakoupení bylo pro jednotlivce velice nákladné a stroje přitom byly používané jen krátkou dobu. Většinou strojní družstva nakupovala mlátičky s různým pohonem, ale zakupovány byly také šrotovníky, žací a secí stroje, cirkulární pily, plečky, brány a další. V souvislosti s průběhem elektrifikace venkova pak tato družstva někde splynula s družstvy elektrárenskými, neboť elektrárenská družstva vedle svého hlavního poslání vybudování místní elektrárny a místního elektrického rozvodu opatřovala pro svoje členy i příslušné stroje poháněné elektřinou.
Téměř nikdo již neví, že elektrifikace venkova byla v Čechách prováděna družstevně. Od zakládání původních malých elektráren pro zásobování elektřinou jedné či dvou obcí se postupně přešlo na zřizování elektráren zásobujících celý správní okres, jako byly např. Družstevní elektrárna a mlýn ve Veselí n.Lužnicí , nebo Družstevní podniky elektrárenské v Dražicích nad Jizerou. Tato elektrárenská družstva se postupně začala měnit z původních výrobních na Družstva pro rozvod elektrické energie. Mezi družstva provozní můžeme dále zařadit např. družstva meliorační a vodovodní, lesní, družstevní prádelny a jiné.
Paleta zemědělských družstev však byla podstatně širší než je naznačeno v tomto krátkém příspěvku. Jejich činnost však byla násilně přerušena a státem zlikvidována po roce 1948 - bez ohledu na jejich členy, bez respektování jejich majetku.
.
Také zemědělské družstevnictví se po skončení 2.světové války intenzivně zapojilo do obnovy hospodářství. Odpovědně plnilo svoje povinnosti jak vůči členům, tak vůči obyvatelstvu, a to bez ohledu na nedostatek potřebné organizační výstavby a přes komplikované řízení národního hospodářství.
Zásadní zlom – nedemokratická socializace družstevnictví pro roce 1948
Politický vývoj po únoru 1948 přinesl„linii socialistické přestavby zemědělství". Znamenala začátek nedemokratického postupu státních a stranických orgánů proti zemědělským družstvům. V roce 1949 bylo zákonem stanoveno vytvoření nového typu výrobních zemědělských družstev tzv. Jednotných zemědělských družstev. Tato Jednotná zemědělská družstva byla převedena do řídící kompetence ministerstva zemědělství a nikdy si nevytvořila vlastní svazovou strukturu. V roce 1952 byla zestátněna, či likvidována všechna zemědělská družstva existující zde z předchozího období.
Zemědělského družstevnictví v novém pojetí, tedy ve formě družstev společné výroby, bylo zneužito k násilné socializaci soukromých zemědělců. Počátky hospodaření v družstvech, zakládaných pod politickým tlakem a za pomoci perzekucí, byly velmi těžké a odměny za "pracovní jednotky" na hranici bídy. Demokratické principy nebyly respektovány, členská práva potlačována. Nařízenými organizačními úpravami se rozešly cesty zemědělského a nezemědělského družstevnictví, což bylo později potvrzeno i rozdílnou družstevní legislativou.
V místech však existovala i nadále neformální družstevní spolupráce, zejména mezi jednotnými zemědělskými družstvy a spotřebními družstvy. Pro jednotná zemědělská družstva platil direktivně plánovací systém jak v oblasti výroby, tak v oblasti státního výkupu zemědělských produktů. Teprve od poloviny 60.let se situace postupně měnila. Jednotná zemědělská družstva získávala více samostatnosti a větší podnikatelský prostor.
Po roce 1969 však pod vlivem státních a stranických orgánů začala vítězit v zemědělském družstevnictví "gigantomanie", která měla za následek podstatné zvýšení nákladů na výrobu. V ohromných zemědělských družstevních komplexech se vytrácely družstevní vztahy a docházelo k odcizení mezi lidmi stejně jako ve velkých státních podnicích. I když zásobování obyvatelstva potravinami domácího původu bylo poměrně dobré, dosahovali se ho při vysokých nákladech a stát byl nucen každoročně dotovat maloobchodní ceny potravin stále vyššími částkami.
Vývoj po obnově demokracie v roce 1989
Po listopadu 1989 nastaly velké změny i v zemědělském družstevnictví. V květnu 1990 byl vydán nový zákon o zemědělském družstevnictví, který přinesl zásadní změny do systému zemědělských družstev. V roce 1993 byl založen Českomoravský svaz zemědělských družstev, později přejmenovaný na Svaz zemědělských družstev a společností, dnes Zemědělský svaz ČR. Od roku 1997 je zemědělské družstevnictví členem Družstevní Asociace ČR, která je reprezentantem družstevnictví v České republice.
(Více informací na www.zscr.cz )