Podzim
Z tvorby prokleté básnířky Šárky Smazalové.
Podzim,
raněný den,
tlející podvečer
s vůní slunce a s vůní chryzantém.
A tohle všechno je teď pro mě?
I tohle listí je teď pro mě?
Vědět to dřív tak přišla jsem
už před sto lety.
Kam se teď poděla
pohřební touha koupit si věnec
když tohle všechno je teď pro mě?
Někam zmizela i s fábory dlouhými
jak vůně jehličí v nekonečném lese.
Přišlápnout je na konci
– a věnec si zlomí nohu!
Podzim,
raněný den,
a aleji
konce nedohlédneš.
A půjdem spolu
a půjdu jenom já,
protože ty – nikdy nebudeš.
Když tohle všechno je teď pro mě
když tohle všechno teď mám,
koupím si kytky,
které jsou od tebe – ty nikdy nebudeš.
Děkuji – řeknu.
Takhle podzim,
raněný den,
ve mně krvácí.
Šárka Smazalová (1945–1968) byla ve své literární tvorbě ovlivněna beatniky, spolupracovala s divadlem Orfeus, patřila k umělecké komunitě na Hanzlberku. Báseň pochází z posmrtně vydaného výboru Flétnové vábení (nakladatelství Vyšehrad, Praha, 1972).