Na dosah realitě
Výstava nových olejů Anny Neborové Nadosah v pražské Galerii Petr Novotný poskytuje kontemplativní divácký zážitek na hranici iluze a všednodenní reality. Ukazuje, jak může médium malby kreativně absorbovat podněty soudobých technologií.
Jako by to nebyly olejové malby, ale obrovské akvarely. Nebo jako by to byly obrovské digitální tisky přepálených, přeexponovaných fotografií. Jako bychom na svět v místnosti či za oknem hleděli přes stěny skleněného výlisku. Jako bychom pozorovali důvěrně známé předměty z bubliny, z akvária či na dně bazénu. Jako když se nám nad ránem světlo světa mihotá před víčky, kontury se chvějí a roztékají. Světlo chceme zachytit, nahmátnout, ale rozplývá se, rozloženo na plošky a vlny oslňujícího jasu. – Takový může mít divák pocit při pohledu na zátiší a portréty věcí z autorčina soukromí. Jsou to sklenice? Hračky? Vázy? Ozdoby? Naše vjemy balancují na hraně iluze a rozpoznávání detailu.
Je obtížné přijít v malbě s novými, objevnými a esteticky nosnými postupy v době, která si tolik zakládá na dekonstrukci, recyklaci a apropriaci cizích výtvorů, idejí či artefaktů – a tuto bezzásadovou nepůvodnost oceňuje jako výdobytek svobodné tvorby. Zdá se, že Anna Neborová přesvědčivý, neeklektický i osobitý styl nalezla. Můžeme spekulovat, co nám připomíná, odkud přichází inspirace, z jaké technické transformace autorka vychází a kterými transpozicemi hledání stylu procházelo. Ovlivnila snad autorčinu techniku imitativní olejové malby, kdy jako by se upíjel a stínoval akvarelový tah plným štětcem, snaha o jeho nápodobu? Nebo je inspirací modulace barevného tónování digitální fotografie? Či nějaká cíleně rozpracovaná práce s chybou? Pro kritickou reflexi mohou být takové úvahy podnětné, avšak myslím, že pro divácké přijetí nejsou tím nejpodstatnějším.
Skromná, ale stylově sevřená a vyvážená kolekce nejnovějších obrazů v Galerii Petra Novotného nabízí svébytný vhled do autorčina ateliéru. Konkrétní názvy děl snad mají diváka nasměrovat, co na obrazech hledat, ale zde je autorka nadbytečně instruktivní. Její zobrazování viděného a procítěného promlouvá samo a nepotřebuje slov. Portréty předmětů a míst zachycuje Anna Neborová jako v rozlomených šupinách loupajícího se zrcadla, jako barevné stíny a průsvity skleněných předmětů, jako hrany násobené v kaleidoskopu či rozostřené barvy v broušené číši. Obrazy jsou prozářeny jasem a zbaveny stínů. Co bychom na barevné fotografii považovali za rušivé defekty, je ve zvětšení a fixaci malby podmanivě poeticky zklidňující, vyrovnané, stabilní. Technika malby umožňuje zachytit širokou škálu jemně odstíněných tónů zesvětlených barev tak, že objekty vidíme nově, aktualizovaně, abstrahovaně, doslova bez kontextu. Divák se může soustředit na dekonkretizovanou dimenzi zobrazovaného, tento jakoby abstraktní vjem obrazu může naplňovat vlastními významy. Paradoxně pak přichází iluzívní prožitek oživení, barevné plošky předmětů se rozpohybují, jako se mihotá světlo, když přechází v stín. Zdánlivě profánní motivy zátiší se touto ozvláštňující stylizací mohou stát zdrojem hodnotného uměleckého zážitku. A to není málo.
Anna Neborová: NADOSAH. 8. 2. – 18. 3. 2017.
Galerie Petr Novotný, Heřmanova 35, Praha.
Otevřeno úterý až pátek 12–18 hod., sobota po domluvě.