Počteníčko: Lidová hra se zpěvy a střelbou
Aforismy Petara Laziće jsou svědectvím o době, která satiře přála: rozpor mezi ideologií a realitou byl už pro každého zjevný, obyvatelé bývalé Jugoslávie se pomalu přestávali bát režimu a ještě se nezačali bát jeden druhého.
Je synem lidu. Jeden otec by se na něco takového nezmohl.
Mohl pro vlast vykonat i víc, ale moc dlouho žil.
My víme, jak vypadá šťastná společnost, ale chceme zmást nepřítele.
Už zase se začalo šuškat, že prý lidé před revolucí nežili na stromech.
Najdou se lidé, kteří tvrdí, že jsem neschopný. Soudruzi, to je kontrarevoluce!
Bojovali jsme za lepší život svých dětí, a teď najednou by i cizí děti chtěly žít líp!
Chybami se člověk učí. Zvlášť když je slavíme jako svátky.
Já a umělec? Co vás nemá! Já jakživ neseděl!
Dante vylíčil peklo už v třináctém století. Lidstvu se je podařilo realizovat teprve ve dvacátém.
Revoluce je lidová hra se zpěvy a střelbou.
Příchod Pražského jara přilákal do ulic tisíce chodců a tanků.
To jsou správní komunisté! Uspokojili všecky své potřeby.
Přeložila Irena Wenigová. Otištěno v revue Dramatické umění 2/1990
Petar Lazić (* 25. září 1960 v Kosjerići) je srbský satirik, dlouholetý spolupracovník studentské rozhlasové stanice Index 202, autor patnácti knih epigramů, aforismů a fejetonů, redaktor nezávislého deníku Glas javnosti a pedagog na žurnalistické fakultě bělehradské univerzity. Jeho tvorba byla přeložena do třiceti jazyků, byl zařazen na seznam „2000 nejvýznamnějších intelektuálů 21. století“.