KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Co bude následovat po odstoupení saského premiéra a expředsedy německého senátu?

Na Merkelovou pískali, na Tillicha ne…

Stanislaw Tillich, ministerský předseda sousedního Saska a expředseda německého senátu, rezignoval. Osmapadesátiletý politik ve středu překvapivě prohlásil, že chce „odevzdat zodpovědnost do mladších rukou“. Pohledem do německých deníků ale zjistíme, že není víceméně nikdo, kdo by tomu věřil. Druhým výkladem je něco jiného: Tillich vyvodil osobní zodpovědnost z toho, že v zářijových spolkových volbách zvítězila v Sasku nad jeho CDU rebelská AfD. Pokud je tomu skutečně tak, odstoupil ten nepravý. Důvodem vzestupu podpory AfD v Sasku nebyla Tillichova politika. Důvodem byla politika kancléřky Angely Merkel, zejména ta imigrační. Když ulicemi saských měst pochodovaly křičící davy, skandovaly obvykle „Merkel muss weg!“ a nesly transparenty v obdobném duchu. Nikdy jsem ale na videozáznamech ani na fotkách neviděl „Tillich muss weg!“ ačkoliv místní premiér kancléřku pochopitelně vždy doprovázel. Kdo chce mít představu, jak to poslední dobou vypadá při návštěvách vrcholných politiků z Berlína v Sasku, zde, zde a zde je pár videí. Nejčastěji se tam křičí: „Hau ab!“ neboli „Vypadni!“ Kdo chce najít více, nechť zkusí zadat do Googlu „Merkel ausgebuht“ – „Vypískaná Merkelová“. Zdaleka se to netýká jen Saska, i když to je epicentrem celé věci. Nejsou všichni Němci úplně poslušní…

Následník

Zpět k saskému premiérovi. Stanislaw Tillich ve své řeči zmínil také jméno následovníka, kterého by si přál. Je jím generální tajemník saské CDU Michal Kretschmer, jeho kolega a lužický krajan (ač mateřského jazyka německého). Ten nedávno utrpěl ve volbách porážku, když svůj přímý mandát v německo-polském pohraničním městě Zhořelci ztratil ve prospěch AfD. Optimistický Kretschmer nekandidoval na celostátní listině a ucházel se jen o přímý mandát, takže je nyní úplně bez volené funkce. Jedovatý proevropský Die Welt komentoval tuto výměnu titulkem „Ein Verlierer geht – ein Verlierer übernimmt“, což by se dalo pěkně novočesky přeložit jako „Lúzr nahradil lúzra“. To ale není k odstupujícímu ministerskému předsedovi spravedlivé.

Muž Východu

Němec Stanislaw Rudi Tillich (ve skutečnosti Lužický Srb Stanisław Tilich, původem z vesnice Pančice-Kukov v samotném středu ostrova hornosrbského jazyka a katolického vyznání v okolním moři německého jazyka a luterského, islámského a ateistického vyznání), byl totiž vcelku úspěšný premiér. Ačkoliv převzal vládu nad Saskem právě v době vypuknutí globální hospodářské krize, nezatěžkal zemský rozpočet dalšími závazky. Pod jeho správou se Svobodný stát Sasko dokázal zbavit velké části dluhů. Tillichovo Sasko se rovněž umisťuje na čelných pozicích ve srovnání znalostí německých školáků. A to i přesto, že východní Německo jako celek má problém si udržet kvalifikované učitele kvůli nízkým platům.

Vzhledem k tomu, že byl nejvýše postaveným Lužickým Srbem, který postavení svého národa v rámci Saska i Německa všestranně podporoval (kromě jiného např. spoluzaložil mezinárodní lužickosrbskou aktivitu: mistrovství Evropy autochtonních národnostních menšin Europeada), většina Lužických Srbů jeho odchodu velice lituje.

Z východoevropského hlediska je Tillichův odchod také jednoznačná ztráta. V rámci CDU patřil k těm několika málo, kdo zpochybňovali kancléřčinu vstřícnost vůči běžencům při migrační krizi. Na začátku svého předsednictví německému Budesratu, tj. Sněmovně spolkových zemí, přirovnávané k našemu senátu, prohlásil, že chce být „tlumočníkem“ mezi domovskou západní Evropou, jejímž je občanem, a Evropou východní, v níž se narodil a jíž jako Slovan rozumí. Tillich/Tilich mluví česky a polsky, do obou sousedních států často jezdil a snažil se rozvíjet vzájemnou spolupráci. Ještě pár měsíců před volbami prosazoval do německých strategických plánů stavbu železničního tunelu pod Krušnými horami. Tato stavba má usnadnit jak osobní dopravu, tak i přepravu nákladů mezi Českem a přístavem v Hamburku. (Pozn. red. Premiér Tillich jako velký pragmatik totiž v Lužici také podpořil kontroverzí těžbu uhlí, která z pohledu některých srbských vlastenců zlikviduje některé srbské vesnice, a pomáhal prodat lužická naleziště Danielu Křetínskému.) Těžko říci, jak bude v tomto směru jednat jeho následovník a zda z této iniciativy ještě nevycouvá.

Mizérie nebude

Na druhou stranu, mohlo to pro nás dopadnout ještě hůře. Vrabci na saských střechách si totiž štěbetají, že kromě Michaela Kretschmera měl o Tillichovo křeslo zájem i Thomas de Maizière (který se během volební kampaně v Sasku dokonce snažil využít i horké téma jazykových práv lužických Slovanů), západoněmecký bratranec posledního východoněmeckého premiéra Lothara de Maizière, spolkový ministr vnitra a velmi věrný stoupenec kancléřky Angely Merkel. Ten (na rozdíl od s východem sympatizujícího Tillicha) na východoevropskou adresu svého času prohlásil, že vůči státům odmítajícím migrační kvóty by měly být zavedeny sankce. Thomas de Maizière na sebe před pár dny znovu upozornil tvrzením, že si v Německu „umí představit zavedení muslimských státních svátků“. Poté, co sklidil bouři, z této představy radši vycouval, ale škoda byla napáchána. Jak by na nástup takového politika reagovali Sasové, kterým multikulturalismus nikterak nevoní, si můžeme jen představovat. (Ostatně jsem zaznamenal, že i jinde v Německu říkají tomuto pánovi vřele „pan Mizérie“.)

Tillich ale Maizièra na poslední chvíli elegantně vyšachoval tím, že ve svém projevu oznámil právě to, že chce odevzdat břemeno moci do mladších (Kretschmerových) rukou. Saská CDU mu toto poslední přání – kterému na první poslech nelze nic vytknout – téměř jistě splní. Pointa spočívá v tom, že Thomas de Maizière je o pět let starší než odstupující Tillich. Aneb: jak se pomstít ještě z politického záhrobí.

Anebo je to ještě jinak? Na jaře tohoto roku řekl expremiér předsedovi české sorabistické organizace Společnost přátel Lužice, že "chce pokračovat" a "měl chuť zlomit ještě jedno volební období". Chystá tedy Til(l)ich, jemuž jeho Sasové i Srbové rozumějí, přece jen návrat? Nebyl by prvním ani posledním politikem, který by nás tím překvapil.