O hledači studánek s malými radostmi
Osobně jsem poznal Jirku Brabce – později zavedeného jako „moravského“ – v 80. letech. Byl jsem členem brněnské skupiny Poutníci a potkávali jsme se často na nejrůznějších akcích, kde působil jako konferenciér. Jeho rozložitá postava i rozvážný projev byly jedněmi z jistot oněch akcí. Právě na velkých festivalech (Porta, Mohelnický dostavník, Zahrada) jsem vždy obdivoval jeho profesionalitu a rozvahu, s níž zvládal roli moderátora či dramaturga. Jako publicista byl prominentním kronikářem českého folku (zvláště pak v časopise Folk&Country) a také svým způsobem vzdělavatelem – jeho sloupky o textech jistě poučily mnohého z adeptů písničkářského řemesla. Jeho přehled se samozřejmě neomezoval jen na folk. Zvládal hudbu v celé šíři. Když jsem působil jako hudební redaktor v Českém rozhlase Brno, nabídl jsem mu přípravu pořadu Hlasy jako Brno o brněnských veličinách populární hudby. Připravoval je s neobyčejným vhledem a vkusem. Vedle toho se podílel na řadě televizních pořadů, v poslední době spolupracoval především s křesťanskou TV NOE.
Rodák ze Žďáru nad Sázavou (29. června 1955) se v mládí usadil v Kuřimi. Studoval přírodovědeckou fakultu brněnské univerzity, ale v jeho životním zaměření nakonec převládla kultura. Svůj přehled a pracovitost vložil vedle angažmá na celostátní hudební scéně i do služeb městu Kuřimi. Spoluzakládal a dlouhá léta vedl časopis Zlobice, který je neocenitelným zrcadlem kulturního, politického a společenského života města posledního čtvrtstoletí. Dramaturgicky připravoval kulturní akce v různých prostorách, naposledy v kulturním klubu Kotelna. Byl angažovaným občanem, a dokonce členem městského zastupitelstva. V Kuřimi zanechal podstatnou část svých životních sil.
Jiří moravský Brabec nebyl jenom publicista-teoretik. Sám zdařile otextoval i několik písní pro různé interprety (zde vyniká například spolupráce s Hradišťanem a Jiřím Pavlicou). Je zajímavé, že tento neuvěřitelně výkonný a plodný publicista se nedočkal žádné knihy – a přitom by měl co říct, ať už jako ten „kronikář“ žánrů od trampské hudby po world music, či jako svébytný esejista. Možná mu ta šíře jeho zájmů a aktivit zabraňovala soustředit se na jedno téma. Jirka přes svou angažovanost vedl vlastně dosti samotářský život a možná také nebyl nikdo (nebo nikoho ani nenechal), kdo by v pravou chvíli prolomil ledy jeho pochybností a pobídl jej k něčemu, třeba k výboru z písňových textů a publicistiky. Možná se teď někdo najde, kdo si něco takového vezme za své, Jirka by si to zasloužil.
Jiří moravský Brabec odešel náhle v noci z 25. na 26. června, v předvečer svých 63. narozenin a po dlouhodobých zdravotních problémech. Přeju mu klidné spočinutí na věčnosti s díky za vše, co pro českou kulturu udělal a na závěr přidám jeden jeho písňový text – jako by jej napsal pro tuto příležitost.
Studánka
(Jiří Pavlica/Jiří moravský Brabec)
Když podzim stromům větve sklání
a při klekání obzor kleká.
Těch cvrčků na svažité stráni.
Ach Bože, jen je nepolekat
Tam kde jsem kdysi přeběh loučku
teď zvolna míjím Boží muka.
Poutnickou holí potichoučku
těm cvrčkům lichý rytmus ťukám
Košili svléknu propocenou
a vánek pohladí mne za to,
zastudí hlína do kolenou
a slunce listím sype zlato.
Nemáme poklad v Boží bance,
nic víc jsme v světě nestačili
než projít cestu ke studánce
a zažít jednu krásnou chvíli
Říkali jsme jí Radostná.
Poskočí si, když dolů plyne.
Ta studánka už věky zná
Zpívat, jak cvrček v křemelině.
Tak před ní klečím na kolenou,
snad opustím ji nezkalenou.
Je z čisté vody čistá píseň,
ve které nebe zrcadlí se.
Když podzim stromům větve sklání
a při klekání obzor kleká.
Těch cvrčků na svažité stráni.
Ach Bože, jen je nepolekat
Nemáme poklad v Boží bance.
Nic víc jsme v světě nestačili,
než projít cestu ke studánce
a zažít jednu krásnou chvíli.