Michail Alexejevič Kuzmin
***
Jak je to podivné,
že tvoje nohy chodí
po jakémsi dláždění
v komických střevících,
a zatím by je člověk líbal donekonečna…
že tvoje ruce
píšou, navlékají si rukavice,
drží banální vidličku a nůž,
jako by byly stvořeny jen k tomu…
že tvoje oči,
ty zbožňované oči;
čtou Satirikon,
a zatím by se člověk do nich díval
jako do jarní tůňky.
Ale tvé srdce
se chová přirozeně:
bije a miluje
bez střevíců,
bez rukavic,
bez Satirikonu,
viď?
Bije a miluje…
a víc už nic.
Škoda že nejde políbit na čelo
jako způsobné děcko.
Přeložil Jiří Mulač. Z antologie ruského akméismu Ústa slunce.