Autentický aprílový průvodce?
Turistické informační centrum města Brna vydalo na apríla nového průvodce, který vzbudil značný mediální ohlas a kontroverze. Je to provokace nebo vážně míněná věc? Především je to dílo mnoha otázek. Jako první se nabízí otázka o smyslu a efektivnosti nakládání s veřejnými financemi. Jako druhá pak: Jakou má město vlastně představu o své prezentaci?
Poprvé jsem na ten titul narazil 2. dubna, když na sociálních sítích začaly probleskovat informace z Blesku, že si starostové měst z okolí Brna stěžují na nového brněnského průvodce. Záhy jsem zjistil, že publikace To je Brno – Autentický průvodce Brnem se prodává v brněnském informačním centru.
Vybuzené mediální haló postavené na urážlivých textech bylo pořádné a zarezonovalo celou republikou. Přinejmenším pár stovek zájemců (především z řad brněnských občanů a jejich kamarádů) si odteď bude pamatovat, kde máme nové infocentrum, v němž jako jediném se po vydání nový průvodce prodával. "Agresívní marketing", jak jej pojmenovala v médiích ředitelka Turistického informačního centra (TIC) Jana Janulíková, zaznamenal zjevně úspěch. Nevím však, co si jako Brňan, který chce dobře vycházet se svými sousedy, mám o takové marketingové strategii myslet. Aby bylo jasno, i když mne ona publikace v první chvíli opravdu naštvala především kvůli své aroganci vůči brněnskému okolí, nepovažuji vydání netradičního či alternativního průvodce vůbec za špatný nápad. Jenže jedna věc je nápad a druhá provedení.
Když jdou věci jako na drátku
Každá věc vyžaduje své, když se má pořádně udělat. Podívejme se nyní – na základě veřejně dostupných údajů v registru smluv, jak se to dělá v TIC v Brně. Koncem října, přesně 27. 10. 2016, byla vyhlášena zadávací dokumentace s názvem zakázky Autentický průvodce Brnem, v níž je požadováno "vytvoření obsahu tištěné publikace, min. 80 stran (texty, foto, mapy), včetně korektur". Bez grafického zpracování a tisku (!). V ní je rámcově naznačena struktura a tematické okruhy. Cena: "max. 150 000, – Kč, bez DPH". Dne 15.11.2016 byla přijata nabídka zhotovitele. Dne 19.12.2016 uzavřena smlouva (na dílo za 150 000 Kč bez DPH, 181 500 Kč s DPH), v níž se praví, že do 31. ledna 2017 mají být odevzdána data pro tiskárnu. Kdo je trochu obeznámen s přípravou obdobného typu publikace, tedy svým způsobem reprezentativního, ví, že je to dost natěsno, ale zvládnout se to nějak dá.
Na apríla, tedy 1. dubna 2017, byla vydána publikace o rozsahu 96 stran v nákladu 3000 kusů. Jaké byly celkové náklady na vydání, jsem nezkoumal. TIC však, dle smlouvy, platil grafické zpracování a tisk.
Úvahy nad čísly a výsledkem
Výsledná publikace, navenek graficky vcelku vkusně vypravená, stojí z hlediska redaktorské praxe za trochu hlubší analýzu. Prošel jsem ji a pokusil se aspoň zhruba odhadnout rozsah původního textu před sazbou. Grafické členění stránky je čtenářsky přehledné, čehož se dosahuje spoustou "vzduchu", což trošku klame. Při letmém propočtu odhaduji rozsah českého autorského textu na asi 25 normostran, což spolu s překladem znamená zhruba 50 normostran textu. Počet použitých fotografií jsem odhadl zhruba na 50 (velkých i miniatur). Tento obsah (s požadavkem korektur) stál 150 000 Kč bez DPH. To není málo. Vysvětlím proč.
Nejprve trocha spekulace nad rozdělením peněz. Kdybychom vzali rozdělení "texty versus fotografie" jedna ku jedné, získáme částku 75 000 Kč za 50 normostránek textu a 75 000 Kč za fotografie (bez DPH). To je jedna normostránka za 1500 Kč a za stejnou cenu jedna fotografie. Neznalým čtenářům pro orientaci: Když dostanete jako externí autor za text do zavedeného časopisu či do celostátních novin v přepočtu na normostranu 500 Kč, tak je to velmi slušná odměna. U fotografií je to stejné. U knižních textů to není lepší, spíše horší. Dostat podle této logiky za třistastránkovou knihu 150 000 Kč je pro drtivou většinu autorů představa z říše snů.
V jedenáctičlenném autorském kolektivu průvodce jsou publicisticky známá jména (například Petr Minařík, Kateřina Hédervári Tučková, Olga Erhartová), velká část autorů si ostruhy teprve vydobývá. Některá známá jména (například Kateřina Šedá či Martin Reiner), která v nabídce zhotovitele ještě v listopadu byla, v konečném produktu chybí. Ve výsledné publikaci jsou pak v pozicích autorů nepřehlédnutelní lidé kolem agentury Pocket Media, jež pro TIC připravuje časopis KAM, a to včetně produkční této agentury (sic!). Šéfredaktor KAM David Tieku, který je v průvodci uveden z nějakých důvodů jen jako šéfredaktor občasníku FOOD DRINK Brno, je krom textu Noční město současně autorem značné části fotografií.
Nelze se ubránit dojmu, že nový průvodce byl pojat jako kamarádská zakázka, a to z pohledu finančního i personálního. Za vynaložené veřejné peníze bychom měli však očekávat výraznější autorský počin osobností, jež by dodaly projektu váhu – a to včetně požadované kontroverze.
Turisto, najdi si svého bezdomovce
Ideový koncept publikace je pozoruhodný. Ocitujme z nabídky zhotovitele:
"Čím dál větší množství turistů prahne po zážitcích, které obvykle nebývají na programu běžných zájezdů a tras. Zážitcích, které jim trvaleji utkví v paměti. Věcech, které se dají zažít jen na tomto a žádném jiném místě. Co jim nabídnout? Řekne-li se Brno autentické, co si pod tím představit? Je snad nějaká jeho část více a jiné méně autentická, nebo dokonce úplně falešná a neautentická? Zadáme-li si heslo do vyhledávače, nabídne nám jako tu nejautentičtější spíš odvrácenou stranu města, tu, která se obvykle turistům nenabízí. Hospody, kde to žije, ale také opuštěná zákoutí. Bezdomovce na lavičkách, sídliště, zanedbané čtvrti. Jiný autentický život vládne ve středu města a jiný na předměstích, kam turista téměř nikdy nevkročí (…) Podmínkou úspěšnosti těchto neobvyklých tras je dokonalý, dobře sestavený a praxí prověřený scénář, zasvěcený a zábavný průvodce, který dokáže zajistit, aby se cestovatel necítil ztracený a neochabl jeho zájem."
Průvodce si tedy klade poměrně vysoké cíle. A jak jsou naplněny? Přestože to má být alternativní typ publikace pro "specifickou cílovou skupinu" (to jsme se trochu opožděně dozvěděli v médiích od ředitelky TIC Janulíkové, z obálky to jaksi člověk nepozná), hned první kapitola o městské dopravě je zcela nealternativní a suše nás informuje o integrovaném dopravním systému. Dozvíme se, kolik stojí jízdenka a že je nejlépe si ji objednat pomocí esemesky. Bude cena 20 Kč aktuální i za rok? Mimoto nás text neopomene upozornit na skutečnost, že město připravuje v budoucnosti (jaké?) zavedení rezidentních parkovacích zón. Upřímně doznávám, že jako Brňan i jako turista mám po zkušenostech z Prahy či Košic z tohoto kroku velké obavy.
Nechci tu detailněji komentovat obsahy jednotlivých příspěvků, protože bych tento text jen zbytečně protahoval. Jen velmi stručně shrnu kvalitu redakčního zpracování: Příspěvky jsou obsahově nevyvážené, výběr tipů působí nahodilým dojmem. Rozpětí je od vcelku vtipných a zajímavých textů (Minařík, Tučková, Erhartová), až po povrchní, bez hlubšího obsahu a šité zjevně horkou jehlou (periférie, zeleň, trhy a bazary…). Jsem si vědom, že bych neměl asi podceňovat zahraniční turisty údajně prahnoucí po autenticitě. Třeba opravdu bude pro Berlíňana či Bretonce zásadním objevem síť prodejen Zlevněnka, údajný to brněnský fenomén, či s nenápadnou estetikou se nabízející Antik-Retro na Kolišti. Při hlubším zamyšlení na obsahem knížky se ale ukazuje, že hledání oněch "alternativ" je často spíše naše brněnské přání otcem myšlenky, a ve skutečnosti jde o paběrkování. Každopádně bych však čekal, že u kuriozit jakéhokoli typu bude důležitá v první řadě vizuální stránka, tedy dobré a patřičně velké fotografie (například v kapitole o architektonických zvláštnostech, o umění na ulici či periférii). Bohužel, obrázky vytipovaných míst v drtivé většině chybí anebo jsou tak malé a nevýrazné, že jejich vypovídající hodnota je minimální. Jednu věc však nepřehlédnete: jméno autora. Mapky za každou kapitolou připomínají spíše šedou nevýraznou grafickou výplň, než orientační pomůcku. Jako cizinec by musel vynaložit velké úsilí, abych na jejich základě něco dohledal.
Podobně nevyvážené jsou i charakteristiky autorů textů: U jednoho se dozvíme leccos, včetně toho že byl kapitán národní reprezentace v kriketu (Robin Smith), zatímco u jiného téměř nic (Stanislav Biler). Za Bilera, autora poslední a nejkontroverznější kapitoly, však mluví jeho text (hojně citovaný v médiích, takže se už nebudu opakovat). Jím je pasován do pozice "znalce okolí Brna“. Pokud je tu cílem pouhá ironie, tak je to u průvodce dost nezvyklý cíl. Bilerova sociální inteligence je zřejmě specificky spjata s jeho profesí sociologa. Asi jen s takovou kvalifikací lze totiž vyvolat tak vzrušené kontroverze, a pak se ještě v rozhlase divit, proč to dotčeným lidem vadí.
Pokud lze říct něco jako shrnutí, tak to, že průvodci chybí solidní redakční práce. Závěrečná kontroverzní kapitola není jen malým nedopatřením, nýbrž vyústěním celkového přístupu, který ve výsledku shazuje i to málo, co by mohlo být přínosem. Knížka se prodává a působí jako celek, máme z ní tedy vytrhávat tři strany, které patří jakoby do zcela jiné publikace?
Pár tipů na závěr
Zajímalo by mne skutečně, nakolik by tato publikace se svou obsahovou nabídkou mohla zajímat kohokoli mimo skupinu kritiků a příznivců autorského kolektivu a ediční strategie města Brna. Někdo (třeba právě z oboru sociologie) by o tom mohl napsat diplomovou práci. Kritéria pro výběr respondentů: Neznalost češtiny a žádné, opravdu žádné, osobní vazby na Brno.
A pro nás ostatní, kteří si chceme rozšířit obzory, mám tip na výlet od Stanislava Bilera z kapitoly Okolo Brna: "Pokud chcete zažít něco zcela autentického, zavolejte si taxík a dožadujete se odvozu do klubu známého jako ´prasečák´. V bývalém vepříně, za hradbou ostnatého drátu uprostřed polí mezi Hradčany za Čebínem, 22 kilometrů z centra Brna, sídlí Club 007."
Brno autentické.
Kolektiv: To je Brno – Autentický průvodce Brnem. Turistické informační centrum města Brna, Brno 2017.