KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Před časem se mi na Facebooku přihlásil nějaký chlapec. Mírně rozmázlá fotka, asi rychlovka z mobilu. Kšiltovka a pohled stranou. Vystupoval pod uvěřitelným jménem, nějaká základní informace tam také byla, a když jsem koukl na jeho stránku a na sdílené přátele, uviděl jsem pár básniček a jména známých básníků, redaktorů a novinářů. Tak jsem mu „přátelství“ potvrdil. Načež mi začaly chodit jeho statusy, jakási spontánní básnická tvorba, postupně stále častěji toho typu, kterému říkám „útrobní“. Vylévání emocí ve stavech úletu. Občas se tam objevil i dodatečný komentář, jak je básníkovi fajn. Jednou tam byl i odkaz na „úžasný“ klip, který jej právě uhranul a chtěl se o něj podělit – s poznámkou „snad to nikoho neohrozí“. Tak jsem to ze zvědavosti rozkliknul: Rozezněl se lenivý rytmus reggae a dva chlapíci v čepicích se motali po lese a něco hledali. Nějaký kontraband? Ne, ukrytý poklad: „Lebo my máme ten weed… pálím denne, možno je to na zamyslenie… vy, čo s tým máte problémy: Na! - Fajčitě všeci s nami…. …lebo my máme ten weed… marihuana, to je lásky kvet… lebo my máme ten weed…“ – Všecko je to jedna věc: Weed, marjánka, tráva, ganja. Marihuana. 

První, co mne zarazilo, byl na naše poměry velmi vysoký počet zhlédnutí tohoto klipu – tehdy (v březnu 2017) to bylo přes tři čtvrtě miliónu. Začal jsem se probírat příbuznými videi a objevovat svět, který mi byl dosud skryt: 

Od rána do večera everyday blazin'
nežijeme podľa vás a podľa vás sme crazy
systém babylon nám chce dolámať väzy 
nenechám sa chytiť preto utekám ja béžim 
ja béžim
a nemôžem sa zastaviť pred haters 
sloboda to za čo bojujem ak aj ty zdvihni lighter
nad hlavou dnes aj zajtra
fire blaze nech horí fajka
každopádne som aj tak
Ready rozjebať to, hype dať, hype dať
ready rozjebať to, hype dať, hype dať …

Klip Ready - viz zde - měl rok po publikování více než milion zhlédnutí. Přidám tu ještě pár významově sdělných střípků z komentářů (bez úprav – podobně jako u písňových textů):

- Kurva já sice nehulím, ale tyhle songy mi sednou jako ulitý.

- myslím že nás je viac čo nehulíme a takéto songy su topovica

- kazdy den si ho musim pustit niekolko krat... mega sound , mega hlas aj ridov aj freemanov a mega clip... tymto pocinom chlapci posunuli level daleko hore ... navyse nejde o nejakych vypatlanych zhulencov , pretoze ked si pozries aj rozhovor s nim alebo podobne tak maju jasny pohlad na svet aj na hudobnu scenu ... super chalani len tak dalej Ganjaman

České a slovenské paralelní světy jsou propojené

„Trávový“ prostor není obydlený jen slovenskými tvůrci. Překrývá se díky jazykové a kulturní příbuznosti s prostorem českým. Čas hulit - viz zde - rapera Resta dosáhl za rok od zveřejnění zhruba čtyři a půl miliónu zhlédnutí. Jistě, mnoho uživatelů si tento klip pouští opakovaně, takže o jak velkou komunitu nakonec ve skutečnosti jde? Reálnější odhad by nám mohl poskytnout počet odběratelů kanálu, který klip umístil na web: V tuto chvíli 167 tisíc. Řekněme, že toto je zase spodní hranice, která nezohledňuje příležitostné uživatele, takže se rámcově dostáváme do rozmezí v řádu nižších statisíců. 

Podle rozložení obyvatelstva podle věku a podle předpokladu, že tato videa sledují spíš mladší lidé, můžeme ze statistiky odhadnout počet lidí ve věku 15–30 velmi zhruba na 2 milióny. K tomu bychom měli připočíst něco ze starších i mladších ročníků, ale pro tuto chvíli je zanedbáme. Z předchozích údajů nám vyplývá – velmi hrubě odhadnuto (přičemž vyjímám Slovensko) – že asi 10 procent obyvatelstva v uvedeném věkovém rozmezí nějak rezonuje s touto hudební a video produkcí. 

Tedy zhruba každý desátý rezonuje se slovy:

(…)
Čas hulit a čas mluvit rovně,
čas hulit a čas mluvit, mluv,
otevřeně o tom, co máme v sobě,
proč by jsme nemohli hulit furt,
(…)
stále to cejtim v ulicích,
nesnažte se mi tu vůni vzít,
nebylo to lehký hulit dřív,
náckové chtěli ty nuly zbít,
jejich mentalita byla stupidní,
jenom čekali na to, že nám ublíží,
chudáci, asi jim vadil smích,
asi jim vadilo to vidět, jak se valil dým,
lidi to tady začali sadit víc,
maj kvalitní, né slabý seeds,
už toho mám tuny na plicích, 
ale nepropadám do pastí schíz,
záleží, jak si to nastavíš,
pak teprv najdeš vlastní mír. 
(…)
Čas na to pálit, to máme stále,
a nejde o to, kdo vládne státu,
co budeme chtít, to zvládnem, ámen,
neříkej mi, že nemáme žádnou páru,
celej život věrnej pálu, jak katolík pánu,
dalo mi už nápady na tolik plánů, plánů
(…)
nezávodím, máme tu návody na hru,
ve kterejch já se už málo kdy najdu,
tak neříkej, že bych měl zahodit ganju,
skončit jako ty v párnu,
přirozenou cestou stárnu,
nežiju svůj život na dluh,
sám se zvednu kdykoliv spádnu,
pak ubalim kilový, vtáhnu,
to do plic jako záduch,
unikám tvýmu stádu,
mám v plánu bejt jen high furt,
ubalim kilový vtáhnu,
to do plic jako záduch,
unikám tvýmu stádu,
mám v plánu bejt jen high furt,
(…)
Čas hulit, čas hulit je
čas hulit, čas hůlit…

Paralelní světy ztrácející vzájemnou prostupnost jsou nebezpečím

Vedle našeho světa, o něco svým způsobem usilujícího, je tu přítomen – a možná se i rozšiřuje – svět důkladné negace, úniku, nezájmu. To není jen těch pár týpků v parku, kteří kouří pospolu, k tomu popíjejí víno a pivo a nocí se motají do svých koutů k přespání. To jsou především hoši v čapkách, teplácích, kapucích, potloukající se přes den světem s mobilem v zadní kapse. Někteří nějak pracují, jiní s něčím kšeftují, další pak mají jiné zdroje pro přežití. K nim jistě existuje analogická skupina dívek. V noci pak uzavřeni do čtyř stěn bezpečného soukromí svého pokojíku u matky nebo zkrátka někde ve vedlejší místnosti podnikají výlety do světů, kde jim nikdo nic nepřikazuje, kde je nic neobtěžuje, kde je jim zkrátka při plavbě na vlně uvolnění vše ukradeno, a mají úchvatné zážitky stavu beztíže. 

Koho z tohoto štěpení vinit? Pohoršovat se tu nestačí, stejně tak je jasné, že represívní metody výchovy ve společnosti našeho typu také nestačí. Člověka pouhým tlakem nezměníš, jen potlačíš či zmrzačíš. A navíc, do jaké míry zrcadlí jejich postoj společenské či politické pokrytectví, s nímž si zkrátka nevědí rady? Něco nám utíká mezi prsty: V rodinách či spíše nerodinách, ve školách. A kdovíkde ještě. Víme, jestli se tito útěkáři nějak vyjadřují k věcem veřejným? A pokud ano, tak jak? Byli by schopni se do něčeho zapojit? A jak? 

Otevírá se tu spousta otázek, jejichž zodpovězení ale vyžaduje splnění prvního důležitého předpokladu: Naučit se vidět realitu a nevytěsňovat ji. Vnímat principy, jež jsou klíčové pro ten či onen paralelní prostor. Situace není úplně jednoduchá: Vedle únikového, nihilisticky až negativisticky naladěného prostoru s vůní marjánky existují krajiny, v nichž vládne (či se kanalizuje) čirá zloba a pohrdání. Ale současně jsou tu obrovské, v posledních pár letech spontánně se rozvíjející světy důvtipu, tvořivosti a sebekultivace (někteří Youtubeři, například Kovy ). I tyto světy jsou neobyčejně rozlehlé a mají svou dynamiku. O nich a o tom, jestli se jimi někdo zabývá, napíšu někdy příště.