Žlutý baron: Řídit stát jako (svou) firmu (dokončení)
Manipulace s informacemi – i na webu ministerstva?
Někdy máme sklon zapomínat, že ke všemu dalšímu vlastní Andrej Babiš také deníky Mladá fronta DNES a Lidové noviny plus Rádio Impuls. Autoři se proto ptají, nakolik zůstávají Babišovy noviny svobodné. Na základě mediální analýzy, v níž srovnali obsah obou babišovských deníků s Hospodářskými novinami, dospěli k názoru, že manipulace čtenáře v těch prvních je nenápadná, ale existuje: články o Babišovi jsou zde například častěji laděné pozitivně nežli v Hospodářských novinách. MF Dnes a Lidové noviny mají v záloze i další prostředky manipulace. O Babišových prohřešcích třeba píší co nejméně, nebo obratně překroutí či „pootočí“ obsah v zájmu svého vydavatele. Podle autorů si většina autorů a redaktorů, kteří v Babišových novinách svobodně publikují, nemusí tuto subtilní manipulaci, které se věnuje úzký okruh lidí, vůbec uvědomit…
Babiš kontroluje část české mediální scény, a i to je důvodem, proč jsou nezávislé informace o něm hůře dostupné a veřejnost si o něm dělá zkreslený obrázek. To jsem tušila. Překvapivější bylo zjištění, že po roce 2014, kdy se stal Babiš ministrem financí, se postupně zhoršuje webová dostupnost údajů o rozdělování veřejných peněz. Například Státní zemědělský fond nyní uveřejňuje informace o dotacích pouze za poslední dva roky, přičemž databáze přímých plateb na hektar půdy ze stránek fondu v r. 2017 zmizela úplně. Podobně tzv. Centrální registr dotací je neúplný a řada informací tu podle autorů chybí. Zdůrazňují, že nelze dokázat, že Babiš databáze odstraňoval cíleně v zájmu neprůhlednosti dotování svého podnikání. Je to nicméně znepokojivé zjištění. Jako řada dalších v této útlé, ale výbušné knize.
Ministerstva životního prostředí a financí jako akvizice
Když ovládnou některý vládní resort, hovoří o něm údajně členové hnutí ANO jako o nové „akvizici“. A pro holding, jako je Agrofert, může být skutečně mimořádně užitečné mít své „akvizice“ i ve státní správě. Už jsme viděli, že po vstupu ANO do vlády výrazně narostly dotace pro Babišovy firmy. Prorůstání do státní správy může ale pro Agrofert být výhodné i v dalších směrech. Například při obcházení zákonů či při likvidaci konkurence. Závěrečné kapitoly se zaměřují právě na tento problém. Kritizují mj. i obsazení vedoucích postů na ministerstvu životního prostředí lidmi spjatými s Babišem a radikální personální změny v České inspekci životního prostředí, které provedl nový ředitel Erik Geuss začátkem roku 2015, těsně před platností nového služebního zákona, který by takové „čistky“ de facto znemožnil. Že uvedené personální změny posloužily zájmům Agrofertu, dokládají autoři na několika konkrétních příkladech. Týkají se upírání informací o provozech Agrofertu ze strany ministerstva, řádového snížení pokuty Babišově firmě Precheza a kauz spjatých s Babišovými firmami v Kroměříži. Té je věnována samostatná kapitola.
Všichni mají strach?
V reportáži z Kroměříže autoři podrobně dokládají případy, kdy firmy holdingu Agrofert (Navos, Afeed a Kmotr) obtěžují občany zápachem, hlukem, znečištěným ovzduším a otřesy. Navos a Kmotr přitom prokazatelně obcházejí zákony s podporou ministerstva životního prostředí.
„My jsme Agrofert. My nejsme obyčejná firma. My jsme dnes taková polostátní správa. A vy to dobře víte,“ řekla prý občanům, kteří se domáhali dodržování zákona, ředitelka masny Kmotr Iveta Matisová. Koncentrace moci a absence její kontroly způsobuje aroganci mocných – a strach obyčejných lidí, kteří cítí, že nemají nikde zastání.
Autoři uvádějí, že strach mluvit, uvést své jméno či se vůbec s novináři setkat měla řada lidí. Platilo to i pro oběti další Babišovy inovace – zajišťovacích příkazů finanční správy. V roce 2014 je naplno rozpoutal šéf Generálního finančního ředitelství Martin Janeček, dosazený Andrejem Babišem. Podle Hospodářských novin vydala do letošního července finanční správa přes 5 600 zajišťovacích příkazů proti více než patnácti stům firem, podezřelých z daňového podvodu. Zajišťovací příkaz znamená obstavení majetku firmy, která tak nemůže plnit své závazky a jde ke dnu. Nemůže se ani bránit, protože k tomu nemá prostředky. Kniha rozkrývá souvislosti tohoto „daňového kombajnu“ a zároveň podrobněji vysvětluje, jak sám Babiš daňová pravidla obchází. Že zároveň ve funkci ministra mohl používat zajišťovací příkazy k likvidaci konkurentů svého holdingu, naznačuje nedávno medializovaná kauza opavské firmy FAU, která vlastnila sklad pohonných hmot v areálu Babišovy Prechezy v Přerově.
Babiše se bojí hodně lidí. Někteří se ho ale zjevně nebojí. Například autoři knížky Žlutý baron. Nebo filmařská dvojice Vít Janeček a Zuzana Piussi, autoři dokumentu Selský rozum, který vznikal ve spolupráci s Vlasatou a Patočkou a dobře jejich knihu doplňuje. Ale – možná je strach z Babiše oprávněný? Jeho dlouhé prsty dosáhnou leckams, i když důkazy bývají těžko k dohledání. Autoři knihy i Deník Referendum čelí trestnímu oznámení ze strany Vodňanské drůbeže. Spolek Svoboda projevu byl v souvislosti se svým turné, které knihu a film představilo po republice, obviněn z přestupku Úřadem pro kontrolu nad hospodařením politických stran. Česká televize dlouhodobě zdržuje promítání Selského rozumu a její generální ředitel Petr Dvořák nedávno prohlásil, že film, jehož pirátské kopie shlédly desítky až stovky tisíc lidí na YouTube, „nepřináší žádné nové pohledy“ a že se proto bude vysílat „asi během listopadu“. A – ačkoliv toto, jak se zdá, s filmem Selský rozum skutečně nesouvisí – Vítu Janečkovi, který je docentem na katedře dokumentu na FAMU, děkan Zdeněk Holý odmítl prodloužit smlouvu.
Žlutý baron je vysoce aktuální kniha žánru angažovaného novinářství, která by zasloužila cenu jak za kvalitu investigativní žurnalistiky, tak za občanskou statečnost svých autorů. Vedle aktuálnosti má však i nadčasovou platnost. Zejména v pasážích ilustrujících predátorské ekonomické praktiky v zemědělství a mechanismy srůstu ekonomické a politické moci na konkrétních příkladech. Ty také ukazují na znepokojivé širší podhoubí vzrůstu Babišovy moci, které je do velké míry i důsledkem naivní víry naší doby v neoliberální ekonomické paradigma. Skutečnou politickou demokracii přitom nelze oddělit od důsledné kontroly jak politické, tak i ekonomické moci a současné podpory ekonomické demokracie.
Zuzana Vlasatá, Jakub Patočka: Žlutý baron: Skutečný plán Andreje Babiše: Zřídit stát jako firmu. Vydavatelství Referendum, Brno, 2017
První část textu je k přečtení zde.