Obživlosti: Prezidenti
Jako pionýrovi se mi podařilo protlačit se špalírem, kterým v Lidicích procházel Antonín Novotný a podat ruku prezidentovi. Pamatuji, jak mne tenkrát zaskočilo, že mé nadšení nesdílejí rodiče. Potřást si rukou s prezidentem se přece člověku nepodaří každý den!
Uplynulo skoro třicet let, než jsem se opět s prezidentem potkal osobně, Ludvíka Svobodu a Gustáva Husáka jsem znal jen z televize. Pak revoluce vynesla na Hrad Václava Havla. Stal se prezidentem populárním, vlivným, nikoli ovšem mocným, jako byli jeho předchůdci. Novotný či Husák totiž vedle prezidentství stáli v čele strany, jež měla v ústavě zakotvenou vedoucí úlohu ve společnosti. Havel už místo vedoucí úlohou disponoval pouze morální autoritou. Jako československý prezident se ještě do reálné politiky se střídavými úspěchy zapletl, jako prezident český už politiku pouze glosoval.
Zatímco za prezidentování Havla u nás vládli Klaus a Zeman, za prezidenta Klause se u moci vystřídalo šest premiérů, kteří si kdysi mocného Klause příliš nevšímali. S posledním prezidentem, Milošem Zemanem, to je složitější. I on je formálně bezmocný, ale v konfrontaci s politiky, kteří by ho mimochodem nikdy nezvolili, ho činí silnějším mandát z přímé volby. Není pouze politikem, který chtěl být prezidentem. Rovněž je politikem, kterého za prezidenta chtěli občané. Proč ale většinu občanů přesvědčil zrovna on?
Poprvé jsem Miloše Zemana potkal, když přišel z Federálního shromáždění na kus řeči s redaktory Lidovek, které tehdy sídlily na Václavském náměstí. Byl zábavný, v dobrém rozmaru, a ani ve snu by mne tenkrát nenapadlo, že jednou na novináře zanevře a novináři zanevřou na něj. První rozhovor jsem s ním dělal pro Svobodnou Evropu den poté, co byl zvolen předsedou ČSSD. Svezl jsem se před volbami autobusem Zemákem, byl na poučné tiskovce pro ekonomické novináře, když se stal premiérem. A vedl jsem s ním několik rozhovorů na Radiožurnálu. Že mluvím se svým příštím prezidentem, mne při tom nikdy nenapadlo.
Registroval jsem nicméně, jak se ze salónního liberála stával plebejcem, jak si osvojoval imidž člověka z lidu, až se jím nakonec coby prezident stal. Povýšenost u něj vystřídal nadhled, s věkem se stal věcnějším. Zeman není marketingovým produktem expertů na mediální komunikaci. Co pamatuji, je obklopen lidmi, kteří mu zbyli, a vždy je spíše trpěl, než by je potřeboval.
Stále provokuje, ale teď už promyšleně, efektivně. V rozdělené společnosti mluví z duše těm obyčejnějším, kterými pohrdají ti „lepší“. Mám rád tyhle provokatéry, co pijí krev elitářům a pak profitují z jejich kampaní.
Zeman se stal po Havlovi hned mým druhým nejoblíbenějším prezidentem. Předstihl i Novotného.