KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

První tajemník ÚV KSSS Brežněv schválil v prosinci 1967 odstranění Novotného slovy „Eto vaše dělo“. Českoslovenští reformní komunisté si však „povolení“ z Moskvy vyložili jinak: přikročili k odstranění cenzury a otevřeli možnost uvolnění diktatury. Brežněv měl nyní co dělat s jestřáby ve vlastním politbyru: byl to přece on, kdo svým nerozvážným výrokem způsobil ono nedorozumění, ze kterého se teď klube „nebezpečí restaurace kapitalismu v ČSSR“. Osobně však dával přednost politickému nátlaku, a tak se na přelomu července a srpna konalo v Čierné nad Tisou československo-sovětské jednání. Došlo zde k neveřejné dohodě, že KSČ v nejbližších dnech a týdnech posílí své mocenské pozice obnovením kontroly médií, rozdělením ministerstva vnitra (s cílem osamostatnění StB) a odstavením nejprovokativnějších hnutí a osob (ředitele Československé televize Pelikána, funkcionářů ÚV KSČ Císaře a Kriegla atp.). Na základě této neveřejné dohody byla následně 3. srpna 1968 vydána uklidňující Bratislavská deklarace. „Dali jste nám slib,“ loučil se Brežněv v Čierné na stupátku vagonu, „a my věříme, že budete bojovat… Chceme prohlásit, že jsme ochotni poskytnout vám v tomto případě neomezenou pomoc… Bude-li náš plán zmařen, svolat novou poradu bude těžké… Pak vám na pomoc přijdeme.“ Praha však následně své sliby neplnila. Brežněv tedy 9. a 13. srpna Dubčekovi znepokojeně telefonoval – a dostalo se mu vysvětlení, že sliby v dohledné době splnit nelze… Nyní už nebylo možné bránit jestřábům a maršálům ve vojenském řešení situace. V projevu na předinvazní schůzi sovětského bloku 18. srpna v Moskvě vysvětlil Brežněv nezbytnost tohoto řešení právě neplněním slibů z Čierné.

Dubček se k těmto slibům vyslovil ve svých pamětech (1992), protože projev z 18. srpna byl už tehdy zveřejněn. Brežněv v něm podle Dubčeka prostě lhal. K dohodě, zdůrazňuje Dubček, nedošlo, takže v názoru na čs. vnitřní situaci panovala nadále neshoda: „Sověti s těmito požadavky přišli,“ pokračuje, „ale my jsme je rozhodně odmítli a jedinou dohodou, které jsme v Čierné nad Tisou dosáhli, bylo, že půjdeme do Bratislavy. Nic jiného.“ Zde se ovšem vnucovala otázka, proč by Sověti spoluorganizovali uvolňující manifestaci jednoty bloku v Bratislavě dva dny poté, co by se v názoru na československou situaci potvrdila po měsíce panující neshoda. Ta otázka dlouho visela ve vzduchu – až nakonec dopadla s plnou vahou Damoklova meče. Záznam telefonátu, v jehož průběhu Brežněv dle Dubčeka „neudělal ani přímé, ani jiné narážky na neexistující ‚dohody‘ z Čierné nad Tisou“, odtajnil prezidentský archív Ruské federace dva roky po vydání Dubčekových pamětí. Jedná se o strojopisný ruskojazyčný záznam, uvedený nadpisem: „Telefonický rozhovor s. L. I. Brežněva se s. A. Š. Dubčekem 13. srpna 1968 / Začátek hovoru 17.35, konec hovoru 18.55“.

Zde je zkrácené znění rozhovoru.

Telefonický rozhovor s. L. I. Brežněva se s. A. Š. Dubčekem 13. srpna 1968

BREŽNĚV: Alexandře Štefanoviči, […] času máme málo, proto mi dovol přejít rovnou k věci. Znovu se na tebe obracím se znepokojením v té otázce, že hromadné sdělovací prostředky nejen nesprávně osvětlují naše porady v Čierné nad Tisou či v Bratislavě, ale dokonce zesilují útoky na zdravé síly, hlásají antisovětismus, antisocialistické názory. […]

DUBČEK: Leonide Iljiči, my jsme se touto otázkou zabývali a zabýváme se jí dále, i soudruhu Černíkovi jsem říkal, jaká opatření je třeba přijmout, i soudruhu Lenártovi jsem zadal úkol přijmout nezbytná opatření. Pokud já vím, za poslední dobu nedošlo k žádným výpadům proti KSSS, proti Sovětskému svazu, proti socialistickým státům.

BREŽNĚV: Jak nedošlo! Vždyť doslova všechny noviny – Literární listy, Mladá fronta, Reportér, Práce každodenně publikují antisovětské protistranické články.

DUBČEK: To bylo před Bratislavou. Po Bratislavě to nebylo.

BREŽNĚV: Jak před Bratislavou! Vždyť 8. srpna Literární listy otiskly článek „Od Varšavy k Bratislavě“. To je obsahově nenávistný výpad proti KSSS, SSSR a proti všem bratrským socialistickým zemím. 8. srpna – no to je přece už po Bratislavě! […]

DUBČEK: Měli jsme poradu pracovníků tisku. Porada odsoudila jako nesprávné jednání reportérů těch novin, o kterých mluvíte, a bylo tam přijato rozhodnutí zastavit polemická vystoupení.

BREŽNĚV: Sašo, o to nejde, jestli byla porada pracovníků tisku. My jsme se spolu nedomlouvali na nějaké poradě. My jsme se domlouvali na tom, že všechny hromadné sdělovací prostředky – tisk, rozhlas a televize – se dostanou pod kontrolu Ústředního výboru KSČ a vlády a že po Bratislavě bude zastavena antisovětská a antisocialistická publikační činnost. […] Ale pokud jde o československé hromadné sdělovací prostředky, tak ty pokračují v neustálých útocích na KSSS, na Sovětský svaz, a došly už tak daleko, že útočí na představitele naší strany. Vždyť už nám tam říkají stalinisti a tak dál! No tak co má tohle znamenat, se tě chci zeptat!

DUBČEK mlčí. […]

BREŽNĚV: Mí soudruzi chtějí vědět – a já bych tě prosil, abys mi to sdělil za účelem informování členů našeho politbyra –, jaké otázky vlastně dnes hodláte projednávat na předsednictvu ÚV?

DUBČEK (vyjmenovává otázky a mezi jiným říká, že bude slyšení ohledně otázky rozdělení ministerstva vnitra, tak jak bylo dohodnuto v Čierné nad Tisou).

BREŽNĚV: A jak bude tato otázka řešena? Tak, jak jsme se domluvili? Chci ti připomenout, jistě si vzpomínáš, když ti byla položena tato otázka, otočil ses na Černíka. Černík ti řekl, že tento problém je už vyřešen, že už je připravená kandidatura na druhou funkci a že během pěti dnů předají tuhle věc Smrkovskému. Tehdy ses obrátil ke Smrkovskému, a on řekl – Jakmile Černík ten dokument pošle, náš Sovět (Národní shromáždění, pozn. překl.) ho vyřeší během pěti dnů.

DUBČEK: Ano, tenkrát v Čierné tohle říkali, ale nyní se velmi změnila situace. Teď u nás probíhá proces federalizace. Bude federace Slovenska, federace Česka. Ani tahle otázka se teď nedá řešit direktivním postupem v měřítku celé země do té doby, dokud Česko a Slovensko nepřijmou odpovídající řešení samostatně, každé zvlášť. Proto dnes na předsednictvu můžeme řešit tuto otázku jenom jako pokyn vládě a ministrovi k přípravě odpovídajících úvah pro konečné řešení o něco později.

BREŽNĚV: Kdy?

DUBČEK: V říjnu, koncem října.

BREŽNĚV: No co ti na tohle říct, Sašo? Copak tohle není ukázka nového podvodu? Tady máš zrovna další důkaz toho, že nás klamete, nic jiného konstatovat nemůžu a budu k tobě definitivně otevřený. Pokud nejste schopní tuhle otázku vyřešit, tak se mně zdá, že vaše předsednictvo úplně ztratilo veškerou moc.

DUBČEK: Já v tom žádný podvod nevidím, protože se snažíme přijaté závazky splnit. Ale splnit to tak, jak je to možné ve vzniklé složité situaci.

BREŽNĚV: Ale pochop přece, že taková situace, takový vztah k plnění závazků přijatých v Čierné nad Tisou vytváří naprosto novou situaci, se kterou se my taky nemůžeme smířit a která nás evidentně nutí hodnotit situaci nově a přijmout nová samostatná opatření.

DUBČEK: Soudruhu Brežněve, přijímejte všechna opatření, která vaše politbyro ÚV považuje za správná.

BREŽNĚV: No jestli mi odpovídáš takhle, pak ti musím říct, Sašo, že takové prohlášení je nezodpovědné. […]

DUBČEK: S potěšením bych se vším praštil a šel bych pracovat na staré místo. Proč jsem rozčilený? Protože my jednáme, pracujeme, děláme všechno pro to, abychom splnili naše ujednání dosažené v Čierné nad Tisou, a vy nás neustále obviňujete. […]

BREŽNĚV: Sašo, chtěl bych ti věřit, ale pochop i ty mě. Nejvíc ze všeho mě znepokojuje, že jste nepropustili ty tři, o nichž jsme se domluvili, že budou propuštěni, a tady zůstává jedna velká otázka. Pokud jste opravdově přesvědčeni, že Císař, Kriegel, Pelikán musejí pryč a že je to nutné zařídit, pak jsem já hluboce přesvědčen, že máte-li opravdovou vůli, můžete to zvládnout velice snadno a jednoduše. […] Dobře, ty říkáš, že tyto otázky nemůžeš řešit na předsednictvu, že k tomu se musí svolat příští plénum. Ale já jsem z tvých odpovědí, promiň mi to, nepochopil: budeš ty problémy na tom plénu řešit, nebo nebudeš?

DUBČEK: Na příštím plénu bude zvolen jiný první tajemník ÚV KSČ.

BREŽNĚV: Sašo, nepřeháněj, takhle mluvit je úplně zbytečné. […]

DUBČEK: Minule jsem vám řekl všechno a teď můžu jenom opakovat, co už jsem řekl předtím, že svoláme plénum, že plénum je potřeba připravit, a k tomu potřebujeme čas. Jestli se domníváte, že vás podvádíme, přijímejte opatření, která uznáte za správná. To je vaše věc.

BREŽNĚV: No podívej, Sašo, opatření, která my uznáme za správná, nepochybně přijmeme. A ty správně říkáš, že je to naše věc. Ale protože je to věc nejenom naše, ale věc společná, bylo by pro nás lehčí přijímat opatření, kdybyste ty a tví soudruzi byli otevřenější a řekli, co je to za opatření, která od nás očekáváte.

DUBČEK: My dokážeme řešit všechny otázky svými silami, ale jestli se domníváte, že je potřeba přijímat opatření, prosím, přijímejte je.

BREŽNĚV: […] …konstatuju, že […] nevidíme žádné konkrétní činy směřující k tomu, aby se splnila dohoda, kterou mezi sebou máme. A čím dál víc to vypadá tak, že už začínáme cítit silné znepokojení. […]

DUBČEK: Já bych šel pracovat kamkoli. Já se té funkce nedržím. Ať to dělá, kdo chce, ať je prvním tajemníkem ÚV KSČ, kdo chce, já nemůžu dál pracovat bez podpory, v situaci neustálých útoků.

BREŽNĚV: Sašo, já ti chci otevřeně říct, že všechny ty těžkosti, o kterých mluvíš, jste si způsobili sami. Nedávali jste pozor, přímo před vašima očima nacpali Císař a Kriegel do tisku, do rozhlasu, do televize své lidi. Lidi, kteří nemají s Komunistickou stranou Československa vůbec nic společného. Kádrový problém jste si vytvořili sami. Sami jste si vytvořili všechny problémy, o kterých zrovna mluvíš. My jsme vám ty problémy nezpůsobili. Právě vy jste všude všechno rozpustili, ztratili jste moc – a teď si stěžujete. […] Pojďme vyvinout potřebný komunistický odpor proti pravicovým silám. Je třeba zasadit jim před sjezdem úder. Takový úder, ze kterého by se nevzpamatovaly, a jedině v takovém případě přijde Komunistická strana Československa na sjezd s dobrou tváří.

DUBČEK: Ale copak si myslíte, že já tohle nechci? […] Už jsem vám přece říkal, že to si nevymyslel ani Černík ani já, to situace se změnila, vždyť naše stanovisko, že je třeba tohle opatření provést, se nezměnilo. My stojíme pevně za tím, že toto opatření se musí provést. Změnila se jenom situace. A tuhle otázku už je zapotřebí posuzovat jinak. A to její řešení už nezávisí na nás.

BREŽNĚV: Sašo, dovol, abych se tě zeptal, co v tom případě na vašem předsednictvu ÚV závisí.

DUBČEK: Soudruhu Brežněve, já vás ještě jednou prosím, abyste po mně nevyžadoval splnění tohoto rozhodnutí, protože se změnila situace.

BREŽNĚV: Ale já přece nic nevyžaduju. Já jenom konstatuju, že vaše předsednictvo ÚV nic neovládá, a že je nám velmi líto, že jsme tohle nevěděli na konferenci v Čierné nad Tisou. My jsme tenkrát měli za to, že hovoříme s orgánem, který ovládá všechny problémy v zemi. A teď se ukazuje, že hovoříme s orgánem, který neovládá nic. Ze všeho vyplývá, že náš rozhovor byl neseriózní. […] …my jsme hovořili na takové úrovni, jejíž představitelé můžou vyřešit jakoukoli otázku. Ale teď se ukazuje, že tihle lidé nemůžou vyřešit nic. A ty mně teď říkáš, přijímejte taková opatření, která považuje za potřebná politbyro ÚV KSSS. Jistě, no nakonec podle všeho nezbude než s tebou souhlasit a přijmout taková opatření, která my uznáme za nezbytná. […]

DUBČEK: Došly mi síly, to jsem neříkal jenom tak, že nové plénum zvolí nového tajemníka. Mám v úmyslu z téhle práce odejít. Drahý Leonide Iljiči, prosím vás, abyste mě omluvil, že jsem možná dnes mluvil poněkud rozčileně, velice prosím, promiňte mi to.

BREŽNĚV: Já chápu, Sašo, jak těžkosti, tak nervy. Chci, abys pochopil, že v rámci toho, na čem jsme se domluvili v Čierné nad Tisou, je třeba přijmout opatření a splnit tyto závazky. […]

DUBČEK: Já vám slibuji, soudruhu Brežněve, že udělám všechno, co je nezbytné k tomu, abychom naše ujednání splnili.

BREŽNĚV: Dobře, budeme pozorně sledovat rozvoj událostí. […]

(Z ruštiny přeložil Bruno Solařík)