Společnost a politika Ekonomika

Globální oteplování jako tvůrce nové dopravní trasy: Severní námořní cesty

Ikonografika o severní a jižní evropsko-asijské cestě

Tři procesy nejvíce zkrátily námořní dopravu: dokončení Suezského průplavu mezi Afrikou a Asií v roce 1869, dokončení Panamského průplavu mezi Severní a Jižní Amerikou v roce 1914 a roztátí Arktidy umožňující severní obeplutí Asie v roce 2011.

Rozhovor ruského ministerstva pro námořní a říční dopravu, zveřejněný na portálu PortNews, uvádí, že arktické přístavy na severní námořní cestě zažívají vzrůst nákladní dopravy. Do 24. srpna tohoto roku prošlo přes přístavy v arktickém regionu 9,95 milionu tun zboží, což představuje oproti loňskému roku nárůst o 5,5 milionu tun, tj. 81%. Přestože průjezd je nyní možný jen po tři měsíce z roku, globální oteplování způsobuje, že je pro velké námořní společnosti stále použitelnější. V letošním roce byly teploty za Severním polárním kruhem neobvykle teplé a při několika příležitostech dosahovaly 30 stupňů Celsia.

To vedlo k tomu, že dánská firma Maersk, největší společnost světa provozující nákladní lodní dopravu (asi 15 % jejího světového objemu) potvrdila, že posílá loď Venta Maersk s kapacitou 3 600 kontejnerů na zkušební plavbu přes nejsevernější bod Ruska. Rozhodnutí bylo uvítáno zejména Ruskem, kde se očekává, že arktická trasa bude konkurovat jižní cestě přes Suezský průplav a Malacký průliv. Severomořská trasa vede z Murmansku poblíž ruských hranic s Norskem až k Beringově úžině mezi Ruskem a Aljaškou, přičemž všechny tranzitní lodě potřebují povolení od ruských úřadů.

Venta Maersk, která kotvila v přístavu Pusan v Jižní Koreji, opustila 31. srpna Vladivostok a nastoupila svou dlouhou cestu Arktidou. Očekává se, že na začátku září bude proplouvat Beringovou úžinou, aby její plavba na konci měsíce skončila v Petrohradu. Doprovodná infografika ukazuje, jak by se kontejnerová loď pohybovala mezi Evropou a východní Asií za použití přístavů v Hamburku a Šanghaji. Loď cestující mezi těmito dvěma městy po severomořské severní námořní stezce by měla urazit asi 14 000 kilometrů oproti jižní cestě dlouhé 20 000 kilometrů. Ačkoli čas plavby může být v porovnání s jižní cestou kratší o dva týdny, náklady jsou obyčejně vyšší, protože plavidla musí být doprovázena jaderným ledoborcem.

Z anglického originálu přeložil a upravil Tomáš Koloc.