Výrobní družstevnictví a tradice lidové umělecké výroby
Tradiční lidová tvorba byla vždy pokládána za projev výtvarné síly a duše národa a je významnou součástí našeho kulturního dědictví. Její krása a rázovitost také byla pokaždé připomínána, když bylo potřeba posílit sebevědomí českého národa a zdůraznit jeho kulturní svébytnost. I v dnešní době jsou velmi oblíbené výrobky lidové umělecké výroby, jako jsou různé tkaniny a pleteniny z přírodních materiálů či artefakty z modrotisku, obdivujeme se kráse krajek a výšivek, krojů, používáme košíkářské výrobky a výrobky ze dřeva, keramiky, či produkty kovářského řemesla. A doslova nás pohladí po duši malované kraslice, tradiční figurky z kukuřičného šustí či pečiva, ručně malované hračky apod. Právě o zachování těchto produktů a jejich výroby se významnou mírou zasloužila také výrobní družstva a dodnes v této oblasti některá družstva působí.
Počátky zájmu výrobních družstev o lidovou tvořivost můžeme sledovat od roku 1900, kdy bylo v Praze založeno první družstvo tohoto typu nazvané „Zádruha – družstvo k povznesení lidového průmyslu, hlavně uměleckého“. Jak plyne ze samotného názvu – činnost Zádruhy byla zaměřena na podporu rozvoje lidové umělecké výroby. Družstvo organizovalo výrobu a provádělo výkup mezi domácími výrobci na území Čech, Moravy a Slovenska, pečovalo o kvalitativní uměleckou úroveň lidových výrobků a propagovalo je pořádáním výstav doma i v zahraničí. Za podobným účelem vzniklo o 9 let později další družstvo „Moravská ústředna pro lidový průmysl umělecký“ v Brně, které vyvíjelo obdobnou činnost hlavně na území Moravy.
Na počátku 20. století byla založena celá řada výrobních družstev, do kterých se z ekonomických důvodů sdružovali samotní lidoví výrobci. V roce 1901 to bylo například „Družstvo košíkářů ve Staré Boleslavi“ a „Družstvo košíkářů šopecko-mlazických“ v Mlazicích u Mělníka, v roce 1905 „Výrobní družstvo soustružníků perletě“ v Žírovnici, v roce 1909 „Výrobní družstvo krkonošských ručních tkalců“ v Jilemnici, v roce 1911 „Svépomocné družstvo vyšívaček Záštita“ v Chrastu u Chrudimi a v roce 1913 „Výrobní družstvo hračkářské“ ve Skašově u Přeštic.
K dosažení patřičné výtvarné úrovně všech předmětů užitého umění, včetně lidových uměleckých výrobků, byla založena v roce 1914 družstevní organizace nazvaná „Svaz českého díla“, jejímž prvním předsedou byl významný soudobý architekt Jan Kotěra. Činnost této organizace ale přerušila 1. světová válka. Během války se velmi působivě uvedlo již zmíněné družstvo „Zádruha“, které na výstavě Český svéráz v roce 1915 předvedlo kolekci vyšívaných oděvů s tradičními ozdobnými prvky lidového odívání. Vedle „Zádruhy“ působilo v Praze od roku 1916 ještě „Hospodářské družstvo pro svéráz krojový a bytový“.
V poválečném období se mezi družstva lidové umělecké výroby přiřadilo v roce 1920 založené družstvo „Chodovia“ v Domažlicích a byla znovu obnovena činnost „Svazu českého díla“, jehož předsedou se stal další známý architekt té doby Jan Gočár. Vznikala další družstva, ale bohužel jejich hospodářský potenciál byl tak slabý, že družstva zanikala po několika málo letech činnosti. To byl i případ podnikového sdružovacího družstva nazvaného „Svaz lidového průmyslu v republice Československé“ v Praze, které vzniklo v roce 1919, ale již v roce 1921 muselo pro ztrátovost zastavit svou činnost.
Ve druhé polovině 30. let 20. století byla založena další družstva, např. v roce 1936 „Lidová tvorba“ v Uherském Brodě, která již o rok později získala zlatou medaili na krojové výstavě Slovácko v Uherském Hradišti a stříbrnou medaili na světové výstavě v Paříži, dále „Slovač“ v Uherském Hradišti a tamtéž v roce 1939 ještě družstvo „Slovácké lidové umění moravské pro uměleckou výrobu a domáckou práci“, které sloužilo jako ústředna pro výkup a prodej výrobků lidové umělecké a řemeslné výroby na Slovácku.
Na počátku 2. světové války došlo k celonárodnímu oživení zájmu o lidové umělecké výrobky, které však bylo brzy utlumeno v důsledku vypjaté válečné situace. Přesto v roce 1940 vzniklo z podnětu pražské Obchodní a živnostenské komory družstvo „Dorka“, které mělo organizovat podporu rozvoje lidové umělecké tvorby mezi domáckými výrobci, mělo spolupracovat s výtvarnými umělci a zabývat se odbytem výrobků. Členy „Dorky“ byly veřejné instituce jako Jednoty živnostenských společenstev, uměleckoprůmyslová muzea, Ústřední svaz řemesel a další podniky uměleckého průmyslu. „Dorka“ měla pobočku v Brně a jejím úkolem mělo být i zřizování dalších družstev, která by se přímo zabývala lidově uměleckou výrobou. Je logické, že válečné poměry neumožnily tomuto družstvu splnit jeho záměry.
Po osvobození republiky byla již v říjnu 1945 ustavena veřejnoprávní instituce – „Ústředí lidové a umělecké výroby“ a z jejího podnětu bylo založeno družstvo „UVA“ jako obchodní centrála umělecké výroby. I po změně politického vývoje po roce 1948 a následných tvrdých, mnohdy až destruktivních zásazích ze strany státu do družstevní činnosti, byla výrobním družstvům oblast lidové umělecké výroby ponechána. Tehdejší „Ústřední svaz výrobních družstev“ podporoval činnost a rozvoj družstev zaměřujících se na lidově uměleckou výrobu, byly zřízeny tzv. odborné správy lidově umělecké výroby, které pomáhaly těmto družstvům zejména v investiční výstavbě, účelné modernizaci a také v odbytu výrobků. Například v roce 1963 existovalo 31 specializovaných družstev lidové a umělecko-řemeslné výroby.
I v současné době mají mnohá výrobní družstva ve svém programu zařazenu také výrobu předmětů z oblasti tradiční lidové tvorby. Z těch nejznámějších družstev s dlouholetou historií a tradicí, zmiňme alespoň tato dvě: „Moravská ústředna Brno“, družstvo umělecké výroby (1909), jejíž typické výrobky jsou známé nejen u nás, ale také v cizině, neboť družstvo úspěšně exportuje do zahraničí, a „Lidová tvorba“ Uherský Brod (1936), dnes jediná firma v České republice, zabývající se výrobou krojovaných panenek.