Loutky a babičky
Fejeton reformátorský.
On se mne ten fejsbúk ustavičně ptá, co se mi honí hlavou, tak já to teda řeknu: máme u nás v Chrudimi léta loutkářské muzeum, a protože by si už přece jen zasloužilo nějakou inovaci, napadlo mne, že bychom zde mohli provozovat taky loutkovou vládu.
Pokud by to v Bruselu prošlo, doporučil bych na předsedu té vlády pana Kašpárka, uvážlivý pan Spejbl by mohl vést zahraničí, starostlivá paní Mánička ty sociální věci, pan Hurvínek dopravu (nějaké lokomotivě se tak přece říkalo) a pan Kat to ministerstvo financí. Pan Blázen jednoznačně na kulturu. Vodník by nastoupil na obranu, protože je zelený, a jak se ukazuje, je to stejně jedno. No a pan Čert logicky na vnitro. Loutkovou vládu by přirozeně musel jmenovat loutkový prezident, kterého by si loutky demokraticky volily. Ovšemže, nic nového.
Docela dobře si umím představit, že loutková vláda by zasedala paralelně s tou opravdickou. Určitě by to zvedlo zájem lidu o politiku, neb by ho zajímala ta alternativní řešení, s nimiž by přišla. Podmínkou by nemuselo být ani to, že by ji z Bruselu řídil někdo střízlivý, takže o řídící a mluvící orgány by jistě nebyla nouze.
Velkou výhodou by bylo, že by to občany – na rozdíl od té vlády opravdické – nic nestálo. Nemuseli by ty loutky živit, po zasedání by byly uloženy do nějaké škatule a hotovo dvacet. Vláda by sídlila ve skladu. Premiéra Kašpárka bychom v případě potřeby vyskladnili a poslali rekomando do Bruselu. Tam by mu do té jeho hlavy nalili za cinkání eurorolniček nějaké ty dřevěné rozumy. Loutkové vládě by nehrozila korupce. Leda červotoč, proti němuž by se dala ošetřit stejně jako proti rusům a švábům.
Vlastně se musím zeptat – nestačila by nám jenom ta loutková vláda?
A když už jsem se dotknul toho Bruselu, ještě mě napadá pár slov o tamní nomenklatuře – tedy o té lexikální, která k nám přichází z těchto západních hájů a luk. To se pořád píše o tom, že na genderovou nerovnováhu doplácejí holky, co nechtějí být maminkami, ale že na ni doplácejí muži, potažmo dědečkové a (v mém případě) pradědečkové, nikde ani slovo. Když jdu nakupovat nudle, obchod mi nabízí Báječné nudle babiččiny, podobně Čaj babičky Růženky. Kromě dalších babiččiných produktů například i Babiččinu sekanou. O dědečkovi ani slovo, jako kdyby babička měla patent na celou potravinářskou produkci.
Aby toho nebylo málo, opatřuje babička (babičky?) některé produkty ještě přídomkem „poctivý“ (například Poctivá babiččina rajská omáčka), což mi od babiček přijde jako protimluv a dost nefér reklama, která nepřímo navozuje pocit, že dědečkové snad dělají rajskou falešnou. Celá velká skupina dědečků a pradědečků, která se zabývá na různých úrovních potravinářskou produkcí, je klikou babiček z veřejného prostoru zcela vygumována. Je to nehorázná diskriminace a divím se, že si toho ještě nikdo nevšiml.
Na druhé straně ale opravdu nechci, aby vedle produktů babiček existovaly alternativní dědečkovy. Řešení je přece jednoduché – upustit od sexistického označování babičkami a nahradit je důstojným a neutrálním Člověčí nudle, Lidská sekaná (čaj, rajská atd.).
Pryč s tyranií babiček!