Na jednorožci cválá anděl do ordinace na bělení análu
Výbor z poezie Martina Trdly
Na jednorožci cválá anděl do ordinace na bělení análu
Ještě udržuji oheň,
v řeřavých uhlících skartuji
pohled prodavačky,
které jsem sdělil,
že ta máslová Rama je týden prošlá.
Mýtím mizerné včerejší odpoledne,
chabé básně
narvané růžemi z Jericha,
cárami mlh
a anděli,
všechny ty fronty
na nádechy a výdechy.
Bombarduji Chorvatsko
a Máchovo jezero!
Servírka nahoře bez
se mi posmívá,
že prý vůbec nerozumím krásám života.
Místnost
Majetkové poměry a zdravotní stav známe,
teď už jen najít snadné odpovědi na složité věci.
Nová myšlenka nad dřezem
dostala kopanec a popoběhla.
Zacpal jsem si pravé ucho
světlem z ledničky,
levé kontokorentem.
Úzkost hopsala až ke stropu.
Haha
Tak hýkavě jsme se řehonili,
až si Slunce krklo a sesulo se
mezi regály se zlevněným
řepkovým olejem.
Se žuchnutím
jako když prase spadne z háku.
Tak moc naše řeči běžely na volnoběh,
až si Měsíc udělal puchýře,
urazil se
a navždy se odvrátil na druhou stranu.
Teď cítím jak v nás jódluje strach.
Základní kámen
Jako kdyby nebylo pět minut po dvanácté.
Primátohy z partnerských měst
si potřásly penisy
a navzájem si vyměnily hlavy
a peněženky.
Trochu to vrže.
Z nosů jim vyvěrají naškrobené projevy,
kolem úst si mažou humanizace a revitalizace,
s vykulenýma očima hrají anální bowling.
Pak rozlévají polévku bohatým.
je ukuchtěná z rejpavé opozice,
hajlují jim přitom kravaty.
Primátohy poklepaly kopýtky
na základní kámen Pekla.
Kolemjdoucí zaváhali v chůzi a
vybuchli.
Narozeniny
Věnováno Tomášovi S.
Ulice šajnují jak monokly,
vzpírám v nich strach na benč,
rumy mi mají ukrást nepřátele,
Aspoň chvíli nepředjímat katastrofy!
Brzy se už objímám se starými vojnami
na konstantních souřadnicích,
s chlápky oprýskanými jak zdi nádraží,
kteří si v sobě hýčkají samá kurvítka.
Sejeme sliny,
z vět se řine sádlo,
ze lží dlouho doutná.
Je mi blaženě.
Již za kuropění dostávám první dary.
Tak tu teď baštím salámový dort,
jsou na něm prsa z turisťáku,
penis z korbáčíků,
Kalašnikov z kyselých okurek
a můj věk vyrytý majonézou.
A náhle je mi,
jako když mi facebook vygeneroval,
že se tvá zranění nesloučila se životem.
Martin Trdla (narozen 1985) žije v Liberci. Publikuje v českých literárních časopisech a úspěšně se účastní literárních soutěží. V Roce 2016 ho porota Literární ceny Vladimíra Vokolka označila za antilyrika.