Malá domů, do Beverly Hills nad Vltavou?
Několik polemických poznámek k prezentaci studie Predikce udržitelnosti zaměstnanosti v odlehlých venkovských oblastech v cestovním ruchu.
Není obec jako obec
Svaz obchodu a cestovního ruchu sdružující podnikatele v těchto dvou oborech zadal zpracování studie Predikce udržitelnosti zaměstnanosti v odlehlých venkovských oblastech v cestovním ruchu. Zpráva o ní si i na poměrně nebulvárním serveru ihned.cz vysloužila titulek Venkov stárne, potřebuje pomoc. Druhou částí titulku editor přímo naskočil na záměr zadavatele lobbovat za návrat zlatých časů, kdy dotace do cestovního ruchu plynuly proudem. Jeden příklad za všechny: Čapí hnízdo. Jenže takových „hnízd“ byly desítky, ne-li stovky. Z těch aspoň trochu propíraných připomeňme třeba sporthotel Peras v Ludvíkově v Beskydech (eurodotace asi dvacet milionů korun).
Studie sama není na webu dostupná, takže vycházím z její powerpointové prezentace. Hlavní výhradu můžeme mít k (nepopsané) metodě výběru 173, respektive 57, z více než šesti tisíc obcí naší republiky. Bez dlouhého zkoumání vidíme, že „autentické“ malé obce ležící daleko (více než deset kilometrů) od spádové obce s rozšířenou působností (ORP) jsou srovnávány s Karlštejnem, nebo dokonce s Hlubokou nad Vltavou – pětitisícovým městem v zázemí Českých Budějovic, které má netoliko jeden z nejznámějších českých zámků, ale i pověst dravce v honbě za dotacemi. V tom prapodivném výběru ke srovnání jsou uvedeny i další exkluzivní obce jako Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou, Valtice nebo Velehrad.
Pohyb není vysídlení
Statistické údaje už od druhé poloviny devadesátých let ukazují, že český, moravský a slezský venkov, ať už používáme kteroukoliv z obvyklých definic, jako takový se nevylidňuje. To pořád platí, jinými slovy, náš venkov se už dvě desítky let „zalidňuje“; místy, řekl bych, až příliš. Demografický vývoj totiž vždy byl a pořád je nerovnoměrný. Jsou místa a oblasti, kde přibývá lidí rychleji než jinde, a jsou i takové, kde zrovna obyvatel ubývá. Je ale úbytek počtu obyvatel, jak naznačuje mimo jiné i tato studie, jaksi sám o sobě vždycky špatný? Rozhodně není, vždyť v žádném okamžiku nemůžeme říci, že rozložení obyvatel (jejich počty v jednotlivých obcích, nebo dokonce sídlech) je ideální. Toto je má základní výhrada k alarmismu v této oblasti – že se za ním skrývá, bez ohledu na politické názory autora, pýcha a společenské inženýrství v nejhorším smyslu slova.
Někdo může namítnout, že vylidňování svědčí o nepříznivých podmínkách k životu v daném místě, a to by se společnost měla snažit napravit. Odchod obyvatel ale přece svědčí zejména o tom, že ti, kdo tam dosud žili, vidí pro sebe příznivější podmínky jinde. Nic víc. Na venkově přece jsou, a dá-li Bůh (nebo osud, náhoda, politbyro, trh, příroda), ještě dlouho budou JINÉ podmínky pro život než ve městech. Podíl lidí, kterým se ty jiné podmínky líbí, se v čase proměňuje, a to jaksi v obou směrech, mimo jiné pod vlivem mnoha společenských faktorů.
Zkusme netradiční úkrok od obvyklého hodnocení fenoménu vylidňování: není vlastně dobře, když si část krajiny prostě na nějakou dobu „odpočine“ od lidí? Pro přesnost budiž řečeno, že tuto myšlenku jsem slyšel asi před deseti lety od Václava Cílka. Sídelní struktura naší republiky je sice velmi stabilní, ale přesto známe dost příkladů sídel už hodně dlouho vylidněných – a nehodnotíme je jako tragédie. Namátkou připomenu z těch známějších (a prozkoumanějších) třeba zaniklou vesnici Pfaffenschlag u Slavonic nebo Rovný – dokonce druhdy s vodní tvrzí – na Zbirožsku. Hned chci dodat, že násilné vysídlování vojenských újezdů nebo německojazyčných oblastí Českých zemí, jež známe z nedávné historie, je s tím nesrovnatelné a že ho odsuzuji.
A ještě jedna dílčí souvislost: podle prognóz bude v nejbližších letech dál rychle přibývat obyvatel Prahy. Pokud se dobře pamatuji, do roku 2050 je takzvaná střední prognóza na nárůst o asi čtvrt milionu obyvatel a vysoká varianta je ještě o dvě stě tisíc vyšší (viz Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, původní výpočty Burcin a kol., 2014). Pokud se do Prahy nemá nastěhovat takový počet cizinců nebo pokud se šíleně nezmění demografie (něco jako by v Praze naráz a bez náhrady zmizely všechny kondomy a antikoncepční pilulky), tak podobný počet lidí někde v Česku zákonitě ubude.
Do Beverly už ani sou
Odlehlý či periferní venkov obstojně znám jak ze svých odborných prací, tak z vlastního života na vesnici, což uznají všichni, kdo si na mapě najdou, kde leží vesnice Desky nebo obec Malonty, či na jakém území působí Místní akční skupina Sdružení Růže, jíž jsem členem už přes deset let a jejíž strategii na období 2014–2020 jsem měl to potěšení připravovat.
Rozhodně si uvědomuji, že rozvoj cestovního ruchu může některým periferním oblastem významně prospět. Snad všichni dotčení nebo aspoň jejich velká většina – včetně mě – chtějí, aby byl tento rozvoj dlouhodobě udržitelný. Může takový být, pokud to bude rozvoj tzv. měkkých forem, pokud se nebude specializovat na jeden typ aktivit nebo klientely a hlavně pokud bude využívat (a nespotřebovávat, neničit) místní zdroje, nejčastěji zachovanou přírodu. Za těchto podmínek rozvoj cestovního ruchu v periferních venkovských oblastech jistě podpořme z veřejných prostředků. Určitě jich ale stačí méně, než bylo dosud vydáno, a musejí být rozdíleny rozumněji, zodpovědněji a transparentněji. Ve prospěch odlehlého venkova, takže do Hluboké nad Vltavou, někdy přezdívané jihočeské Beverly Hills, „už ani sou“.