Poezie Kultura

Pavel J. Hejátko: Zahrádka

Foto Pavel J. Hejátko

Z autorovy tvorby publikované na Facebooku.

I.

Mezi prsty hroudu rozemnu si
vždy než vejdu do kraje

celý poset podobenstvími minulosti
kýve se ve větru ze strany na stranu
spirálou vůní stoupaje
a každý příští klas
se v tom moři dalších klasů tříští
jako by kýval na pozdrav

i ta kaplička v Zahrádce zase zvoní
na uvítanou a vše jde stranou
záhy zjihlým zrakem
než zastavím se nad zázrakem
že krov mi ještě nezpuchřel
a to šraňky sem tam jako zuby vypadané

byly už svědkem tolika zim

a že cestu k Mišníku lemuje
stále ostřice ostřejší než břitva
a slída se tu třpytí na omítkách
baráků jako tehdy v tom celém širém
plenéru
všech těch příkras a pěšin zarostlých

do stop mých dětských nožek

Mezi prsty hroudu rozemnu si
vždy než vejdu do kraje

 

II.

... tady v Zahrádce než půlnoc je už zamykají domy
a malý chlapec který nestál o pohodlí
na provlhlé zemi
umírá...

... to cestou k Častoticím na polích kde kombajny
jak vousatí tygři do sebe skoro narážely
kříž u zlomených drátů se tam kloní
v době co se ztratila...

... dodnes si v tom kraji jeho básně říkávají
po večerech když čerstvě padnou mlhy
verše váhavého básníka

plné soumračen, nelásky a neúlevy
rýmy zavzpomnění co v nich ani bosá nenastydneš
o životě do nikam...

 

Starší tvorbu Pavla J. Hejátka jsme v této rubrice publikovali již před třemi lety.