Blbá doba
Fejeton předjarní
Hudební divadlo v Karlíně, odsouzený Kajínek, pan prezident Zeman, Miloš Vaňátko a náš Vojta, kterého nám vyměnili v Německu. Takhle to k sobě moc nejde, ale pokusím se to postupně poskládat.
Milošek Vaňátko byl dlouhá léta ve sboru v Karlínském divadle. Byl to jeden z nejhodnějších lidí, které jsem potkal. Na holky tedy nebyl, ale my kluci jsme se mu líbili a věnoval nám spoustu vlahých pohledů, pod patkou vlasů z paruky, kterou nosil. Na peníze, které mu v divadle dávali, chodil hezky oblékaný a paruky měl hned tři. Kratší vlasy, střední a dlouhé a střídal je, jako by mu ty vlasy dorůstaly.
Stalo se, že podivně odsouzený Kajínek utekl z vězení a pak ho chytili kousek od nás, na Velké Ohradě. V televizi z toho byla veliká sláva a byl z toho snad i přímý přenos. Miloš na to koukal a nejsilněji na něj zapůsobily první záběry, potom už je nějak vystřihli. Kajínek tam ležel na zemi na břiše úplně nahý, a než na něj policisté stačili hodit deku, tak se Milošek zamiloval.
„Ten je naprosto nevinnej, ten je čistej jak panna,“ říkal každému ve snaze pomoct. Dokonce napsal i na ministerstvo, smolil to v divadle na stolku v šatně a ze smutných očí mu padaly slzy.
„Pusťte ho, pusťte ho, tak ho přeci pusťte!“ šeptal.
Asi to napsal na nesprávné ministerstvo, protože Kajínek sedí dodnes. Pan Zeman mi udělal radost a Kajínkovi asi také, když někde řekl, že mu možná dá milost.
Škoda, že se toho Milošek nedožil, v těchto dnech zemřel.
Já nevím, je nějaká blbá doba. Vrátila se zima, umřel mi kolega, se kterým jsem zpíval celý život a kterého jsem měl rád, a pomrznou meruňky a Micinka zase porodí a co s těma kočkama budu dělat, v téhle zimě je nikdo nebude chtít. Ještě že se Vojta vrátil ze zájezdu z Německa, alespoň budu vědět, proč jsem na mrtvici.
V Mnichově si šel s kamarádem dát před koncertem cigárko do parku, celkem pohoda, jak říkal, jen je tam začali opruzovat nějací obejdové, jestli prý nemaj marihuánu, kluci řekli, že nemaj, ale jestli je chtějí pozvat, že si s nimi klidně dají. Pobudové pak vytáhli nějaké průkazky, a že jsou Geheime Polizei. Byli. Klukům prohrabali kapsy, prohledali peněženky a šacovali je po celém těle. Měli smůlu, zklamaní odešli. Pak že policie v Německu proti imigrantům nezasahuje. A to kluci nebyli tak časně zjara ani opálení. Jednou jsme letěli z NDR a tamější bdělá policie nevěřila kamarádovi, že je tak tlustý a mysleli si, že něco pašuje. Z NDR. Postavili ho ke stěně a zkušenými pohyby ho projeli od hlavy až k patám a zvlášť si dali záležet na partiích v rozkroku.
„Ještě mi dej pusu, fešáčku,“ ocenil Milan policistův výkon.
„Was ist das ´puzu fezatschku?´“ otázal se policista.
„Ale nic, polib mi,“ řekl Milan.
„Arsch küssen?“ otázal se policista a ukončil seznamovací akci.
Na tohle jsem si vzpomněl, když mi Vojta vyprávěl o koncertním turné v Německu.
Na pořádek tam policisté jsou, to je pravda.
Tak pod tímhle dojmem si moje dítě začalo uklízet pokojíček.
Je nějaká blbá doba.