Obživlosti: Život v komedii
Další pokračování drobných úvah známého autora o tom, co bylo a co se neztrácí, jen pod jiným zorným úhlem nabývá nových podob. Tentokrát o věčném tématu: Vztahu mezi generacemi.
Vděčným námětem filmových komedií je neschopnost starých pohybovat se ve světě mladých (třeba Why Him, 2016). Protože se dnes společnost mění mnohem rychleji než kdy v minulosti a definitivně platí, že umíráme v jiné epoše, než do které jsme se narodili, reálně hrozí, že člověk bude trávit stále větší část svého života v komedii.
Že se svět mění, neznamená automaticky, že se zlepšuje. Z pravidla, že staří jsou mladým k smíchu, existují výjimky, kdy za staré není náhrada. Viz staří marxisté Sanders, Corbyn, Mélenchon, na které prý západní mládež, znechucená globálním kapitalismem, pohlíží jako na rockové hvězdy. Až budoucnost ukáže, zda na současné problémy platí minulá řešení. Předběžně se ale zdá, že generace narozená do nestabilní mobility je fascinována (byť možná jenom přechodně a jen v politice) dinosaury zakořeněnými v nemobilní stabilitě.
Nepamatuji, že bych za mlada pohlížel na staré jako na komedianty. Byli konkurenceschopní a vyšší věk představoval konkurenční výhodu. Určitě i proto, že inovace nepřicházely tempem, které devalvuje cenu nabyté praxe. S tím, v čem byl člověk dobrý, vystačil i desítky let bez rekvalifikace. Zatímco v minulosti mladí řešili, jak se prosadit mezi starými, dnes staří řeší, jak se udržet mezi mladými. Pokud to řešit musí, samozřejmě.
Přicházejí generace, které místo toho, aby si osvojily stávající technologie a infrastrukturu, zavádějí technologie a budují infrastruktury jiné. Někdy jde o reálný pokrok, většinou ale o pokrok pouze fiktivní. Orientace na úspěch ve virtuálním světě vede ke ztrátě dovedností ve světě reálném. Rychle přibývá toho, co není třeba umět a co není třeba znát. Ve vyspělém světě stále zřetelněji převažují lidí nešikovní, nesamostatní individualisté, snadno ovladatelní přes mobilní aplikace a reklamu v sociálních sítích. Těmto lidem jsou pak k smíchu staří, živící se postaru prací, kterou brzy lépe a levněji zastanou roboti.
Nikdy v minulosti se na minulost nepohlíželo s takovým despektem jako dnes. Nikdy nevypadal výsledek lidského snažení ve zpětném zrcátku zbytečnější. Otázka ale je, co bude s mladými, když zestárnou do světa, v němž staří jsou směšní. Nám starým připadají ti mladí, kterým patří komická budoucnost, komičtí už dnes. Všichni, mladí i staří, zdá se žijeme v komedii.