Proč už nebudu znovu kandidovat do rady ÚSTR
Několik hodnotících vět na konci volebního období
8. srpna jsem na ČRo Plus řekl, že již nebudu kandidovat do rady ÚSTR. Chtěl bych dovysvětlit proč.
V prosinci mi končí pětiletý mandát, který jsem od začátku vnímal jako pětiletou misi. Na začátku funkčního období, kdy byla situace velmi vyhrocená a museli jsme dělat řadu složitých a nepopulárních rozhodnutí, jejichž pozitivní dopady se měly ukázat až s delším časovým odstupem, jsem stál před rozhodnutím, zda budu populisticky uhýbat různým tlakům a kritikám, nebo zda se budu řídit svým svědomím a přesvědčením o správném postupu i za cenu očerňování a kritiky ad personam či ad hominem. Kličkovat a chovat se podle případné znovuzvolitelnosti se mi nechtělo.
Zvolil jsem si cestu asi těžší; utkat se ve veřejné debatě o poctivosti v přístupu ke zkoumání minulosti, o tom, jak nám ideologie a politický utilitarizmus zasahuje do bádání o minulosti. Jak je primitivní antikomunizmus ve svém důsledku málo kritický k minulému režimu, co je to vlastně to poctivé vyrovnávání se s minulostí nebo jaké zmatení jazyků přináší axiomy v podobě nedotknutelných pojmů jako je totalitarizmus ve výkladu, v jakém je u nás dnes používán. Pro to, abych byl ve všech debatách zcela svobodný, udělal jsem vnitřní rozhodnutí, že má kandidatura je jen na jedno období, což bylo osvobozující. Mohl jsem (k nelibosti řady lidí) konat tak, jak jsem chtěl.
Když se zpětně ohlédnu, bylo to rozhodnutí dobré. Hlavních kroků, které jsme udělali, nelituji. Instituce je podle mého soudu v lepší kondici než dříve. Pracují u nás zahraniční historici, získali jsme grant GAČR, spolupracujeme s AV ČR, což v minulosti z reputačních důvodů nešlo. Pohnulo se s vyřizováním žádostí o osvědčení o třetím odboji, ve spolupráci s nakladatelstvím Karlinum vydáváme knihy, archivy jsme nespálili ani nezavřeli, ale dokonce zpřístupnili online, digitalizace má díky novým kontrolám menší chybovost, vznik projektů už neprobíhá tak bohémsky. Máme zajímavou a váženou vědeckou radu, vyslali jsme Petra Pitharta do Etické komise. Zvolili jsme slušného nového ředitele, který je historik a který nesedí do mediálního příběhu o levicovém puči v ÚSTR. Vyzařování ÚSTR je dnes celkově méně agitační a ideologické a zároveň nikdo nemůže říct, že se jen vyměnila parta a z jedné cenzury je cenzura druhá, čehož důkazem je, že v instituci vychází texty a knihy Františka Čuňase Stárka, Petra Placáka a Petra Blažka, ale tyto autory doplnili Michal Pullmann, Michal Kolář a další. Pestrý pohled na minulost je totiž zárukou neidelogičnosti.
Své odcházení vnímám jako vcelku příjemné, protože realita spíše předčila má očekávání, se kterými jsem do toho šel. Často jsem pochyboval, že s kolosem jako je ÚSTR půjde vůbec hnout, a ono to šlo. Ani nynější fáze jeho existence však není ideál a je ještě hodně co zlepšovat. Za zásadní systémové pomníčky (nedodělky) považuji Koncepci vzdělávací a popularizační činnosti ÚSTR a Koncepce dlouhodobého vědeckého zaměření ÚSTR. (Odkaz ZDE) Měnit své rozhodnutí o nekandidatuře na „po zvážení nakonec kandidovat budu, když mě tak přemlouváte“ bych teoreticky mohl, ale nechce se mi, ani to neumím. To rozhodnutí jsem myslel vážně především sám k sobě.
Osobně cítím své angažmá v ÚSTR jako silné vydání se, které mě z různých důvodů stálo dost sil, přátel a u některých i dost reputace. Místo sebe bych rád viděl někoho s akademičtějším a subtilnějším laděním. Doufám, že už nebude mít zapotřebí tolik hroší kůže a ostrých loktů jako před pěti lety já.
Pokud bych měl volícím udělit „knížecí“ radu na odchodnou, zněla by: Navolte radu pestře a vyvarujte se agresivních ideologů, jako jsou pánové Žáček a Blažek. Levicově-liberální kandidáty zmiňovat nebudu, nechci rozdávat polibky smrti, ale z konzervativnějších či pravicových kruhů bych v radě rád viděl například Jaroslava Šebka nebo Oldřicha Tůmu.