Obživlosti: Volební bezmoc
Nikdy jsem nechápal, proč jsou lidé loajální s tím, na co nadávají, proč volí to, v co už nevěří, anebo proč jsou přesvědčeni, že si ze špatných možností musí některou vybrat. Proč se volby organizují, ovšem žádná záhada není. Legitimizují přetrvávání stavu, ke kterému se demonstrativně nenabízí alternativa, což občané u voleb závazně berou na vědomí.
Narodil jsem se do režimu, ve kterém byla volební účast téměř stoprocentní. Vysvětluje se to tím, že lidé volili povinně. Přesnější ale bude říct, že se obávali nevolit, aby eventuelně nemuseli někde vysvětlovat, proč nehlasovali. Chápal jsem volby jako akci nepovinnou, kandidáty národní fronty jsem volit nechodil a nepamatuji, že bych to musel vysvětlovat někomu, komu by to vadilo.
Režim, ve kterém si občané vystačili s jednou stranou, se jednoho dne poroučel a najednou bylo třeba si vybírat z plejády politických stran a hnutí. Přišlo mi to jako dobrá věc a také jako novinářská výzva. Na Radiožurnálu jsem před volbami v letech 1996 a 1998 moderoval předvolební diskuse s politiky a připravoval volební magazíny ve snaze nabídnout posluchači informace, které mu usnadní volbu. Už nevím, co se tenkrát řešilo, ale byla to doba, kdy politici brali Český rozhlas jako seriózní médium a měl jsem dveře otevřené všude.
Vymyslel jsem tenkrát takový poťouchlý dotazník pro předsedy politických stran. Ptal jsem se jich třeba, kolik stojí jízdenka v metru, kolik stojí nejčtenější deník, kolik je ve vládě ministrů a pak něco z fotbalu a také kdy se narodil první československý prezident. Politici nevěděli, na co se budu ptát a většinou v testu prokázali svou odtrženost od reality obyčejného občana. Úplně poslední si na mne našel čas Václav Klaus. Nevěděl, kolik stojí jízdenka či noviny, ale nejhůř nesl, že neuměl odpovědět na otázku, kdy se narodil Masaryk. Vypadal, že mne zabije. Když technik vypnul mikrofon, začal se rozčilovat: Proč se ptáte na Masaryka?! Kdo byl Masaryk?! Proč se neptáte na Rašína?
Když odmyslím podobné veselé příhody z natáčení, zpětně soudím, že socialistický mýtus, že nelze nevolit, vystřídal kapitalistický mýtus, že volit má smysl. Volby se velice přeceňují. Jsou nákladnou anketou, od které se odvíjí personální obsazení zastupitelských institucí, ale věřit, že občan prostřednictvím voleb vládne, je naivní. Jak říkají elitáři: Kdyby volby mohly něco změnit, dávno bychom je zrušili!
Volby nic podstatného změnit nemohou. Vybírá se ze stran, které nic zásadního měnit nemíní, v ničem důležitém se neliší, a nedá se od nich čekat ani to, co slibují. Už dávno jsem opět nevolič. Nikdy ale neříkám, že nikdy nebudu volit. Když se někdy objeví slušná strana, která bude mít v programu zrušení kapitalismu, rád ji svým hlasem podpořím.