Kultura a umění Kultura

Básníkův neúprosný rok 2017

Theofil Halama. Foto archiv TH

Theofil Halama se narodil 8. srpna 1932 v Mistřovicích u Českého Těšína. Pro splnění svého snu – stát se misionářem – přestoupil z těšínského gymnázia na Salesiánský ústav ve Fryštáku, kde ve školním almanachu publikoval své první básně. 13. dubna 1950 byly v Československu uzavřeny církevní školy a Halama byl spolu s ostatními studenty z Fryštáku převezen do internačního tábora v Oseku u Duchcova na „převýchovu“. Maturoval proto až v roce 1953 jako externí student na Matičním gymnáziu v Ostravě.

Po ukončení univerzitního studia germanistiky a bohemistiky na FF Masarykovy univerzity v Brně v roce 1958 učil na středních školách na Ostravsku. Publikoval v Hostu do domu a Červeném květu. V roce 1970, na zájezdu učitelů do Itálie, požádal ve Veroně o azyl. Po skončení pobytu v táboře pro politické uprchlíky zahájil v Římě studia teologie, jež dokončil v USA na houstonské University of St. Thomas. V roce 1974 mu zde byl udělen titul magistra svobodných umění. Večerně vyučoval němčinu, polštinu a španělštinu.

Na katedrách českého jazyka v University of Houston a Rice University působil jako vysokoškolský lektor. Později se usadil v kalifornském Monterey, proslulém nejen jazzovým festivalem, ale především Johnem Steinbeckem a Robertem Louisem Stevensonem. Vyučoval zde češtinu v jazykovém ústavu. Život na pobřeží Pacifiku v sousedství Carmelu s legendární Jestřábí věží Robinsona Jefferse, jehož z básníků Halama uznával snad nejvíc, ovlivnil jeho tvorbu.

Jeffersovským viděním světa tak do jisté míry dýchá i poezie tohoto českého básníka: „Z modrého svetru nebes / jako šedivé deště padají // milostné aeroplány // aniž svatební podvazky / výzvědných družic zaručují / dočasné soukromí hvězd // Na konci takových cest / země spíš vychrlí / posvátný oheň / než plané růže // Sopečná láva má asi nejblíž / k dědičné barvě / kůže.“

Posledních sedmnáct let básník žil střídavě v Kalifornii a na Havaji se svou ženou Annou Marií a synem Theofilem juniorem. Životní i umělecká pouť básníkova se uzavřela 11. listopadu 2017 v 9:30 místního času v Monterey. Na pohřbu promluvil jeho kolega a spolupracovník, malíř a básník John Dotson, který vysoce ocenil uměleckou úroveň Halamovy tvorby.

V USA začal Halama psát verše anglicky. Publikoval je časopisecky, začal vydávat dvojjazyčné sbírky, později přešel k vydávání dvojjazyčných mutací svých knih. Nejprve to byly bibliofilské sbírky Vánek – nejmladší bratr moře (dvojjazyčná a cyklostylovaná) a Po boku slunce. Postupně v angličtině vydal osm sbírek. Za literární činnost v angličtině bylo Theofilu Halamovi nabídnuto členství v americkém PEN klubu.

Své knihy v češtině vydával při svých návratech na rodnou Moravu po roce 1989, kde mu s přípravou pomáhala neteř Renáta Šternberk. První trojici sbírek (Znamení na slunci, Kvantové proudy, Země v úplňku) mu vydalo pražské nakladatelství Vodnář v roce 1998. Později se jeho domovským nakladatelstvím stalo tišnovské Sursum. Tam vydal ostatní své české sbírky: Neúprosný rok (2000), Poslední slova želvy (2000), Když Buddha spí (2006), Nápisy na zvonech (2008), Kosmické bubny dervišů (2008), Lesk vln a ocele (2015) a Anarchie ticha (2015). V roce 2015 vydal ještě svou první a jedinou sbírku básní pro děti nazvanou Svítáníčka.

Docent Jiří Urbanec o něm napsal: „…do současné české poezie vnesl nový ozvláštněný tón, vznikající u kalifornských a havajských břehů…“

Nezaměnitelná esence živlů mezi zemí a vesmírem činí básnické dílo Theofila Halamy v kontextu české poezie nezaměnitelným. Je to básník, který bude ještě dlouho po svém odchodu „vyvoláván jménem“ a čten.