Modlitba za Jarmilu
V sobotu 11. února nastoupila nové angažmá v nebeském chóru jedinečná valašská zpěvačka Jarmila Šuláková (27. června 1929, Vsetín – 11. února 2017, Vsetín).
Byl to jeden z nejkrásnějších večerů na Folkových prázdninách, které jsem kdy zažil. Psal se rok 2007. Po koncertu v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou se v muzikantském zázemí sešli účinkující – mladí muzikanti z kapely Bezobratři, mladí houslisté Stanko Palúch, Toník Bukovský, Jitka Šuranská, Petr Mička, zpěvulenky z Horňácka v čele s Veronikou Malatincovou a další přátelé, pořadatelé. Hučelo to tam jako v úle. Mladí muzikanti se předháněli v nasazování nových písniček, nejčastěji ohnivých slovenských a najednou zcela přirozeně se vše začalo otáčet ke stolu, kde seděla Jarmila Šuláková. Původně ani nechtěla přijít, že „sa necítí“, ale nedalo jí to. Zvlášť když ve společnosti už seděl její dávný kamarád a svědek jejích rozhlasových začátků s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů v roce 1952 Jaromír Nečas (1922–2015). Do rozhlasu ji přivedl její valašský soukmenovec a zakladatel BROLNu Jaroslav Jurášek (1925–2005).
Jarmila byla jako vulkán. Doslova královna písně. Nakonec tam všichni hráli jen pro ni a já jsem obdivoval tu ohromnou živelnou energii a tah jejího hlasu, obojí tak výjimečné v porovnání s většinou zpěváků, které jsem měl možnost poznat. „Kdybych nezpívala, tak už nežiju,“ řekla mi jednou, když jsem ji vezl autem ze Vsetína do Třebíče na koncert BROLNU. „Mám silné astma a zpívání mi pomáhá dýchat.“ Povídala mi tehdy celou cestu o svém životě, o svém manželovi, kterého velmi milovala. Záhy ovdověla a už nenašla rovnocennou náhradu. Nosila v sobě spoustu bolavých věcí, o nichž nikde veřejně nemluvila. Byla sice neodolatelnou bavičkou, ale zjevně tím také něco zakrývala: V jejím zpěvu bylo mnohem více citu a hloubky, než se vejde do zábavy.
Jarmila byla jako neřiditelný vlak. Milovníci folkloru jí nemohli odpustit účinkování s rockery v posledních desetiletích, chtěli ji mít pro sebe – jak ji znali ze Vsacanu a pak z BROLNu. Jenže Jarmilina energie daleko přesahovala krásnou, ale současně i ukázněnou hudební produkci těchto těles. Ona byla veletok, který se zcela přirozeně napojil na emoce mladých muzikantů i posluchačů. Možná i díky tomu získávala sílu k překonávání svých zdravotních a životních hendikepů.
Její hlas byl zázrak, který jí umožnil dožít se požehnaného věku. Představuju si ji, jak stojí vysoko na nebesích, její hlas se nese pod nebeskou klenbou a za dramaturga svého skvěle vybraného repertoáru má Jaroslava Juráška a za redaktora, který to pak šíří do všech nebeských zákoutí, Jaromíra Nečase.
Odpočívej v pokoji, královno Jarmilo.
Ukázka z koncertu na rockovém festivalu u příležitosti 80. narozenin. Malá hudební mše.