Počteníčko: Osrdí čili „bajšl“
Je pravda: Naši bodří sousedé Němci, kteří holdují „ostřejšímu tonu“, tuží se. V jednom týdnu na rozličných koncích Čech v síni soudní odehrává se poslední akt projevů, při nichž Čechové byli předmětem obzvláštního přátelského smýšlení na „druhé“ straně panujícího a jaksi kovadlinou, do které bušila „kultura“ německá. V Hostinném hnali útokem na tamní českou besedu, v Janově — německé to osadě okresu litomyšlského — německý dajčnacionál ze Svitav na plesu odporučoval nadělati z Čecha „bajšlu“, i dal také zřetelný výraz své a krajanů svých touze po — německém císaři Vilémovi.
Bylo to letos dne 10. února. Janovský řídící učitel Alfons Schubert v hostinci Jana Taschnera pořádal ples ve prospěch Schulvereinu. Na ples, ač nepozván, přišel také litomyšlský měšťan pan Josef Buchtele. Vědouce pak, že tento jest smýšlení českého, páni předáci janovští odbývali hned válečnou poradu, co s ním. Hlavně o to šlo, má-li býti vyhozen anebo snad jinak k odchodu donucen. A tu pan učitel Schubert měl nápad: „Udělejme mu pobyt zde hodně smutným!“ A hned se do toho pustili: Muzika hrála a zpívala povědomé líbezné vídenské gassenhaury: „D' Banda kummt“, „Lauter Böhm“ a „Der allerhöchste Kerl ist der Böhm“ a pod. a páni hosté zpívajíce zároveň výtečně se bavili.
Když byli tak všichni v pravé míře, tu tkalcovský faktor Roman Faustka ze Svitav (36 roků starý) pronesl, že bylo prý by nejlépe, aby každý Čech za střeva byl pověšen na nejbližší strom a pak z něho nadělán bajšl.
To dosvědčují mimo p. Buchtele ještě dva jiní neúhonní svědci, Frant. Rummler a Josef Šmaha.
Pan Roman Faustka, Svitavák, jichž jde dvanáct na tucet, na tom ještě neměl dosti. U přítomnosti četných hostí pronesl se takto: „Pánové, už není daleko do toho, kdy císař rakouský bude nucen odstoupiti a kdy my německému císaři s otevřeným náručím půjdeme vstříc… Jen počkejte, až vítr zavěje sem pruského krále; pak se nám povede lépe…“
C. k. státní zastupitelství zdejší žaluje Romana Faustku, že vyjádřením poslednějším spáchal zločin rušení veřejného pokoje dle § 65. lit. a) tr. zák., vybízeje k opovrhování osobou císařovou a k nenávisti proti ní a správě státní, vyjádřením o nejlepším „bajšlu“ pak že se dopustil přečinu proti veřejnému pokoji a řádu dle § 302. tr. zák. podněcováním ku nepřátelství proti českému kmenu.
Pan Roman Faustka — toť se ví — zapírá. Mluví o všeobecném — prý — rozčilení, jakéž ten den panovalo mezi Němci okresu litomyšlského proto, že na místě zemřelého Němce Urbánka (byv. poslance říšského) zvolen byl do okresního výboru Čech, a také prý z té příčiny, že učiněna zmínka o možnosti, že i ve Svitavách zřízena bude česká škola. Aby se ospravedlnil, dovolává se Faustka několika svědků, kteří prý závadných oněch slov neslyšeli. Inu ovšem: Nehledě k ničemu jinému, panoval tehdy na Jánštorfském plesu takový ruch a šum, ba lomoz, že nemusil zrovna každý svědek všechno slyšeti a také třebas v té chvíli nebyl ani přítomen. Vymlouvá se Faustka, že prý o „střevech“ a „králi“ sice mluvil, ale v docela jiném prý smyslu; mluvil prý o — „prasečích hodech“.
Dnešní líčení před porotou jest veřejné. Ani sám státní zástupce nenavrhl, aby veřejnost byla vyloučena.
…
Závěrečné přelíčení proti Romanu Faustkovi, fatoru tkalcovské dílny ze Svitav a hlavnímu pořadateli pověstného schulvereinského plesu v Janově, bylo dnes před zdejší porotou skončeno. K první otázce, která se týkala zločinu velezrády, odpověděli porotci 7 hlasy ano, 5 hlasy ne; k otázce druhé, zda-li jest obžalovaný vinen přečinu pobuřování, jednohlasně přisvědčili. Soud, jemuž předsedal rada p. Kurz, uznal R. Faustku za vinna přečinem pobuřování a vyměřil mu trest vězení na tři neděle, zostřený třemi posty.