Karel Čapek družstevníkem aneb Historie bytového družstevnictví
U bytových družstev byly hlavní překážkou rozvoje zejména obtíže při opatřování úvěru, a tak se první pokusy o zakládání bytových družstev objevují teprve na přelomu 19. a 20. století. Jejich hlavním účelem mělo být zabezpečení levného bydlení pro sociálně nejslabší vrstvy. Určitý posun nastal v roce 1907, kdy byl založen Jubilejní fond, který poskytl snadnější možnost úvěru pro bytová družstva. Další finanční podporu přinesl v roce 1910 zákon č. 242 Říšského zákoníku, O státním bytovém fondu. Za pomoci tohoto fondu postavilo tehdy existujících 112 obecně prospěšných stavebních družstev 1093 domů s 2728 byty.
Rozvoj bytových družstev po roce 1918
Velký rozvoj družstevního stavebnictví nastal až po vzniku Československa. V průběhu let 1918–1938 bylo vydáno osm zákonů, které příznivě ovlivnily vývoj stavebních a bytových družstev, neboť poskytovaly značnou podporu v poskytování úvěrů a upravovaly daně v jejich prospěch. Činnost bytových družstev byla přínosem při výstavbě a zkvalitňování bytového fondu pro slabší sociální vrstvy a při odstraňování poválečné bytové krize. Jejich předností byla záruka užívacího práva k bytu a neziskové družstevní nájemné. Zásluhou bytových družstev byly v meziválečném období postaveny činžovní domy a kolonie rodinných domků s byty vybaveným moderním příslušenstvím. Podobně jako u ostatních družstevních odvětví se i zde projevovala kulturně společenská činnost mnohých stavebních a bytových družstev, která pro svoje členy a jejich děti zřizovala knihovny, společenské prostory, hřiště a organizovala různé společenské akce.
Vedle stavebních bytových družstev existovala také zvláštní kategorie stavebních družstev, která si dala za cíl stavět a provozovat společenské místnosti pro politické, spolkové a kulturní účely. Byla to tzv. družstva pro stavbu spolkových a dělnických domů.
Bytové družstevnictví se stalo v meziválečném období důležitým faktorem v oblasti politické i sociální. V roce 1934 existovalo v Čechách a na Moravě 1283 obecně prospěšných bytových organizací, které byly sdruženy do oborových svazů. V roce 1937 bylo evidováno 5 svazů bytových družstev.
Druhá světová válka a okupace
Také do života bytového družstevnictví tvrdě zasáhla 2. světová válka a okupace Československa. V roce 1942 bylo na území tzv. Protektorátu Čechy a Morava evidováno 508 bytových družstev s 57 737 členy a 41 077 byty. Bytová družstva a jejich ústředí byla násilně organizována ve Svazu bytových podniků Čech a Moravy. Stavební činnost byla po celé období 2. světové války zastavena.
Období 1945–1989
Po roce 1945 navázala bytová družstva na předválečné tradice a v období dvouletky 1947–8 se stala dokonce největším stavebníkem. V roce 1949 existovalo 900 bytových družstev. V důsledku reorganizace bytového družstevnictví po únoru 1948 byla však družstevní výstavba postupně omezována až v roce 1954 zcela zastavena. Když byla po 5 letech obnovena, fungovala již na zcela jiných principech. Vedle stávajících bytových družstev – lidových bytových družstev (LBD) – byl vytvořen nový typ družstva: stavební bytové družstvo (SBD).
Nové ekonomické podmínky družstevní bytové výstavby byly pro občana vcelku výhodné, nezanedbatelný byl i finanční příspěvek státu. To vedlo v průběhu 60. let 20. století k velkému rozvoji bytového družstevnictví. Přesto, že se Ústřední rada družstev (o Ústřední radě družstev viz více v příspěvku o historii výrobních družstev) aktivně podílela na obnovení družstevní bytové výstavby, rozhodlo vedení KSČ a státu, aby řízení bylo svěřeno národním výborům.
Na Ústřední radu družstev přešlo řízení stavebních bytových družstev teprve v roce 1964, národním výborům však zůstala pravomoc plánovat a řídit přípravu i realizaci veškeré soustředěné bytové výstavby. Vznikla rovněž nová kategorie družstevní výstavby, tzv. stabilizační bytová výstavba, což bylo vlastně zneužití družstevní výstavby k tomu, aby poskytnutím zvláštních výhod a speciální úpravou vztahu pracovníka a zaměstnavatele byla řešena problematika stabilizace pracovních sil v některých oblastech průmyslu, zemědělství apod. Zcela specifickou formu v bytové výstavbě představovala okresní výstavbová bytová družstva, což byla družstva tvořená ze socialistických organizací, které stavěly byty v menších městech a na venkově a to pro budoucí neznámé členy.
Šedesátá léta minulého století přinesla určité uvolnění, ale plánování i realizaci družstevní bytové výstavby nadále ovládal stát. Nicméně zájem o družstevní bydlení byl velký a družstevní bytová výstavba se v letech 1966–70 podílela 56 procenty na celkové výstavbě bytů. Události let 1968–1969 přinesly oživení a následné zklamání i do bytového družstevnictví. Federálnímu státoprávnímu uspořádání byla přizpůsobena organizace bytových družstev. Došlo k jejich vyčlenění z pravomoci Ústřední rady družstev – v roce 1969 vznikl samostatný Český svaz bytových družstev. V následujícím dvacetiletí zůstávala bytová výstavba v popředí státního zájmu a bytové družstevnictví tak pokračovalo ve svém kvantitativním rozmachu. Jeho podíl na celkové bytové výstavbě dosahoval stále téměř poloviny.
Postupné stárnutí družstevního bytového fondu orientovalo aktivitu družstev i na dosud zanedbávanou problematiku údržby a oprav domů a bytů. Do ekonomiky bytových družstev se nepříznivě promítalo plánované hospodářství a výrazná centralizace řízení. Na druhé straně bylo pro toto období charakteristické rozvinutí vlastní hospodářské činnosti. Významný podíl v družstevní bytové výstavbě měla výstavba svépomocí. V souvislosti s tím si družstva zřídila své inženýrské a projektové útvary, případně i střediska stavebních prací a údržby.
Řada družstev se podílela na zlepšení životního prostředí. Na přelomu 80. a 90. let 20. století obhospodařovala bytová družstva asi jednu čtvrtinu bytového fondu republiky. Z potřeby realizovat i další zájmy a potřeby občanů ve sférách blízkých bytovému družstevnictví vznikla tzv. družstva vzájemné občanské pomoci, jako např.: družstva pro výstavbu rodinných domků, garáží, družstva rekreační, vodovodní družstva zahrádkářů, družstva pro elektrifikaci osad apod.
Konec roku 1989 nastartoval celospolečenské proměny, které zásadním způsobem změnily i postavení a fungování družstevnictví. Nástupcem Českého svazu bytových družstev se stal Svaz českých a moravských bytových družstev. K 1. lednu roku 1992 nabyly účinnosti zcela nové základní kodexy, tj. občanský a obchodní zákoník, které podstatným způsobem ovlivnily i obsah dalších přijatých obecných právních předpisů. Na družstva se mimo jiné vztahoval tzv. transformační zákon, který zejména upravoval vypořádání majetkových účastí členů a jiných oprávněných osob na majetku družstev.
Bytové družstevnictví začalo psát novou kapitolu své historie.
Více o bytovém družstevnictví najdete na: www.scmbd.cz