Kulturní centrum Jaroměřice a jeho tvůrci
Před 340 lety se 23. února 1678 ve Vídni narodil Jan Adam z Questenbergu. Pocházel ze starobylého sasko-anhaltského rodu, který se později přestěhoval do Kolína nad Rýnem. Jaroměřice nad Rokytnou získal jeho děd Gerhard Questenberg (*1580, †1646) v roce 1624 za 50 tisíc zlatých jako konfiskát po Petru Rechenburgovi ze Želetic. Přikoupil i Bohušice, Příštpo a další panství na Moravě a v Rakousku.
Celé panství zdědil Gerhardův syn Jan Antonín (*1633, †1686), který v Jaroměřicích nad Rokytnou položil základy kulturního a hospodářského rozkvětu. Na jaroměřickém předměstí Lhotě založil Loretánskou kapli s křížovou chodbou, dobudovanou v roce 1673, kde byl při první mši přítomen i císař Leopold I. V roce 1675 byla u této kaple zahájena výstavba kláštera servitů, k němuž později přibyl i špitál. Dodnes se dochoval špitál s kaplí sv. Kateřiny, z kláštera a loretánské kaple zůstala po jeho zrušení Josefem II. roku 1784 jen budova sloužící jako farní úřad.
Jan Adam z Questenbergu jako vizionář a hlavní hybatel proměny
Jan Antonín nechal přestavět jaroměřický zámek v honosné barokní sídlo, založil zde zámeckou knihovnu a ve starém chrámu sv. Markéty podporoval chrámovou hudbu a zpěv. Jeho syn Jan Adam osiřel v osmi letech, takže musel být ke správě majetku ustaven poručník, bratranec Leopold hrabě z Lamberka (*1654), který byl císařským diplomatem. Vzdělání získal Jan Adam u císařského dvora a na právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kterou ukončil 28. ledna 1696 disertací. Podle dobových zvyklostí pak cestoval po významných evropských centrech. Samozřejmě tak poznal Vídeň, pobýval v Haagu, Paříži, Versailles a Londýně. Nejvíce ho zaujala kultura a okázalost Francie a zvláštně Versailles za krále Ludvíka XIV. Poznal tam velkolepé dvorské slavnosti, setkával se zde s významnými umělci, politiky i mecenáši umění. Zajímal se o divadlo a hudbu. Roku 1699 dosáhl Jan Adam věku 21 let a mohl se ujmout správy svého panství. V roce 1702 byl císařem Leopoldem I. jmenován císařským radou, v roce 1723 pak tajným radou a císařským komořím Karla VI. Roku 1707 se oženil s Marií Antonií, hraběnkou z Friedbergu a Scheeru, a měl s ní šest dětí. Dospělosti se však dožila jen dcera Marie Karolína. Počáteční období působení Jana Adama jako vlastníka jaroměřického panství, které zvolil za své trvalé sídlo, bylo spíše bouřlivé než tvůrčí, nicméně pokračoval v kulturním dědictví svého otce Jana Antonína. Podstatně rozšířil zámeckou knihovnu, pořídil sbírku hudebních nástrojů. Započal rekonstrukci jaroměřického zámku a výstavbu barokního zámeckého parku. Rovněž se začal zabývat přestavbou starého chrámu sv. Markéty, který byl po požáru v roce 1631 více než 50 let opravován nákladem obce a farníků.
Sám Jan Adam účinkoval v operním představení, pořádaném u příležitosti jmenin císaře Karla II. Habsburského 4. listopadu 1724 ve Vídni. Dobře hrál na loutnu a mandolínu, zpíval a složil i několik drobných skladeb. V roce 1734 ukončil Jan Adam svůj úřad u císařského dvora i pobyt ve Vídni, snad pro onemocnění manželky Marie Antonie. Po její smrti 26. listopadu 1736 se Jan Adam v roce 1738 znovu oženil s Marií Antonií Josefou Justinou (*1708, †1778), dcerou přítele a majitele slavkovského panství Maxmiliána Oldřicha z Kounic. Toto manželství skončilo bezdětné.
Velkorysost, ale i finanční těžkosti
Přestavbu jaroměřického zámku pojal Jan Adam velkoryse. Přizval k tomu tehdejší význačné znalce a umělce, na příklad vídeňského sochaře Konrada Adolpha von Albrechta, portrétisty Johana Gottfrieda Auerbacha, Martina van Meytense a především Jana Kupeckého. Patrně nejvýznamnějším umělcem, který se podílel na vzniku jaroměřického souboru staveb, byl architekt Johann Lucas von Hildebrandt, ale také Jakob Prandtauer a Domenico D`Angeli a snad i Tomas Gravani. S nimi spolupracoval zednický mistr Franz Jängl. Výstavba chrámu sv. Markéty se pro soustavný nedostatek finančních prostředků, ale také skrz mnohé změny v architektonickém členění neustále prodlužovala. Přestavbou kostela byla dokončena byla až v roce 1782. Fresku v kněžišti namaloval Jean Baptist, výmalbu stropu v lodi provedl Karel František Töpper. Autory obrazů a soch jsou např. František Antonín Findt, minorita P. Inocenc Moscherosch, Kašpar Ober nebo malíř a sochař Josef Kapinus. Chrám byl v polovině minulého století v havarijním stavu a byl zachráněn díky děkanu P. Václavu Küchlerovi a místním farníkům.
Kulturní život za Jana Adama z Questenbergu byl bohatý. Chrámový sbor byl tvořen kantory, jejich žáky, zpěváky a hudebníky z řad místních měšťanů, ale také panských lokajů a dalších vrchnostenských úředníků. Kapelníkem jeho hudebního souboru byl František Antonín Míča, syn jaroměřického varhaníka, který rovněž zastával post komorníka, jenž patřil k nejvyšším na Questenbergově dvoře. Až do své smrti byl hlavní postavou hudebního dění a roku 1730 zde zazněla jeho první česky zpívaná opera O původu Jaroměřic. Na zámku se provozovala hudební díla a divadelní představení, převážně ve formě tehdejších oper a operet včetně baletních vsuvek, jejichž předlohy si Jan Adam nechal posílat z Vídně, ale také z Benátek, Neapole, Parmy, Luccy, Německa, Francie, a někdy i z Portugalska, Anglie a Malty. Ty se po Míčových úpravách pro možnosti zámecké kapely také na zámku provozovaly. Nejvýznačnějším divadelním architektem, který se podílel na inscenacích zámeckého divadla, byl Giuseppe Galli Bibiena. Obliba hudebních a divadelních představení vedla Jana Adama roku 1739 k rekonstrukci zámeckého divadla podle holešovského vzoru. Jan Adam z Questenbergu zemřel v Jaroměřicích nad Rokytnou 10. května 1752 po zápalu plic. Protože neměl mužského potomka, odkázal majetek Dominiku Ondřejovi z Kounic (*1740, †1812), druhorozenému synovi svého přítele a předního císařského ministra. On, ani další majitelé jaroměřického panství již na bohaté kulturní dědictví Jana Adama z Questenberga nenavázal. O pokračování hudební tradice, založené Janem Antonínem z Questenberga usilovaly Jaroměřice nad Rokytnou díky učiteli Ladislavu Šabackému od 50. let minulého století hudebním létem a od roku 1999 Mezinárodními hudebními festivaly Petera Dvorského. Konaly se – a stále konají – v jaroměřickém zámku, v pečlivě udržovaném zámeckém parku i v dalších obcích v okolí Jaroměřic.