Počteníčko: Spolek pro ochranu zvířat
Když ses chtěl dostat do Ernovy mansardy, musel jsi projít dvěma velkými sály se samými dědky.
V prvním měl Toni známého, nějakého pana Kohna. Ležel dřív na tom místě, co teď leží pan Glaser a synové. Byl z L 315 propuštěn, protože jeho tubera, jak jim tenkrát řekli, se uklidnila.
Toni mu nosil od pánů z pokoje číslo 26 knihy.
Pan Kohn je sice většinou nečetl, ale zato je vždycky pořádně zkritizoval. Pan Kohn z ženijních totiž mimořádně rád všecko kritizoval.
Tak co, chlapče, řekl tentokrát, neseš mi zas knihu od pana Löwyho? Ne, řekl Toni. Jdu za Ernou. Nevíte, jestli je doma, pane Kohn?
Jak bych to měl vědět, řekl pan Kohn. Nestarám se o toho mladého muže. Ale podle mého mínění, jestli není v kuchyni, tak je na mansardě. I když může být taky někde jinde.
Potom začal mluvit jako obvykle o knihách.
Prosím tě, hochu, kdybys panu Löwymu vyřídil, aby mi takové knihy, jako byla ta poslední, neposílal. Za takové knihy se mu pěkně poděkuju. Nemám zapotřebí číst takové knihy.
Vyřídím mu to, řekl Toni. Jindy by se pana Kohna vyptával, proč se mu ty knihy nelíbí, ale dneska příliš spěchal.
Pan Kohn si toho ale všiml a reagoval na to velmi nevrle. Tys mi nějaký chytrý, řekl, a hned začal rozvíjet své teorie. Mladí lidé, prohlásil, se cítí všichni strašně chytří. A zvlášť mladý židi. Proto je nemám rád, a staré židy taky ne. Ty už vůbec ne. Jak mi, prosím tě, může pan Löwy poslat takovou knihu.
Ale pan Löwy, řekl Toni, vám ji určitě neposlal schválně, pane Kohn. Myslel, že se vám bude líbit.
Jak by se mi mohlo líbit Pět neděl v balóně, řekl pan Kohn. Mají to tak někteří lidé starosti.
Tonimu se však Pět neděl v balóně líbilo. Proto se i nadále pana Löwyho zastával.
Vy jste přece taky žid, pane Kohn, řekl.
No a, řekl pan Kohn. Co tím chceš říct.
Že když jste žid, nemůžete nemít rád židy, řekl Toni.
Byl ještě nezkušený, a tak podléhal i mezi zkušenými lidmi rozšířenému omylu, jako by žid nemohl nemít rád židy, Čech Čechy, Francouz Francouze a podobně. Je to však možné. Ba dokonce časté. Filosofové a jiní popletení lidé to obvykle vysvětlují dost složitě. Jakousi nenávistí k sobě. Někteří freudisté pak na to jdou i přes nenávist k vlastní matce nebo otci a příslušný komplex. Ve skutečnosti je vysvětlení naprosto jednoduché. Vyplývá z faktu, že Čech se nejvíc stýká s Čechy, Francouz s Francouzi a žid se židy. Pan Kohn nebyl zdaleka jediným antisemitou v ghettu. A lze říci, že jejich počet denně stoupal.
Židi, řekl pan Kohn, jsou hrozný pronárod. Vůbec se Hitlerovi nedivím. Naopak. Divil bych se, kdyby je nechal na pokoji. To by musel být na hlavu padlý. No vezměte tu knihu, co mi poslal pan Löwy. Copak si seriózní obchodník může vzít pět neděl dovolenou a lítat v balóně.
Ale Hitler, řekl Toni, přece nemá rád ani jiné národy, nejen židy. Řekl to, spíš aby něco řekl. Nedělal si žádné iluze o tom, že by pana Kohna přesvědčil.
Hitler, řekl pan Kohn, nemá ty národy rád, protože jsou ještě horší než židi.
A vy myslíte, že Němci jsou lepší, informoval se Toni.
Němci jsou vůbec nejhorší pronárod, poučil ho pan Kohn. Hned po Maďarech. Zavinil to Bismarck a Vilém II., a pak taky to, že jsou luteráni. Ti jsou ještě horší než katolíci. Ačkoliv katolíci jsou taky pěkná pakáž. Pravoslavní taky. Všichni jsou stejní antisemiti. Ale pan Löwy se tedy taky vyznamenal. Jestli já bych si dovolil poslat mu Pět neděl v balóně.
Toni panu Kohnovi příliš nerozuměl. Zdálo se mu, že pan Kohn spíš než myšlenky vyjadřuje určité pocity. A pocity pana Kohna neměly logiku, to bylo jasné. Otázka ovšem je, říkal si, jestli vůbec pocity můžou mít nějakou logiku a jestli, kdyby ty pocity pana Kohna nějakou logiku měly, byly by to ještě pocity. Proto se ho radši znovu zeptal, jestli neviděl Ernu, a jestli neviděl Ernu, tak jestli tam nešel na mansardu někdo jiný.
Pan Kohn mu znovu odpověděl, že to neví, že se o Ernu nestará, ale když tam někdo šel a nebyl to Erna, tak že to byla nejspíš nějaká chonte, poněvadž slušná holka by s Ernou na mansardu nešla, a že Erna je ganef, poněvadž slušný kluk by si netahal na mansardu holky, ale že neví, jestli tam nějaká šla, a že když šla, tak šla nejspíš zadem, ačkoliv mohla jít i tudy, poněvadž pan Kohn si přece nevšímá každého, kdo jde kolem, a i kdyby si všímal, tak by si asi nevšiml nějakého ganefa a nějaké chonte.
Toni, který věděl, že ganef je židovsky něco jako gauner, ale nevěděl, co je to chonte, a styděl se zeptat, poněvadž se to domýšlel, poděkoval panu Kohnovi za informaci a propletl se mezi kavalci do druhého sálu. Pak prošel několika chodbami a schodišti a vylezl po žebříčku na půdu, kde vyhledal Ernovu mansardu.
J. R. Pick: Spolek pro ochranu zvířat. Československý spisovatel, 1969, s. 20–22. Více o autorovi zde