Zamyšlení ke Dni Země
Na 22. duben připadá největší sekulární svátek v roce, kterým je mezinárodní Den Země. Jeho ustanovení bylo motivováno snahou prosadit palčivá ekologická témata do veřejné a politické diskuze. Smyslem Dne Země je otevřeně zdůraznit skutečnost, že zdravá biosféra má zcela zásadní význam pro rozvoj a prosperitu všech biologických druhů včetně člověka. Den Země by měl být důvodem k reflexi aktuálního stavu životního prostředí a ke společnému přemýšlení o způsobech, jak na naší mateřské planetě uchovat podmínky přející vyspělému životu.
Je však zřejmé, že od sedmdesátých let minulého století, kam spadají počátky oslav svátku Země, nedošlo k zásadním pozitivním změnám v přístupu k ekologické problematice. Kvalita životního prostředí se naopak dál dramaticky zhoršuje, přírodního světa rapidně ubývá a politika se nadále pohybuje v tradičním rámci zisku a ekonomického růstu. Vedle prosazování partikulárních mocenských zájmů je předmětem politiky deklarovaná ochrana lidských a občanských práv, ochrana majetku či ochrana hranic. Ochrana Země mezi priority nepatří, neboť politika se necítí odpovědná za útvar, který nedisponuje vlastní subjektivitou a hodnotou a tudíž ani žádnými vymahatelnými právy. Civilizační expanze je tak tiše podporována bez ohledu na poškozování a nenávratné ničení živých struktur a exploataci konečných zdrojů Země. V tomto kontextu zcela oprávněně hovoříme o ekologické krizi, jejíž podstata však zůstává většinově nepochopena. K tomu, abychom porozuměli kořenům ekologické krize a mohli jí úspěšně čelit, potřebujeme obecnou teorii, která dokáže klást i zodpovídat důležité otázky související s celkem světa.
Výše uvedená kritéria splňuje evoluční ontologie, která se několik desetiletí rozvíjí v Brně, a která by se mohla stát základním teoretickým rámcem ekologického vzdělávání a občanské osvěty. Evolučně ontologický přístup umožňuje postihnout skutečnost, že na Zemi existují dva základní řády bytí – dva evoluční systémy. Prvním z nich je starší a svébytný systém přírody, který vznikl spontánně po tzv. velkém třesku a zahrnuje celý vesmír včetně pozemské přírody i člověka. Uvnitř autonomního tvořivého systému pozemské přírody dočasně existuje umělý a přírodě podřízený systém kultury, jehož tvůrcem je člověk.
Dnešní vysoce rozvinutý kulturní systém, který nemá vlastní teritoriální, látkovou ani energetickou základnu, se v přirozeném systému přírody nemůže rozvíjet jinak než přestavbou, potlačováním a devastací původních přírodních struktur. Evoluční ontologie otevřeně odhaluje prostý fakt, že lidská kultura ničí své hostitelské prostředí, které kdysi umožnilo její vznik a dočasně garantovalo její prosperitu. Z této teorie vyplývá, že příčinou ekologické krize je existenciální střet umělé lidské kultury s přirozeně uspořádanou Zemí.
Přestože protipřírodní nastavení kultury bylo ve svých počátcích opodstatněné z hlediska přežití člověka jako biologického druhu, dospěli jsme do stádia, kdy je nutné usilovat o změnu orientace, která je v okamžiku, kdy jsme obsadili a dobyli celou planetu, nadále neudržitelná a smrtící. Naším úkolem je hledat cesty, které by vedly k funkčnímu provázání kultury s přírodou a zabránit tak vlastnímu předčasnému druhovému zániku.
Bohužel ani vzdělávací systém, který je považován za jeden ze základních duchovních pilířů moderní společnosti, nedokáže flexibilně reagovat na změny, kterými procházíme a předcházet, nebo alespoň mírnit ekologické problémy, s nimiž se potýkáme. Svátek Země je v českých školách většinou pojímán jako příležitost k úklidu v okolí školy, k vycházce do přírody nebo k návštěvě ekologických středisek, kde jsou pro návštěvníky připraveny tematicky zaměřené aktivity od soutěží po přednášky, které apelují především na individuální ekologickou etiku. Rovněž široká veřejnost má možnost zapojit se do oslav Dne Země. Města ožívají spoustou atrakcí, otevírají se ekologické tržnice, pořádají se koncerty a nejrůznější kulturní vystoupení na počest naší planety. Všechny tyto akce jsou jistě chvályhodné, ale jejich charakter je (vyjma sbírání odpadků) pro participanty spíše zábavný a komerční, nikoli poučný v tom smyslu, že by odhaloval pravdu o stavu světa. Takovéto pojetí oslav Dne Země evidentně neplní své původní poslání a ilustruje spíš naši bezradnost a zmatenost v ekologické problematice.
Důvodem naší kolektivní neschopnosti zastavit nesmyslný boj s přírodou je převládající úzce antropocentrický způsob myšlení, který nám nedovoluje explicitně a se všemi důsledky uznat objektivní fakta – naši bytostnou svázanost s přírodou, opozici kultury a přírody a existenční závislost kultury na přírodě, což jsou zásadní předpoklady k tomu, abychom se mohli vydat na sebezáchovnou cestu biofilního obratu naší kultury.
Je na čase opustit zhoubnou iluzi lidské nadřazenosti nad přírodou, vzdát se role dobyvatele a vlastníka Země a zaujmout pozici jejího odpovědného nájemce, a to nikoli pouze 22. dubna, ale každý den.