Světlo jde po schodech
Verše z knižní prvotiny básníka Rostislava Opršala
Světlo jde po schodech
Světlo jde po schodech
měkkým krokem
stínům stíná unavené hlavy
Zadržuju dech
jdu za ním jsem poutník
stvořený pro přístavy
Překonal jsem tmu a velkou vodu
volám s nadějí:
Světlo!
Země!
Usednu na posledním schodu
vypiju si kávu
počkám
až dojde ke mně
Podzimní draci
Podzimní draci napínají šňůry
jsou nad věcí
když nás vidí shůry
Ještě větší nadhled má mrak
a ví svoje:
kam vítr tam drak
Nezvalovská krajina I
Za horou leží oblak
ustlaný si do atlasu
spí tam zachumlaný
od onoho času
Umyté slunce
zahřívá unavená záda
kolébkový příběh pobroukává
Šeherezáda
Až přestane zpívat
zadrhne se jí nit
mrak vstane a půjde
nás všechny dole pokropit
Jsem
Je dochvilný
říkají ti, co mě znají
Hodinky mi jdou přesně
ale básně se mi předbíhají
Ze sbírky Malá noční kasace (Milan Hodek/Paper Jam, Hradec Králové, 2016).
Rostislav Opršal se narodil 1961 ve Vsetíně a žije v Hradci Králové. Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou a přes několik zaměstnání se dostal k programování informačních systémů, u něhož setrvává podnes. Publikuje především v časopise Divoké víno, podílel se na almanachu Rybáři odlivu (2015).