Básně inspirované mořem (III)
DANUTA KOSTEWICZOVÁ
Zapomeň
nemáme tady co pohledávat
naši otcové
byli pod oblakem
a všichni přešli
přes moře
tady
dravá káně
beztrestně
trhá pravdy
odvracejí se tváře
nikdo si nepamatuje
znak věci
vyjmuté z dohledu
andělů
naše slova
v prázdnotě se zachytila
a horký déšť
bloudí
(Ze sbírky „Anatomie chvíle“)
DARIUSZ TOMASZ LEBIODA
POSLEDNÍ VEČEŘE
jejich poslední mše se odehrává v křišťálovém tichu
diamantu – na plátně přikrývajícím stůl leží chléb
těla a stojí víno krve
ježíš hledí do dáli času cítí nad sebou a v sobě
magnetismus otce neslyšně šeptá a jeho žáci
čekají se sklopenými hlavami až v nich utichne
žalostný nářek rozpáleného prostoru – skály
důstojně vcházejí do moře oblaka se mění
na vodu a sůl
šimon petr natanael a šavel vědí že ježíš
je jako loď klidně stojící
na vodě
(Z výboru básní z let 1980–2000 „Descartova lebka“)
Nikos Chadzinikolau
MATKY NÁMOŘNÍKŮ
Přicházejí každý den na mořský břeh
zahalené do černých šátků,
hubené jako jejich vzpomínky.
Sedí na velkých kamenech,
přijímají od nich smutek.
Nemají tajemství
jako moře,
které vyplavuje na břeh
desky z nedokončených cest.
Sedí tiché jako smutné lekníny
a žal ukrývají ve vlnách.
Pouze občas zvednou hlavu
a hledí na ptáky
slepené ze střípků světla.
Tehdy naříkají jako vlny,
které už nemohou těšit.
MAREK MARIUSZ TYTKO
Živly
Leszku Długoszovi
zahrada světla v moři noci
oblak nad stromem pták
noc hoří měsícem v zahradě
a pod ohněm hvězdy
vzduch a vítr
nad ptákem světlo a moře
v oblacích noci světla ovoce
zpívající ptáci hvězd koupou se v moři tmy
světlistá ticha létající ryby
třepotající křídly oblaka souhvězdí
ohnivé ptakoryby prostoru
hnané větrem oceánu v taktu mlčících sborů
kterými diriguje kapelník měsíc celý v ohni
ve filharmonii prosycené temnotou
podnebeský orchestr
zachráněných ve světle
na zahradě z oblaků
na vlnách vzduchu
koncertují s plesknutím paralaxí
ve vzduchu zahrady nad stromy
andělské hvězdy s křídly světla
v oceánu tmy kde se koupe oheň ne-my
a zachráněná duše která před chvílí zhasla na zemi