Kulturní družstva
Ze statistik druhé poloviny 30. let 20. století plyne, že na území bývalého Československa rozvíjely svoji činnost desítky různých výchovných, uměleckých a zábavních družstev, družstev pro turistiku, družstevních divadel, biografů, vydavatelství apod. Například v roce 1937 bylo v této kategorii evidováno 133 různých družstev.
Dá se říci, že samostatnou skupinu z těchto družstev tvořila družstva divadelní. Nejznámějším z nich bylo Družstvo Národního divadla v Praze - „Zlatá kaplička“, které bylo založeno v roce 1880 pod názvem „Vlastenecká společnost“. Jako družstvo ve smyslu společenstevního zákona bylo zapsáno v březnu roku 1888. Předmět činnosti družstva podle schválených stanov zněl: „…aby členové poskytujíce sobě vzájemného úvěru společně vedli správu Královského českého národního divadla v Praze, jakož i po případě jiného českého divadla v policejním obvodu pražském“. Družstvo spravovalo a provozovalo Národní divadlo do roku 1900, kdy správa Národního divadla byla svěřena „Společnosti národního divadla“, spol. s r.o., Družstvo Národního divadla však tímto nezaniklo. Podílelo se ještě nějaký čas na správě Národního divadla spolu se Společností a začalo se zabývat vybudováním druhého českého divadla v Praze a zřízením českého divadla v Brně. V roce 1906 získalo také správu Městského divadla na pražských Královských Vinohradech. V roce 1944 přibyla do jeho kompetence správa dalších pražských divadel – divadla J. K. Tyla, Pražského komorního divadla a Pražského divadla Na Poříčí. Ve funkcích v tomto družstvu se vystřídalo mnoho předních českých umělců, například v letech 1924 až 1936 byl členem představenstva Družstva Národního divadla spisovatel Karel Čapek.
Početnou řadu mezi kulturními družstvy tvořila také družstva vydavatelská, z nichž nejznámějším bylo družstvo Družstevní práce, které vzniklo v roce 1922 jako družstvo spisovatelů, hudebních i výtvarných umělců, ale také znalců a milovníků umění z řad široké veřejnosti. Jeho hlavní činností bylo vydávání krásné literatury a její distribuce. Bylo založeno na myšlence družstevního podnikání a na přesvědčení, že „knihy mohou být lacinější, když je budou vydávat čtenáři, spisovatelé a výtvarníci společně, a když budou prodávány přímo členům bez prostřednictví knihkupců“. Družstvo mělo vlastní prodejnu, kde prodávalo své publikace, umělecká díla, bytové doplňky a jiné výtvarné artefakty. Prodejna sloužila zároveň i jako výstavní síň a centrum kulturního života. Populární bylo i literárně umělecké periodikum vydávané tímto družstvem pod názvem „Panorama“. Úspěšná činnost Družstevní práce byla po roce 1951 postupně likvidována a podstata družstva předána do správy tehdejšího ministerstva kultury. Jejím anonymním pomníkem byla ještě na počátku 90. let 20. století bývalá prodejna Krásná jizba na Národní třídě v Praze 1. Známé bylo i pražské vydavatelství Máje. V roce 1887 vznikl Spolek českých spisovatelů beletristů Máj jako podpůrný spolek pro zchudlé spisovatele. Byl to předchůdce budoucího nakladatelství, které bylo založeno v roce 1901 jako nakladatelství Máje. U jeho zrodu stálo 85 zakládajících členů – spisovatelů, kteří začali v nakladatelství vydávat svoje svá díla. Patřil k nim například Adolf Heyduk a František S. Holeček. Máj vydával nejen knihy a časopisy, ale měl i provozovací práva na některé divadelní hry, např. Maryšu bratří Mrštíků. S podobným zaměřením existovalo i Družstvo českých spisovatelů, které sdružovalo spisovatele a básníky. Mezi jeho členy patřili Alois Jirásek, K. V. Rais, Jaroslav Vrchlický, Ivan Olbracht a další. Družstvo vydávalo díla svých členů a vlastnilo beletristický časopis „Zvon“.
Z ostatních zajímavých oblastí činnosti kulturních družstev uveďme jako příklad České filharmonické družstvo, Chrámové družstvo, Aviatické družstvo, Sklářské družstvo a právem sem náleží i takové rarity jako Pražská zoologická zahrada, Rozhledna na Petříně v Praze a s velkou mírou nadsázky do kategorie kulturních družstev můžeme zařadit i Družstva Dělnických a Lidových domů, která vznikala z potřeby vytvořit středisko místního kulturního, politického a družstevního života. Často bylo nutné čekat i několik let, než byl shromážděn potřebný kapitál. Mnohdy věnovali členové svému družstvu i vlastní úspory a ve volném čase pomáhali při stavbě svého „stánku kultury". A tak produkt družstva – Dělnický či Lidový dům – vznikl z velké obětavosti a touhy členů družstva po vlastním kulturním objektu.
Historii vybraných kulturních družstev bude věnována větší pozornost v samostatných příspěvcích.
Většina kulturních a osvětových družstev skončila, respektive jejich činnost byla ukončena po roce 1948. A zdálo se, že družstevní aktivity v oblasti kultury již nebudou znovu obnoveny. Přesto se, po přibližně 60 letech od násilné reorganizace družstevnictví komunistickým režimem a po 20 letech od sametové revoluce, stalo, že byla družstevní kulturní aktivita opět obnovena, a to založením vydavatelského družstva, které je prvním družstvem tohoto typu v České republice. Připomeňme, že ustavující schůze družstva se konala dne 10. října 2009 v Brně a družstvo přijalo název „Kulturní noviny“.