Elektrárenská družstva
Elektrárenská družstva patřila do skupiny zemědělských družstev. Podíl družstevnictví na elektrifikaci zemědělství u nás je ale dnes již téměř zapomenut. Neznámá je také družstevní minulost řady českých elektrárenských společností. Tento příspěvek tedy v krátkosti připomene vznik a úlohu elektrárenských družstev.
Důležitou roli při vzniku elektrárenských družstev hrálo úsilí o modernizaci zemědělství využitím elektrické energie s cílem poskytnout zemědělcům za přibližně stejných podmínek a cen elektrickou energii k pohonu zemědělských strojů a k osvětlování. Družstva elektrárenská začala vznikat na počátku 20. století, ale jejich velký rozvoj nastal až po roce 1918.
V roce 1909 byl vydán na podporu využívání elektrické energie v zemědělství oběžník českého odboru Zemědělské rady pro Království české č. 113 804, kterým byly vyjmenovány podmínky, za jakých mohl zájemce o založení elektrárny obdržet státní a zemskou subvenci. Zavázalo-li se družstvo navíc dodávat elektřinu k pohonu zemědělských strojů, obdrželo další příspěvek. A protože výše subvence nebyla zanedbatelná, vznikla díky tomu řada družstevních elektráren. Zpočátku vznikaly elektrárny místní, zásobující pouze 1 nebo několik obcí. Tato družstva vznikala často při mlýnech, neboť využívala vodní sílu k pohonu. Později vznikaly tzv. elektrické přespolní centrály. Ty se lišily od místních tím, že dodávaly elektřinu o vysokém napětí, kterou bylo možné přenášet na větší vzdálenosti. Postupem doby se vyeliminovala družstva jednak k výrobě elektřiny, která produkovala elektrický proud ve vlastních elektrárnách a zásobovala jím své členy, družstva, která zajišťovala nákup a prodej elektrického proudu a družstva, která sháněla investiční prostředky na vybudování místních elektrických sítí. Samozřejmě existovaly formy, kde se aktivity jednotlivých kategorii prolínaly. Mnohá elektrárenská družstva splynula s družstvy strojními, jejichž posláním bylo zásobovat zemědělce elektrickým strojním vybavením.
Některé prameny uvádějí, že první družstevní elektrárna (naftová) v Čechách byla založena roku 1907 při družstvu na zpracování zelí v malé obci Věkoše u Hradce Králové (dnes součást Hradce). Ve stejném roce byla založena i první přespolní elektrárna (vodní) na Moravě v osadě Na Březové u Hunčic.
Velkým průkopníkem a iniciátorem družstevní elektrifikace českého venkova byl Ing. Černý, který působil v zelařském družstvu ve Věkoších a během svého života publikoval řadu článků, vydal četné publikace na téma družstevní elektrifikace a zacházení s elektrickými přístroji, uspořádal přednášky a i prakticky se zasazoval o družstevní elektrifikaci.
Systematická elektrifikace se však mohla plně rozvinout až po vzniku samostatného Československa. Od malých elektráren se přešlo k vyšším jednotkám, jejichž reprezentantem na sklonku 20. let 20. století byla například Družstevní elektrárna a mlýn ve Veselí n. L. a zejména pak Družstevní podniky elektrárenské v Dražicích nad Jizerou. Rozhodující význam pro usměrnění veškeré elektrifikační práce pro venkov měl Svaz hospodářských družstev pro konsum elektrické energie v HK založený již v r. 1911, který se po roce 1918 transformoval na Východočeskou elektrárnu a.s. v Hradci Králové a stal se vzorem pro vznikající další české družstevní elektrárenské svazy. Pro systematický rozvoj elektrifikace v celém tehdejším Československu měl velký význam tzv. elektrizační zákon – zákon O státní podpoře elektrizace č. 438/1919 Sb.
Co se týká Moravy a Slezska, tam byla situace poněkud jiná než v Čechách a dá se říci, že zatímco v českých zemích elektrifikovala venkov převážně družstva, na Moravě byla elektrifikace prováděna téměř výhradně samosprávnými svazky, i když družstva zde působila v malé míře také.
V polovině 30. let 20. století působilo v českých zemích 18 elektrárenských svazů. A pro srovnání: v roce 1922 vyrobily elektrárny zásobující převážně venkov 86,5 mil. kWh, v roce 1932 již 643 miliónů kWh.
Soustavná elektrifikace venkova s finanční podporou státu přinesla velmi dobré výsledky. V roce 1937 bylo v českých zemích elektrizováno 65 % obcí. Elektrifikace venkova a zemědělství u nás v té době byla srovnatelná se západními zeměmi, např. s Francií.
Elektrárenská družstva tak před druhou světovou válkou měla značný podíl na elektrifikaci venkova. Po válce hned v roce 1945 byly dekretem prezidenta Beneše č. 100 Sb. znárodněny podniky energetického průmyslu. Družstevní elektrárny však byly ze znárodnění vyňaty. Teprve po únoru 1948 byla tato výjimka zrušena. Činnost elektrárenských družstev se skončila.