Společnost a politika Domov

Obživlosti: Myslivci

Ivan Hoffman. Foto archiv KN

Tento příběh z natáčení už vyprávím nějakých dvacet let. Je z doby, kdy jsem co chvíli moderoval debaty politiků z parlamentního studia Českého rozhlasu ve sněmovně. Při pozorování zblízka a naživo vypadají poslanci úplně jinak než v televizi, která snímá, jak se do sebe sveřepě navážejí od mikrofonu. V poslanecké jídelně jsem jednou odposlechl debatu u vedlejšího stolu. V družném hovoru u něj seděli lidovec, komunista a s nimi jeden demokrat sociální a jeden občanský. Byli to čtyři myslivci. Řešili, kam příště na vysokou a jakou si kdo z Německa dovezl kulovnici. Po nějakých ideových rozporech nebylo vidu ani slechu.

Jednoho myslivce si pamatuji z dětství. Byl to vzdálený strýc a shodou okolností se také motal kolem politiky. Ze zvědavosti jsem s ním absolvoval hon, na kterém bylo pobito mnoho zajíců. Patřil jsem ke skupince, která ty chudáky nadháněla myslivcům do rány. Jejich mrtvoly pak ležely seřazené na sněhu a jednu mrtvolu jsem vyfasoval za odměnu. Nejedl jsem toho zajíce, ale pamatuji, že měl v sobě tolik broků, že bylo třeba si dávat velký pozor na zuby. Kvůli osobní vzpomínce na hon jsem později myslivce v komentářích s gustem pranýřoval a dostal jsem řadu dopisů, jejichž pisatelé, vyznavači myslivosti, mne za to plísnili.

Později se o napjaté vztahy s myslivci starala naše velšská teriérka. Procházky lesem využívala k vyhánění srn z revíru, ve kterém měly být uloveny našimi myslivými sousedy. Mnoho nechybělo, aby sama byla ulovena, nakonec se jí ale osudným stalo stáří. Pak přišel do rodiny Arrny, rhodézský ridgeback, od kterého se očekávalo, že na výstavách vysoutěží nějaké trofeje. Aby se snažil, motivoval jsem ho slibem, že když zvítězí, koupíme mu terénní vůz s velkým kufrem. Když prohraje, koupíme si limuzínu. Arrny vzápětí vyhrál na klubové výstavě mezi dorostenci a staří chovatelé nás ujistili, že sliby učiněné psovi je zvykem plnit. Díky tomu jsem konečně narazil na sympatického myslivce.

Jednalo se o prodejce automobilů, u kterého jsme Arrnymu kupovali Mitsubischi Outlander. Zběžně jsme probrali technické parametry, nicméně hlavní část debaty se týkala psů. Arrny ocenil, že se mu o dopravní prostředek postaral pan Ordáň, který psy miluje, a hodně toho ví o psím světě. To auto od myslivce se nakonec ukázalo jako šikovné i pro lidi. Kromě psů odveze i pytlecementu, obilí pro drůbež či kozu ke kozlovi. Však také už deset let u příležitosti servisních prohlídek pravidelně našemu prodejci to Arrnyho auto chválíme.

Nikdy by mne nenapadlo, že si budu rozumět s myslivcem. A že se s myslivcem shodnu na tom, že kvůli politikům svět míří od desíti k pěti. Bude to asi tím, že pan Ordáň není poslanec.