Sny
Další díl nepravidelné korespondence našeho zlínského autora, zasílané šéfredaktorovi Kulturních novin.
Moje žena je svědkem, že nekecám, protože jí je skoro každé ráno vyprávím. Sny. Ta slovy nepopsatelná nadrealistická videa. Na kila bych je mohl vždycky po ránu prodávat… Některé sny se však ostýchám zveřejnit, protože něco zveřejníš a ono to pak třeba chytne jiný tah. Jako nedávno. Všechny jsem ve svém fejetonu o naší čtvrti pochválil, že sousedka zatrhne sousedovi J. cirkulu, protože náš Vojtíšek přece spí, že soused H. patří mezi nejhodnější, protože studentkám kuřačkám připevnil ke stromku u školy, u kterého spartují či potahují z marlbor, odpadkový kýbl, že soused P. jenom za to, že jsem mu tuhle půjčil Vpředy, revanšoval se mi flaškou úžasné bezovice. Všechny jsem je pochválil a všichni mně přišli vynadat. Cirkulový soused, že si není vědom, že by jindy nějak rušil ticho ve čtvrti, pan H., že má filologické vzdělání, a tedy ví, co je ironie, že nejhodnější může taky znamenat nejblbější, tady jsem byl obzvlášť v rozpacích, a pan P: proč prý jsem se o něm a o té bezovici vůbec zmiňoval, že teď k němu může přijít z města šťára a zjišťovat, kde tu bezovicu napálil.
Takže když teď píšu, že se mi zdál SEN, jak se líbá Putin s Jitkou Čvančarovou, mám strach, aby nějaký politrucký novinář to SEN schválně nevypustil a neotloukl jí o hlavu: líbala se – on hladce osvalený, ona v tom svém úžasném ženském "obutí" – s Putinem!
Anebo tento: Ježíš Kristus stojí na škrabáku v Tescu a cosi nabízí nebo žebrá, ve snu to hned tak nerozeznáš, a u něj jakýsi holobrádek mu na svém mobilu ukazuje na displeji stále mrkající 2 HDP 2 HDP 2 HDP 2 HDP 2 HDP… Fakt, nekecám. Když jsem se probudil, chvilku jsem tápal, ale pak mi došlo, že jsem si v novinách den předtím zatrhl, že KDU-ČSL, lidovci, si jako první naše politická strana dává do programu, že bychom na zbrojení měli v dohledné době konečně začít vydávat ta slíbená 2 % z celkového HDP. Lidovci! Kdyby kdokoliv jiný! Třeba odesánci, ale zrovna lidovci, z nichž většina nejspíš v toho Ježíše věří, anebo dokonce víru v něj praktikuje, nebo se aspoň snaží milovat bližního jako sebe samého!
Já jako praktikující ateista se však ptám, je-li třeba krmit toho "khakimana" stále většími porcemi peněz, jestli není už kontraproduktivní ničit lidi stále dražšími a sofistikovanějšími zbraňovými systémy, když člověka, cynicky řečeno, lehce odstraníš pytláckou brokovnicí s uřezanou hlavní. Omlouvám se útlocitným. Když už před třiceti roky naše média psala, že na Zemi je tolik zbraní, že by ji stačily zničit šestkrát…
Viděl jsem totiž nedávno v italské TV reportáž, jak obrovské plochy zabírá v poušti kdesi v Nevadě úložiště ojetých vlastně oletěných letadel, která už vyšla z módy a nejsou in, a jaké jsou problémy s jejich likvidací. A která si – omlouvám se po druhé – třeba ani "nešvihla". A podobně to bylo v té reportáži i s tanky a transportéry. Celé jedno krásné horské apeninské údolí tam zaneřádily.
Ale ať už v nastalé válce budou použity jakékoliv zbraňové systémy, vždycky tam na území poraženého protivníka někdo zbude, pakliže nedojde k nejhoršímu, k jadernému, a dobytá teritoria budou muset být obsazena orgány, které si budou s obyvatelstvem, jež nebude ochotno poslouchat okupantem dobře míněné rady, vyřizovat účty nápodobně, jako to dělala kdysi Geheime Staatspolizei, GPU, Smerš apod. Takové jsou válečné zákony. A práce takového druhu – třeba v koncentračních táborech – můžou potom konat, určitě budete se mnou souhlasit, jen absolventi lidských žump.
Něco jsem se o tom dozvěděl, milý Jiří, z okresního archivu v K., kam jsem loni půl roku jezdil, abych "práce takového druhu" popsal. Tu knížku jsem nakonec udělal, ale teď jsem ji další dva měsíce, a proto jsem tak dlouho mlčel, překopával, mimo jiné proto, abych zjistil, kde je blbě napsaná, nebo je-li v ní příliš mnoho dokumentů ze života zlínského gestapa a jejich konfidentů, a proč si ji tedy ti nakladatelé, jimž jsem ji poslal, přečetli – a odmítli. A to jsem do knížky některé hrůzné gestapácké praktiky, jako třeba Stalinovu houpačku, radši nezařadil. Jenže ono se daly drtit prsty i obyčejnou hranatou tužkou. Možná, že i to bylo pro ty nakladatele příliš. Ale možná, že je kniha jen špatně napsaná...
Můj osobní guru – a už jsem to mockrát použil – režisér Alois Hajda nabádal herce, který se na jevišti příliš vznášel, a tedy lhal: hoď to na dvorek. Půjdeme-li tedy v tomto dopisu na dvorek, tak 2 % HDP – v tom snu – znamená skok k možnému válečnému stavu o dalších ix procent. Pakliže současné výdaje na zbrojení v jednotlivých evropských státech příliš nepřevyšují 1 %, pak by to znamenalo nárůst zbrojení, vážení lidovci, až o 100 %.
Ale takové opatření ve světě se stále větším nárůstem mezilidské nenávisti se mně nějak nezdá. Nedalo by se to jedno procento, což dle mých výpočtů je téměř čtyřicet miliard korun, použít jinak? Teď, když nenávist mezi lidmi jako by narůstala geometrickou řadou? Protože co pak, až nenávist vykvete v plody: v Stalinovy houpačky, hranaté tužky, pro některé naše současníky dnes už přijatelný "waterboarding", resp. i v takové dobře míněné Hemingwayovy rady, že v první den války by měl lid svou vládu, pokud zemi přivede do války, postřílet…
P. S. Včera na koštu vína na Buchlově seděl jsem s jedním prostořekým bloggerem a o čem jiném bychom mluvili než o některých výronech politiků. Seděli jsme před sklepem, kde se koštovala vína sladká. Šel kolem jakýsi bodrý Bedřich Beneš Buchlovan a ptal se nás: "Co pijete, chlapi? Tlamolepy?" Nestačil by se ten bodrý muž divit, kdyby zjistil, jaké člověku můžou na mozku naskákat asociace…