Myšlenky pro budoucnost: 3. část - Kultura
Dosud rozšířené pojetí kultury jako kultivace člověka, přírody i společnosti, či jako kultury pouze duchovní, se v konfrontaci s faktem globální ekologické krize stává překážkou postižení její podstaty. Potřebujeme souhrnný pojem, který by označoval umělou část pozemského bytí: nejen historický proces lidské nebiologické aktivity, ale i její nebezpečně rostoucí produkt, nynější planetární kulturní systém.
Z hlediska evoluční ontologie není kultura pokračováním přírody. Je lidmi vytvářeným systémem s vlastní vnitřní informací - duchovní kulturou. Jako své hlavní subsystémy proto zahrnuje ekonomiku, materiální kulturu včetně techniky, organizace a instituce. Kultura je dočasně existujícím umělým bytím, které ovšem vzniká a rozšiřuje se na úkor zatlačování a úbytku bytí přirozeného. Tato ontologie, která respektuje fyzikální zákon zachování látky a energie, interpretuje kulturu jako destruktivní přestavbu přírody, jako výsledek kulturní evoluce. Kulturní evoluce, kterou generuje záměrná i spontánní kreativita lidí, může probíhat jen jako opoziční proces uvnitř širšího a staršího procesu přirozeného. Kulturní evolucí tedy vznikají všechny věcné i organizační formy pozemského bytí, které nevytváří evoluce přirozená.
Je užitečné vědět, že evoluční proces kultury organizuje pozemské bytí už dříve přirozeně uspořádané. Musí je proto transformovat nejen odlišným způsobem než příroda, ale také jen v omezeném rozsahu: s ohledem na zachování převahy přirozené uspořádanost, i s ohledem na udržení optimální struktury umělého kulturního systému. Rostoucí nároky obnovy tohoto systému plynou totiž z toho, že produkty kulturní evoluce (podobně jako produkty evoluce přirozené) podléhají rozkladným přirozeným procesům, druhému zákonu termodynamiky. Zatímco příroda se spontánně obnovuje samovolně, umělý kulturní systém musí udržovat a reprodukovat lidská aktivita. Kulturní evoluce, která upravuje, rozbíjí a rekonstruuje přírodní struktury, může sice využívat některé přírodní prvky, látky a energii, ale musí se opírat jak o jinou konstitutivní informaci, tak o jiné konstruologické principy.
Přežívající lovecko-sběračské kultury potvrzují, že biologicky vrozená útočná adaptivní strategie člověka, není ani jedinou, ani hlavní příčinou nevyhlášené války dnešní spotřební kultury se Zemí. Hlavní příčinou ontického konfliktu kultury s přírodou je skryté predátorské paradigma kultury. Toto duchovní nastavení se zrodilo už v řeckých mýtech, filosofii a vědě. Vyplývá z obsahu geometrických a matematických abstrakcí, které se staly základem pojetí přírody v novověké vědě a filosofii a které dodnes stojí v pozadí hlavních protipřírodních technologií. Také proto může být kulturní evoluce dočasně o několik řádů rychlejší než evoluce přirozená. Pokud však nedojde ke změně predátorského duchovního paradigmatu na paradigma biofilní, tímto směrem nastavená evoluce nebude dlouhodobě možná.
Podobně jako přirozená biotická evoluce také evoluce kulturní nemůže produkovat ani látku, ani energii, ale pouze tvary, struktury, uspořádanost, informaci. Kulturní evoluce, která své umělé struktury musí vřazovat mezi přirozené struktury již dříve vytvořené, by je rovněž měla - podobně jako evoluce přirozená - pečlivě ověřovat komplexními podmínkami prostředí. V predátorském paradigmatu to ovšem neděla, a proto je existenčně ohrožená také tím, že umělé struktury testuje (podobně jako biologický tumor) jen krátkozrakými hledisky své okamžité prosperity a růstu.
V predátorském duchovním nastavení kulturní evoluce "pohrdá" přirozenou uspořádaností i časem, který tuto uspořádanost vytvářel. Nové ontické struktury však vytváří nepoměrně snadněji i proto, že je otevřená pro své teoretické poznání - parciální přírodní vědu. Částečně se rovněž osvobodila jak od přímé závislosti na bioticky vázané ekosystémové energii (např. technické civilizace objevily způsob, jak čerpat koncentrované zdroje fosilních paliv), tak od závislosti na několika málo prvcích chemické periodické soustavy, z nichž své struktury počal kdysi konstruovat pozemský život. Pouze zdánlivě se však osvobozuje od mnohostranné závislosti na přírodě.
Protože kultura nemá svou vlastní látkovou a energetickou základnu, s ohledem na reprodukci člověka i ostatních živých systémů bude nucena omezit, znovu konzumovat či jinak uměle neutralizovat své odpady a amortizované produkty. Zatím je spolu s rostoucím "čerpáním" přírodních látek a energie lehkomyslně odkládá na povrch důmyslně uspořádané Země. V přirozeně uspořádané přírodě proto nutně vyvolává plíživou záměnu původního přírodního bytí, s nímž je lidský organismus sourodý, za umělé bytí kulturní, s nímž lidský organismus sourodý není. Ale i přes četné signály o zhoršujícím se lidském zdraví se daří společenským vědám ignorovat fakt, že v rámci převahy umělého bytí člověk dlouhodobě žít nemůže.