Svatořečení beduínů
Přinášíme verše brněnské spisovatelky a básnířky (1944) z cyklu Svatořečení beduínů.
Mlhovina Srdce ve vodíku kyslíku a síře
Sandálem do prsou jsi bušila má naivní průduško
že spolkneš raději verš chlupatý i trnitý
jenom ne korektní který se tváří jako stará dobrá pec
zatímco inzeruje jak vyhubit krtky slimáky a další havěť plazivou a žravou
jakož i havěť lidskou
Neboť z lásky zbyl jen provázek
Balónek zelený modrý žlutý praskl s výkřikem užovek
Neúnavní pavouci předou chromatické závoje
a smetáky je slíznou ke svačině
Koloběh a rituál v jedné mlhovině
Lidé umírají u vrat cizího kostela
nebo u stánku s květinami
jejichž vůně je bezedná jako propast
ale padá do jámy
Vodíci kyslíci a síry
umanutě nabíráni vidličkami
bodnými ranami divného Zvěstování
Živote! Odkud jsi přišel že máš jen jednu botu
kde najdu ten druhý škrpál
pravdivější než dýchavičné písmo v kožené vazbě
Láska se vysemenila jako makovice
Spermie už sebou nemrskají
vyklenuty do oblouku stanou se viaduktem
pod kterým nevede nic
Ale děcko je tady
s tváří jako říkankou vyprávěnou u ohně
Může nám být lecčeho líto
jenže lítost je pytlík s ocasatými hřebíky
hnízdiště zkrocených varanů
které učíme klouzat po ledu
Nevím proč tolik nářku když je tady to děcko
každý snář ti poví že dítě je příznak štěstí
pokud mu nenávistné auto neutrhne ruku se zmrzlinou
Přibude bolesti jako hrušek v poli
osamělých hrušek v barokní krajině
Říkají
člověk by měl být šťastný aby rozdával štěstí kolem sebe
nešťastní lidé trhají kopretinám hlavy
Chci napsat že i asfalt mívá kocovinu
ale pochopím tenkou hráz z uzlíků planých neštovic:
nevymýšlej si zdobná slova pro nemoc smutek a zlo
kytary pařátům
Svatořečení beduínů
Jestlipak může být Bůh zobrazen jako dvouhrbé dobrotisko
které si před vámi klekne abyste se mohli vydrápat nahoru?
Beduín rozmlouvá se svým Bohem skrze cizince
jemuž prokazuje šlechetnost
Prach v sandálech a zteplalá voda
Kdo nezažil ať mlčí jako přímorožec
I poušť je krásnější když není vymodlená