O rušení i nerušení předmětů ve finských školách
Česká mediální stylizace
Na podzim roku 2016 se v médiích objevily bombastické titulky o „skutečné revoluci ve finském školství“, při níž údajně „finští úředníci chtějí odstranit z osnov tradiční předměty“. Změna se měla týkat středních škol a prosadit se měla v horizontu několika málo let. Ukázalo se ale, že za těmito tvrzeními, která oblétla svět, stojí anglicky psané články, jejichž pisatelé celou záležitost trestuhodně zploštili a zjednodušili; informace totiž musely dementovat i samy finské úřady. Dotyčné zavádějící elaboráty byly recyklovány i u nás a chytili se jich vedle účastníků veřejné debaty o školství už i někteří politikové, zvláště v době před volbami, a mýtus se tak šíří dále.
Pomalu, ale do hloubky
Jak je to tedy ve skutečnosti? Jak Finové říkají, „Ei savua ilman tulta“ („Není dýmu bez ohně“, tedy není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu). Změna, která se od roku 2014 týká i finských škol základních (gymnázií od roku 2015), je součástí programu, jehož cílem je ucelování a propojování vyučování a zavádění mnohotematických učebních celků. Ty tradiční předměty nenahradí, ale budou je doplňovat. Každý žák se výuky takového celku zúčastní minimálně jednou za školní rok. Jejich cílem je vést školáky k tomu, aby si uvědomovali vzájemné vztahy, souvislosti a závislosti mezi předměty, uměli spojovat fakta či případně i dovednosti z různých oblastí a naučili se pojednávat témata novým způsobem. Ačkoliv i dříve školy organizovaly různé podobné projekty či tematické dny nebo týdny, nyní by se podobné tematické celky (různé akce, soustředění, exkurze či kampaně) měly stát pevnější součástí výuky.
Možná ještě důležitější je to, že nejde jen o pochopení spojitostí, ale o dovednost je aplikovat s uvědoměním si jejich významu ve vlastním životě žáků, nejbližšího společenství, celé společnosti i globálně. Celostně se totiž mají probírat jevy a témata dotýkající se života žáků jak v oněch vícetematických celcích, tak i v tradičních předmětech. Důraz se vedle spolupráce různých věkových skupin žáků a interakce s dospělými klade rovněž na lokální zakotvení, aktuálnost a společenskou potřebnost, neboť cílem je co největší interakce školy a společnosti.
Nejen o světě, ale i o vlastním kraji
Příklad podobného vícetematického celku pochází z učebního plánu městečka Kokkola. Pětidenní celek má název „Dvojjazyčná Kokkola“ a jeho cílem je seznámit žáky s nejnovějšími kokkolskými dějinami se zaměřením na místní dvojjazyčnost, neboť zde žije i švédskojazyčná menšina. Tematický celek zahrnuje výuku švédštiny (ve Finsku je to pro všechny povinný předmět), dějepisu a mateřského jazyka, tedy finštiny. Součástí výuky by měly být i exkurze a spolupráce se školami, v nichž se učí mateřským jazykem švédské menšiny. V severních oblastech, v nichž žijí Sámové (Pozn. red. Ve starší české terminologii také známí pod jménem Laponci), jejichž obživa je závislá na sobím hospodářství, byl zase v základních školách již realizován velmi oblíbený tematický celek „Sob“, spojující přírodopis, ruční práce, výtvarnou a hudební výchovu, dějepis a výuku mateřštiny (krátký film o jeho aplikaci najdete zde).
Komenský ve Finsku
I finská gymnázia, jejichž tříletá výuka se sestává ze 75 kurzů, budou moci část svého učiva realizovat na podobném principu. Z těchto kurzů pak budou některé volitelné (patřící pod tzv. tematická studia), a právě ty budou propojovat různé předměty. Zvláště aktivní jsou v tomto již dnes gymnázia helsinská. K reformě patří i pojednávání souvisejících témat ve dvou či vícero předmětech ve stejné době či v časové návaznosti za sebou. Snahou je například zajistit, aby předměty finský jazyk a literatura na jedné a předmět společenské vědy na druhé straně absolvovali studenti současně tak, aby nedocházelo například k praxi z mého prvního ročníku gymnázia: v češtině byla probírána antická literatura bez jakékoliv spojitosti s antickými dějinami, pojednávanými jindy v dějepisu.
Předpokládá se sice, že i nadále se většina výuky uskuteční v rámci tradičních předmětů, kde je vyučování založeno na předepsaných hodinových dotacích pro daný předmět. Propojování poznatků z jednotlivých předmětů do vzájemných souvislostí samozřejmě předpokládá jejich dřívější nabytí právě v nich, což znamená, že i ony musí existovat. Kdo někdy učil, umí si jistě představit, že příprava podobných vícetematických celků, které by měly pokrýt veškerou výuku, by si od učitelů rázem vyžádala značné množství práce, především společných příprav, na které by při běžném pedagogickém provozu nezbýval čas.
Ve Finsku byl ale učiněn určitý koncepční krok, a v několika nejbližších letech bude velmi zajímavé sledovat tamní zkušenosti.
Text vznikl v rámci projektu Finsko100
Více o tématu v angličtině najdete těchto stránkách