Hodiny
Almužnu zbojníkovi cest!
Zlé oko v oko zákeřníku!
A dýku na vrahovu dýku! —
Mimo stav milosti má duše jest! —
Já jsem ten blázen z Pampeluny,
bojím se smíchu lstivé Luny
pod černým flórem závoje…
Vždyť, hrůzo! pod poklopem všechno je!
Slyš, řehtačka teď zvučí zdola…
To hodina zlá na mne volá.
Zvuk hran do prázdna nocí ráz, dva pad.
Už víc než čtrnáct hodin bije…
To slzy jsou… Jdi, k pláči ti je,
mé srdce!… Zpívej… Lépe nesčítat.
Přeložil Karel Čapek
Tristan Corbière, jak ho charakterizoval Paul Verlaine v knize Prokletí básníci: „Bretonec a téměř matrikový katolík, ale věřící v ďábly; námořník, ale ne z válečného a už vůbec ne z obchodního loďstva, leč zběsilý milenec moře, na něž vyjíždíval jenom za bouře, nesmírně divoký na tomto nejbujnějším oři (o jeho šílené neopatrnosti se vyprávějí neuvěřitelné zkazky). Tolik pohrdal Úspěchem a Slávou, že se zdálo, jako by se s těmi dvěma hlupáky vsadil, že s nimi nebude mít ani nejmenší soucit! V rýmech a v prozódii není nijak bez chyb, to znamená, že není úmorný.“