Píseň jako zrcadlo duše
Když člověk prochází sbírkami lidových písní, zjistí, že zdaleka největší množství písní se týká lásky – vztahování se muže k ženě a naopak. To, co dnes u nás označujeme za tradiční lidové písně, je výsledkem tvořivosti převážně venkovského původu zhruba posledních tří až čtyř století. Je to zrcadlo světa lidí žijících ve světě jednoduchých vztahů a omezeného množství vnějších informací. Během devatenáctého století se paralelně k této písňové vrstvě začala rozhojňovat i produkce městská a svět se postupně začal informačně propojovat, rozvíjely se komunikační kanály všeho druhu a s nimi i masová média. Dnešní písničkaření – folkové, rockové či obecně populární je zrcadlem světa komunikačně propojeného v míře nevídané. A přesto téma lásky a vztahů mezi mužem a ženou neztratilo na bohatosti a důležitosti.
Struktura a vývoj milostného vztahu
Pokud člověk chce tuto oblast nějak podchytit, najít vnitřní strukturu a smysluplné vazby, nemůže se vyhnout aspoň jednoduchému psychologickému popisu. Co je to vlastně z psychologického hlediska láska mezi mužem a ženou? Je to oboustranně více či méně intenzívní vztah, který se s určitou zákonitostí proměňuje v čase. Od počátečního okouzlení, tedy silné přitažlivosti pod vlivem vlastních představ, prochází dalšími stadii, která postupně zrcadlí fázi „odkouzlení“, a pokud vztah přetrvá, dostává se do fáze vyrovnání, usazení, přijetí sebe i partnera tak, jak je, tedy i s jeho chybami. Nechci tu ale nyní zabíhat do podrobnější psychologické terminologie či zabřednout do suchého akademismu, který nás pocitově vzdaluje reálně prožívanému životu. Myslím, že každý, kdo prožil nějaký milostný vztah s dlouhodobějším vyústěním, ví, o čem tu mluvím.
Zamilovanost, tedy počáteční období milostného vztahu, je jedno z nejsilněji prožívaných období v životě, v němž ruku v ruce kráčejí intenzívní prožitky štěstí s bolestným trápením, když máme pocit, že milovanou bytost můžeme ztratit nebo ji skutečně ztrácíme.
Onu bolestnou intenzitu připomíná například jedna stará píseň z Horňácka, která jemným lyrickým způsobem popisuje takový prvotní vztah.
Šohajku, duša má,
leluja voňavá,
keď ťa deň nevidím, keď ťa deň nevidím,
celá su bolavá.
Když je člověk zamilován a zvláště má-li citlivou povahu a ještě zvláště, má-li i silně prožívané já, je-li silná osobnost, což mnozí tvůrci písní bývají – dosahuje expresivita jeho poetiky vysokého stupně. Jedním z populárních zpěváků a současně silných tvůrců je Sting, který vyšel z energií nabité, přímočaré rockové hudby a postupně se stal součástí kvalitní pop music téměř středního proudu. Punc autenticity a naléhavosti v jeho textových výpovědích mu však zůstal. Zoufalost člověka, který je ve své zamilovanosti závislý na nedosažitelném druhém, který je ochoten učinit cokoli, aby jej získal – aby neztratil smysl života – je expresívně vyjádřena v písni Mad about you – Šílím z tebe. Ocituju zde alespoň kousek textu:
Z temných odlehlých údolí
jsem slyšel starověké písně zármutku
Ale s každým krokem jsem myslel na tebe Jen na tebe
A s každou hvězdou, každým zrnkem písku
Zbytky vyschlého oceánu
Řekni mi, jak dlouho ještě? Jak dlouho ještě?
Říkají, že v poušti leží město
Marnivost starověkého krále
Ale to město leží v rozvalinách
Jen vítr tam skučí a supové zpívají
To je dílo lidí
To je výsledek naší ctižádosti
Z mého života by udělalo vězení,
kdyby ses stala ženou jiného
S každým vězením rozvátým v prach
Mí nepřátelé kráčejí svobodně
Šílím z tebe, šílím z tebe
A nikdy v mém životě
jsem se necítil víc osamělý než teď
Ačkoliv získávám nadvládu nad vším, co vidím
Neznamená to pro mě nic
Ta energie zamilovanosti je ohromná, vede nás k velkým činům, ale současně může mít i hrozivé následky. V dřívějších dobách nešli lidé pro činy daleko – muži se kvůli ženám bili i zabíjeli, ženy zase využívaly – pokud bolest a smutek neobracely do sebe a v naříkání – i nejrůznější – dnes by se řeklo šamanské – techniky, aby ovlivnily srdce milého či aby se mu případně pomstily. Kletbou či zaříkáváním, jako třeba donedávna na moravských Kopanicích.
Svého času jsem se svou skupinou Teagrass natáčel album s maďarskou zpěvačkou Irén Lovászovou. Ona znala velké množství archaických maďarských písní, jezdila je dokonce sbírat do odlehlých oblastí rumunského Moldavska, kde žilo v horách odloučené maďarské obyvatelstvo. Jednu takovou píseň jsme natočili. Je v ní obsažena na tu dobu jasná a působivá hrozba:
Proklet buď od Boha, miláčku,
jestli mne někdy podvedeš,
neboť já jsem tě nikdy nepodvedla,
každý den tě mateřsky opatrovala…
Vyjádření intenzity citového prožívání, které nám zrcadlí staré lidové písně, je v současné písňové tvorbě strukturovanější. Mám tu na mysli písně, které můžeme považovat za víceméně niterné a osobně laděné výpovědi písničkářů, nikoli jen spotřební zboží v průmyslu pop music. V našem světě, kdy se oproti minulosti posunula hranice možného osobního rozvoje průměrného jednotlivce až k vypjatému individualismu, jsou pohledy na vztahy a klíčové momenty jejich vývoje zrcadleny tu s větším tu s menším odstupem – tvůrce nepropadá ve své jedinečnosti natolik do děje samotného. Tím ale umožňuje, aby jeho poetiku převzalo širší publikum. Následující píseň Roberta Křesťana, která je ozvěnou prvního tělesného milostného aktu, se ve své jednoduchosti a přitom působivosti rozšířila mezi lidmi natolik, že se stala součástí obecného repertoáru.
Co skrýváš za víčky a plameny svíčky
snad houf bílých holubic nebo jen žal
tak skončil ten prvý den smáčený krví
ani pouťovou panenku nezanechal.
Otevři oči, ty uspěchaná, dámo uplakaná
otevři oči, ta hloupá noc končí a mír je mezi náma…
Dnešní doba, kdy jednotlivec má obrovské možnosti se relativně svobodně rozvíjet – v porovnání s minulostí je to obrovský civilizační posun, tak vyvstává problém rozvinutého individualismu, hledání své vlastní cesty. Nemáme rádi, když nás někdo omezuje – a to jak ve společnosti, tak ve vztazích. Unést vztah je dnes čím dál tím těžší, protože neplatí stereotypy minulosti, okolní společností diktované závazky. Jistoty a poznání hledáme sami v sobě a často marně, protože omezit směřování svého já, směřování nezřídka ovlivňované více či méně přiznaným sobectvím, je zoufale těžké. Přijmout závazky, přijmout svá omezení, přijmout toho druhého… to je osudový úkol vážně míněného milostného vztahu, ale současně úkol jeden z nejtěžších. Vlasta Redl na svém prvním sólovém a současně vnitřně hluboce koncepčním albu Na výletě z počátku devadesátých let – a dle mého názoru nedoceněném – poskytl hluboké průhledy do duší hledačů lásky a trvalosti. Průhledy plné jasu, ale také smutku a marnosti, až to člověka mrazí – jako třeba v písni Doma je doma:
Víš moje milá
Nejspíš trochu ti závidím
Že ti stačí co víš
To já i když se snažím
Stejně do tebe nevidím
A říkám, co nepochopíš
(…)
Víš moje milá
Ať chodím kudy chodím
Nacházím všude jen tu zář
A marně čekám na tmu
V které oči prohlédnou
A spatřím tvoji pravou tvář
Mám se snad vzdát
Všech svých plánů a nadějí
A jen pro to tajemství dál žít
Já vím je čas spát
A vím hvězdy nehřejí
A vím že smím tě políbit
Úhlů, z nichž můžeme nahlížet na lásku, na vztahy, na osudová směřování dvou lidí je mnoho. Poznáním a zvláště pak sebepoznáním člověk zjistí, že všechno má nějaký smysl a osudovost a že lze z prvopočátečního láskyplného vlnobití nabrat kurs, který má vědomější a trvalejší charakter. Jedním z předpokladů je nalézt ve druhém to, čím on skutečně je a naučit se to oceňovat.
Můj text nemá být psychologickou poradnou, ale pouhým omezeným zamyšlením nad písněmi v širším kontextu, takže jej budu směřovat pomalu ke konci. Na konec zařadím jedno z nejkrásnějších vyznání milované osobě, které znám, a které možná úplně není jen milostné, spíše překračuje i k obecněji pojatému přátelství. V každém případě však obsahuje něco, bez čehož se nelze pohnout kupředu, bez čehož nelze jakýkoli vztah rozvíjet. Píseň s názvem Vzácne je z repertoáru skupiny Živé kvety:
Tí, čo prví opustili loď, nazvali kapitána krysou
Najhoršia je bezmocná noc, slzy nad záchodovou misou
A ja ti poviem, čo je dôvera
Je to len miesto odkiaľ s niekým môžeš pozerať
Nad všetko malé, plytké, zlé a lacné
Vzácne, ach vzácne
Máločo ostane vzácne
Vzácne, ach vzácne
To všetko s tebou je mi nad slnko vzácne
Vzácne, ach vzácne
Len niečo môže byť vzácne
Vzácne, ach vzácne
Len nech to ostane vzácne
………….
Dosud odvysílané díly pořadu Písňobraní Jiřího Plocka lze nalézt v rozhlasovém archivu stanice Vltava:
https://vltava.rozhlas.cz/pisnobrani-jiriho-plocka-6672983