Obživlosti: Napsali o nás
Kdykoli čtu anebo slyším, co se o nás píše v cizině, vzpomenu si na Natalie Nougayrède. Jde o francouzskou novinářku, kterou jsem potkal v roce 1990. Přijela do Československa napsat o nás článek a od někoho dostala telefon i na mne. Seděli jsme v kavárně v Bratislavě a tlumočnice jí překládala do francouzštiny mou verzi toho, co se dělo na Slovensku. Potkal jsem v těch letech řadou zahraničních novinářů, ale zrovna Natalie Nougayrède si asi pamatuji proto, že byla nejkrásnější. Pochybuji, že jí někdo odmítl rozhovor. Krátce po interview v Bratislavě jsme se náhodou setkali v redakci Lidových novin v Praze. Usmívala se na mne a kolegové byli zaskočeni, že se s touto obletovanou celebritou osobně znám!
Co si tenkrát přečetli čtenáři Le Mondu nevím. Předpokládám ale, že krásná Francouzka Natalie vycházela z informací a subjektivních komentářů nás, které potkala. A myslím, že tak je tomu i dnes. Když čtu, co se o nás píše, je mi jasné, s kým u nás mluvil autor, jehož názor se pak u nás prodává jako nezávislý pohled odjinud.
V prvních letech po převratu, kdy jsme byli pro svět zajímaví, se u nás akreditovala řada zahraničních dopisovatelů. Od korespondentů přijíždějících na otočku se lišili tím, že zde s námi žili (a někteří žijí dodnes), takže nás měli přečtené a jejich odstup byl zasvěcený. Když se například k výsledku voleb v rádiu vyjadřovali Erik Best, Fabrice Martin Plichta, Barbara Sierszula či Dana Schmidt, mělo to přidanou hodnotu nejen díky jejich americké, francouzské či polské češtině, ve které říkali své názory jednoduše, napřímo, ale i díky jejich vlídnému nezávislému nadhledu. Mluvit s nimi bylo zajímavější a dobrodružnější než moderovat diskusi s opatrnými domácími experty.
To už je ale dávno pryč. Dnes se opisuje se z mainstreamu, takže o nějakém odstupu nemůže být řeči. Zahraniční agenda médií je globální. Lokální politika je poměřována „bruselským“ či „euroatlantickým“ metrem, takže není rozdíl mezi tím, jak jsme viděni našimi vlastními neoliberálně probruselskými komentátory, a jak nás vidí jejich ideologicky spříznění kolegové odjinud.
Nedaří se mi najít starou vizitku Natalie Nougayrède. Na internetu jsem našel, že „Natalie Nougayrède is a columnist, leader writer and foreign affairs commentator for the Guardian. She was previously executive editor and managing editor of Le Monde.“ Podle fotografie bych ji ale nepoznal. A cosi mi říká, že kdybych s tou sympatickou žurnalistkou u kafe seděl dnes, neptala by se mne, jak se věci mají, nýbrž by mne poučila, jak tomu, co se u nás děje, mám rozumět. Možná jsem ale zbytečně skeptický a zbytečně ovlivněný tím, co se o nás píše.