Počteníčko: Freud v Americe
Ukázka z knihy Edgara Lawrence Doctorowa Ragtime (známé i z filmového zpracování Miloše Formana), odehrávající se v New Yorku a okolí na počátku dvacátého století a zobrazující život různých vrstev tehdejší americké společnosti.
Freud dorazil do New Yorku Lloydovým transoceánským parníkem George Washington. Provázeli ho dva jeho mladší žáci Jung a Ferenczi. V přístavišti na ně čekala jiná dvojice mladších freudovců, doktoři Ernest Jones a A. A. Brill. Společnost poobědvala na střešní terase u Hammersteina. Byly tu palmy v květináčích. Duo housle a klavír hrálo Lisztovu Uherskou rapsodii. Freudovi společníci povídali a neustále po očku sledovali, jakou má profesor náladu. Dal si lívance. Brill s Jonesem se ujali role hostitelů. V následujících dnech provedli Freuda Centrálním parkem, Metropolitním muzeem a Čínskou čtvrtí. Kočkovití Čínani na ně zírali z temných krámků. Za skleněnými vitrínami byly plody liči. Společnost šla na jeden z těch němých filmů, které se tak rozmohly po šantánech a prvních městských biografech. Z hlavní pušek stoupal bílý kouř a nalíčení muži s namalovanými ústy se chytali za hruď a káceli se k zemi. Ještě že je to němé, pomyslil si Freud. Ze všeho nejvíc ho v tom Novém světě mučil randál. Strašidelný dusot koní a rachocení vozů, řinčení a drnčení tramvají, troubení automobilů. Brill za volantem otevřeného Marmonu provezl freudovce po Manhattanu. V jednu chvíli, na Páté avenue, měl Freud pocit, že ho kdosi pozoruje; zvedl oči a viděl, jak na něho z vršku dvouposchoďového autobusu zírají jakési děti.
Brill zamířil autem do Lower East Sideu mezi tamní židovská divadýlka, kárky kočébrů a pilíře nadzemní dráhy. Vagóny nadzemky děsivě rachotily kolem oken činžáků, ve kterých údajně měli bydlet lidé. Okna drnčela, celé domy se otřásaly. Freud by si rád odskočil, ale nikdo mu zjevně nebyl s to říct, kde jsou veřejné záchodky. Museli všichni zajít do mléčného bufetu a objednat si zeleninový salát s kyselou smetanou, aby Freud mohl na toaletu. Když zas byli v autě, zastavili jednu chvíli na nároží a pozorovali pouličního umělce při práci. Ten starý muž tu za pár centů vystřihoval nůžkami z papíru miniaturní siluetky kolemjdoucích. Právě mu stála modelem jakási překrásná elegantní žena. Horkokrevný Ferenczi, maskující obdiv k ženiným půvabům, zahoroval ke svým kolegům, jak velice ho těší vidět, že to pradávné umění vzkvétá i na ulicích Nového světa. Freud zkousl doutník, ale zůstal zticha. Motor běžel naprázdno. Pouze Jung si všiml i malé holčičky v zástěrce, která stála poněkud v zákrytu za tou mladou ženou a držela ji za ruku. Holčička vykoukla na Junga a Jung, muž s vyholenou lebkou, který v několika zásadních věcech začínal již se svým drahým mentorem nesouhlasit, pohlédl svými tlustými čočkami v ocelovém rámečku na to kouzelné dítě a zažil šok poznání, který si v tu chvíli nedokázal vysvětlit. Brill zařadil rychlost a společnost pokračovala v cestě. Směřovali na Coney Island, vzdálený kus od města. Dorazili tam v pozdním odpoledni a ihned se vydali na obhlídku tří obrovských zábavních parků. Nejprve navštívili Steeeplechase, pak Dreamland a pozdě navečer zašli mezi žárovkami ozářené věže a kupole Luna Parku. Důstojná návštěva se sklouzla po toboganu a Freud s Jungem pak ve společném člunu propluli Tunelem lásky. Večer skončil, až když unavený Freud zažil další ze záchvatů mdloby, které ho v poslední době ve společnosti Junga často přepadaly. Za pár dní odjela celá společnost do Worcesteru, kde měl Freud přednášet. Když cyklus přednášek skončil, nechal se profesor přemluvit k návštěvě proslulého přírodního divu, Niagarských vodopádů. Dorazili tam jednoho zachmuřeného dne. Tisíce novomanželů tu stálo v párech a pozorovalo obrovské kaskády vody. Skrápěly je spršky deště stoupajícího nad vodopádem. Vysoko nahoře byl mezi oběma břehy natažen drát, po němž kráčel nějaký šílenec v piškotkách a trikotu a snažil se pomocí deštníku udržovat rovnováhu. Freud zavrtěl hlavou. Potom se jeli podívat do Jeskyně větrů. Tady, u podzemní lávky, průvodce zarazil ostatní a vzal Freuda za loket. Pusťte starého pána napřed, řekl. V tu chvíli si slavný profesor, kterému bylo třiapadesát, řekl, že má Ameriky právě tak dost. Na lodi Kaiser Wilhelm der Grosse se i se svými žáky vrátil do Německa. Nezvykl si ani na americké jídlo, ani na nedostatek veřejných zařízení. Byl přesvědčen, že mu výlet zruinoval jak žaludek, tak i močový měchýř. Američané mu připadali siláčtí, hrubí a vulgární. Zděsilo ho barbarské hromadění evropského umění a architektury bez ohledu na styl a místo původu. V americkém lehkovážném mísení obrovského bohatství a nesmírné bídy spatřoval chaos rozkládající se evropské civilizace. Seděl v tichu své útulné vídeňské pracovny a byl rád, že je doma. Amerika je omyl, kolosální omyl, řekl Ernestu Jonesovi.
V té době by mu samozřejmě nemálo lidí na tomto břehu oceánu dalo za pravdu. Byly tu milióny nezaměstnaných. Ti šťastní, kteří měli práci, si troufli založit odbory. Soudy je stíhaly, policajti je bili po hlavách a zatýkali předáky, na jejichž místa v továrnách nastupovali další. Odbory jsou urážkou Boha, prohlásil jeden boháč. Pracující dělník nenajde ochranu u politických agitátorů, ale u těch křesťanů, jimž Bůh ve své nekonečné moudrosti svěřil péči o hmotné statky této země. Když už nic nepomohlo, povolalo se vojsko. V každém větším městě vyrostly zbrojnice. V dolech vydělal horník denně dolar a šedesát centů, když se mu podařilo nakopat tři tuny uhlí. Bydlel v ubikacích, které patřily firmě, a jídlo si kupoval v obchodech, které patřily firmě. Na tabákových plantážích trhali černoši třináct hodin denně tabákové listy a vydělávali šest centů za hodinu, bez ohledu na to, zda šlo o muže, ženu či dítě. Diskriminace dětí neexistovala. Ve všech zaměstnáních si je cenili. Nestěžovaly si tolik jako dospělí. Zaměstnavatelé na ně rádi pohlíželi jako na veselé rarášky. Škoda jen, že měly tak malou výdrž. Byly čipernější než dospělí, ale v pozdějších hodinách dne ztrácely na výkonnosti. A tehdy nejčastěji přicházely v továrnách a konzervárnách o prsty a nechávaly ve strojích nohy či ruce. Musely si dávat větší pozor. V dolech pracovaly ve třídírně a občas je to vcuclo do uhelné násypky. Však je pořád nabádali k ostražitosti. Ročně bylo zlynčováno na sto černochů. Ročně zaživa uhořelo na sto horníků. Ročně bylo zmrzačeno na sto dětí. Na všechno snad byly normy. I hlady se umíralo podle norem. Existovaly petrolejářské trusty, bankovní trusty, železniční trusty, jateční trusty, ocelářské trusty. Stalo se módou ctít chudobu. V newyorských a chicagských palácích se pořádaly chudinské bály. Hosté, oblečení v hadrech, jedli z plechových talířů a pili z omlácených hrnků. Taneční sály byly vyzdobeny trámy, železnými kolejemi a kahany, aby to tam vypadalo jako v opravdových dolech. Firmy s divadelními rekvizitami udělaly ze zahradních teras prašné farmářské dvorky a hodovní sál přeměnily na přádelnu. Hosté kouřili nedopalky doutníků, které se jim podávaly na stříbrných tácech. Kabaretiéři vystupovali s načerněnými tvářemi. Jedna hostitelka pozvala všechny na jateční bál. Hostům uvázali dlouhé zástěry a posadili jim na hlavu bílou čapku. Hodovalo se a tancovalo, zatímco podél stěn projížděly na kladce zavěšené zakrvácené kusy hovězího. Vnitřnosti se sypaly na zem. Výtěžek šel na dobročinné účely.
E. L. Doctorow: Ragtime. Přeložil Jiří Josek. Odeon, Praha, 1985.