Milovala vášnivě, až nebezpečně
Milena Jesenská vstoupila do povědomí české čtenářské obce díky vlně zájmu o Franze Kafku. Korespondence mezi Milenou a Franzem byla médiem, které umožňovalo rozšířit úhel pohledu na bezmála módního spisovatele. Kniha Aleny Wagnerové je splátkou dluhu, který česká literární kritika má vůči této odvážné novinářce a svébytné feministce.
Kniha, o níž pojednává tento text, je druhým, rozšířeným a doplněným vydáním biografie z roku 1996. Ukazuje Milenu jako plnokrevnou ženu, jednající často impulzivně, ale vždy na základě jasné mravní motivace. Opouští studium medicíny, k němuž ji přiměl její otec, a stává se žurnalistkou. Na základě pečlivé analýzy, opírající se o pramenné materiály, čtenář poznává Milenu Jesenskou jako bytost schopnou "milovat s velkolepou, ale nebezpečnou vehemencí". Wagnerová poutavě líčí Milenu v roli intelektuální přítelkyně i milenky, a především v roli žurnalistky. Krach dvou manželství a komplikovaný vztah k mužům je v knize líčen detailně, ne však jako pikantérie, ale jako klíč k pochopení Milenina hledání smyslu existence.
Jesenská není v pojetí Aleny Wagnerové intelektuálka v přísném slova smyslu, není ani klasická feministka. V novinářských textech si neodpustí uštěpačnost vůči pokrokářkám ženských spolků, vůči jejich "modropunčochářské rovnosti muže a ženy". Hledá "rovnost skutečnou, vyrostlou na základě ženské dovednosti, schopnosti a síly" - postoj, který odpovídá dnešnímu pojetí reformovaného feminismu takzvané druhé vlny.
Stoupající závažnost a naléhavost Milenina přístupu ke světu a jejího osudu je naznačena v její dráze novinářské. V letech 1920-22 začíná psát do nově založené Tribuny o životě ve Vídni po rozpadu Rakouska, později píše do Národních listů jako přispěvatelka do ženské rubriky nově založeného časopisu "Pestrý týden" a do "Lidových novin". Časem opouští "žvatlání o módě" a věnuje se sociologickým tématům, problémům mládeže, školství, a konečně v rostoucí míře tématům politickým. Vrcholem její novinářské tvorby jsou ve třicátých letech reportáže ze Sudet v Peroutkově Přítomnosti.
V utváření názorového klimatu v období mezi válkami hrály významnou roli debaty pražských a vídeňských kaváren. Tam formuje své levicové názory i Jesenská. Komunistickou stranu opouští v roce 1936, když se dozvídá o Stalinových čistkách. V období okupace reaguje Milena s charakteristickou spontaneitou, píše do ilegálního časopisu "V boj" a rozhodne se pomáhat židovským rodinám emigrovat. Sama vycestovat odmítá. Je zatčena a umírá v koncentračním táboře Ravensbrück.
Kniha vtahuje čtenáře do společenského klimatu doby mezi válkami i do klimatu okupace. Alena Wagnerová to dokáže tím, že se věnuje detailům; k jejich zobecnění sahá jenom tam, kde si je jistá. Zúročuje se možná, podobně jako ve vynikající knížce o Sidonii Nádherné, vzdělání autorky; vysokoškolským školením je bioložka. Snad právě tomuto oboru vděčí za věcnost, která jejím knihám dodává životnost a přesvědčivost.
Alena Wagnerová: Milena Jesenská, Argo 2015, 225 stran