Všední den
Báseň Jiřího Mahena z roku 1907.
Jde večer velkým smutkem smutný…
Jdou ulicí tvou žebráci.
V špinavých hadrech přejdou mimo,
ten zpříma, ten se potácí,
ten vyhrožuje, proklíná,
a ten zas v pláči vzpomíná –
– Neslyšels? – V planém hluku včel
jako by buben zazvučel…
Má večer svoje kouzlo tiché.
Však proto nehleď na ženy!
V hedvábných šatech přejdou mimo,
ty ctnostny i ty zkaženy –
z nich každá, úsměv na líci,
jde vstříc své vlastní vichřici –
– Neslyšels? – V planém hluku včel
jako by buben zazvučel…
Den za dnem víc mé srdce stůně
a marně bolest přemáhá.
Co chtěl jsem dříve, nepostačí:
klid pevný, pevná rozvaha.
Slyš! Kterak buben vábí zas:
Je války čas! Je války čas!
A kdo jím srdce omámí,
jde za námi – jde za námi!
Jiří Mahen (1882–1939) byl český básník, dramatik, prozaik a
všestranný kulturní pracovník. Narodil se v Čáslavi jako Antonín Vančura (jeho
příbuzným byl i Vladislav Vančura), pseudonym Mahen vznikl zkomolením jména rodiny
Maheuovy ze Zolova románu Germinal. Působil jako středoškolský pedagog
v Hodoníně a Přerově, pak zakotvil v Brně, kde byl redaktorem
Lidových novin, divadelním dramaturgem a ředitelem městské knihovny, ale také
propagátorem horské turistiky a zakladatelem prvního českého rybářského spolku.
Z jeho tvorby, ovlivněné především anarchismem, vynikají básnické sbírky
Plamínky a Duha a román Kamarádi svobody.