Kde je konec stromořadím
„S využitím prostředků Evropské unie v rámci Integrovaného regionálního operačního programu bude rekonstruován úsek silnice mezi Dolním Němčím a Slavkovem na Uherskohradišťsku. Náklady dosáhnou 20 milionů korun.“ Tolik se dozvíme z úvodu tiskové zprávy Ředitelství silnic Zlínského kraje (ŘSZK). Nejen pro místní řidiče potěšující informace, vždyť se jedná o frekventovanou spojnici Uherského Brodu a hraničního přechodu Strání-Květná. Čtenáře obeznámeného s uvedeným úsekem silnice druhé třídy a majícího vztah ke krajině bělokarpatského podhůří však při čtení zprávy zarazí jedna věc. Silničáři zmiňují obnovu vozovky, ale ani slovo nepadne o obnově zeleně.
Dříve zde přitom po stranách silnice rostla jabloňová alej. Stromy postupně odumíraly, dílem stářím, dílem poškozením kmenů v důsledku nešetrné údržby. Posledních několik stromů bylo na slavkovském úseku na základě žádosti silničářů vykáceno letos na jaře. A náhrada? Jak mi odpovídají na vznesený dotaz z ředitelství krajských silnic, s výsadbou nových stromů se nepočítá. Prý to nikdo odpovědný nepožadoval… Tak mne napadá: V podhůří Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Bílé Karpaty probíhá mnohamilionová investice z prostředků státu, potažmo Evropské unie a její plánovači či realizátoři zcela pomíjejí ekologické i estetické hledisko.
Aleje přitom do naší krajiny patří a v bezpečných úsecích silnic také ničemu zpravidla neškodí. Naopak. Zmírňují erozi i vysušování krajiny a jsou důležitými orientačními prvky nejen pro řidiče. Zabraňují přehřívání vozovek a snižují prašnost na silnicích. Ještě před pár lety rostla u silnice mezi Nivnicí a Dolním Němčím třešňová alej. Během rekonstrukce vozovky byla vykácena. Doposud bez náhrady! Silničáři se sice zavázali k vysazení náhradních stromů, jenže kdekoli na katastru obce Nivnice a ne tedy nutně na místě dotčeném. Třešňová alej, dotvářející zemědělskou krajinu víc než půlstoletí, tedy zřejmě obnovena nebude. Zůstane jen ve vzpomínkách pamětníků.
O tom, že to jde i lépe, svědčí nejen nové silniční aleje v jiných regionech, ale například i stromořadí nově vysázené podél zrekonstruované silnice z Hluku do Uherského Ostrohu, byť po horkém létě z části proschlé. Že by někdo zapomněl mladé stromy zalévat? Proč to někde je možné, a jinde ne? Naříkají si i cyklisté projíždějící po nových cyklostezkách. Chybí jim stín i osvěžení, které by jim stromy skýtaly. Díky iniciativě spolku ČSOP Pantoflíček a dotčených obcí proto budou vysázena alespoň stromořadí vedle podkarpatských cyklostezek. Alespoň tak. Silniční aleje se však náhrady patrně nedočkají. Kdo chce, hledá způsob, a kdo nechce, hledá důvod. Silničáři ve Zlínském kraji sázet prostě nechtějí a důvodů si proto vždycky najdou celou řadu. A tak nám v podhůří Bílých Karpat postupně mizí stromořadí běžně vysazovaná už od dob osvícené císařovny Marie Terezie.
Aleje přežily monarchii, přežily i bouřlivé 20. století. V dnešní uspěchané a materialistické společnosti pro ně však není místo. Vody v krajině ubývá, eroze přibývá. Došli jsme tak daleko, že se asfaltují i polní cesty. V rámci pozemkových úprav tomu tak bude například na katastru Dolního Němčí. Investorem je stát. Pro koho a nač? Politikové prohlašují, že je potřeba něco dělat, neb jižní Moravě hrozí, že se stane polopouští. Ministři svolávají jednání a přijímají se strategické plány. A pak se investuje tak, jak vidíme. Měl by to být důvod k zamyšlení především těch, kdo rozhodují, jak se se svěřenou krajinou zachází a za co se veřejné finance utrácejí. Selský rozum zjevně schází.
Autor je členem spolku ČSOP Pantoflíček.