Prokurátor, který se postavil generálu Svobodovi
1. října 1950 utíká JUDr. Jaroslav Němec (nar. 1910) i s manželkou do Německa. Není jiného východiska, přestože je velký vlastenec. Zajisté by skončil v komunistickém vězení. Byl jedním z prvních, kdo byl akčním výborem ministerstva vnitra (to byly komunisty ovládané kádrovací komise) vyhozen ze zaměstnání. Zastává důležitou funkci, je přednostou odboru zpravodajství. Končí tak jedna z etap jeho dramatického života. Odchází nerad, opouští domov, zejména milovanou Moravu a svoji rodnou obec Ořechov.
Přitom jeho život má zpočátku klidný až idylický ráz. V devíti letech se začíná učit u tatínka, ředitele školy, na housle. Později zvládá i další hudební nástroje. V Hradišti na gymnáziu pak mu dává hodiny na housle pan Húsek, který má na hradišťském náměstí obchod se smíšeným zbožím. Začíná hrát v gymnazijním orchestru. V roce 1924 už hraje s ořechovskou kapelou a je sbormistrem kostelního sboru. V Brně za dob studií primášuje Slováckému krúžku. S muzikou často vystupuje v brněnském Radiojournalu, jak se tehdy nazýval rozhlas. V Ořechově organizuje divadelní představení, lehké operetky, akademie, vede pěvecký sbor, pomáhá při hodech s právem, je hlavním tahounem maškarních plesů. Mnozí kulturní pracovníci při návštěvě Ořechova „kulili oči“, co se dá docílit na dědině. Život byl tak krásný, zdálo se, že ho nic nemůže změnit.
V roce 1938 nastupuje službu u krajského soudu v Uherském Hradišti. Zde se stává také prvním primášem Slováckého krúžku, z něhož později vznikl Hradišťan. U něj začíná i pozdější primáš Hradišťanu Jaroslav Staněk a také nestor hradišťských muzikantů, primáš František Hamada. Celá pozdější léta komunistického vládnutí však nesmí být v historii lidové hudby jméno Němec připomínáno – nejlépe, aby bylo vymazáno z paměti folkloru. Mnoho se nezměnilo v Uherském Hradišti dodnes.
Němec se po nacistické okupaci záhy v Hradišti zapojí do protifašistického odboje v Obraně národa, a před zatčením prchá přes Soluň a Cařihrad do čs. armády do Francie. Naposledy si zahraje moravské písničky na Silvestra v Bejrútu na balkoně hotelu Paprika. Tenkrát netušil, že později bude muset opět z milované vlasti prchat a zase bojovat za její svobodu, tentokráte z komunistické totality. V Anglii za války spolu s dalšími kamarády ze Slovácka zakládá Slovácký krúžek. Krúžkaři jsou z našeho kraje a postupně má krúžek jako součást armády pět set členů. Pomáhá mu i jeho kamarád A. Bartoš ze skupiny Clay-Eva (výsadkář v Hostýnských vrších). Zazpívá si s nimi i Jan Masaryk.
V roce 1944 je Jaroslav Němec přeložen a ministrem obrany jmenován vrchním prokurátorem 1. československého sboru v SSSR. Zde dochází k prvnímu většímu konfliktu.
Němec zjišťuje, že důstojníci kolem generála Svobody připravují odtržení Podkarpatské Rusi od republiky.
„O Svobodovi jsem mnoho slyšel v Londýně, ale původní obdivné zprávy se začaly zatemňovat a mnozí naznačovali, že je hodně v komunistických rukou.“ Jaroslav Němec si ověřuje, že NKVD a lidé kolem Svobody řídí mohutnou propagaci na území Podkarpatské Rusi, zaměřenou proti československým zájmům. Nemešká a podává trestní oznámení za velezradu na ty, kdož se pokusili vyjednávat o Podkarpatské Rusi.
Setkání s generálem Ludvíkem Svobodou popisuje Němec takto: „Žádám generála Svobodu, aby jako vrchní velitel nařídil prokurátorovi vydání zatykače na ty, již napomáhají k odtržení Podkarpatské Rusi. Jednám podle ustanovení zákona na ochranu republiky.“ Generál Svoboda začal oklikou, že postavení Podkarpatské Rusi je nejisté a bylo již nabízeno Sovětskému svazu. Poté se dostali do konfliktu a generál Svoboda se rozlítil a řekl: „Nařizuji polnímu prokurátorovi, aby žádný zatykač nevydával. Jinak neručím za vaši bezpečnost v této armádě.“
Rozešli se ve zlém. Možná, že tento konflikt byl i jedním z nejvážnějších motivů odchodu Jaroslav Němce na Západ. Za dramatických okolností utíká z rodné země do USA. Housle odloží, přestává hrát, lidová píseň mu příliš připomíná rodnou obec a vyvolává u něj nepřekonatelný stesk.
Němec v USA vystuduje Katolickou univerzitu ve Washingtonu, obor knihovnictví, a získá pak za svoji činnost několik amerických vědeckých ocenění. Ani v Americe neunikne hudbě a lidové písni; vede krajanský pěvecký sbor a má i jiné aktivity. Nedávno jsem byl popřát paní Wichterlové (choť vynálezce plastových čoček) k jejím stým narozeninám. Byla tam přítomna také americká manželka jednoho z jejích mnoha vnuků. Ta se mě dotázala, zda nevím, kde se narodil Jaroslav Němec, zakladatel Československé společnosti pro vědy a umění. Ano, z právě iniciativy J. Němce vznikla tato významná organizace, která působí po celém světě dodnes. Jejími členy byli nebo jsou i Václav Havel, Max Brod, Tomáš Baťa, Miloš Forman, Jaroslav Seifert a mnozí další. Němec získal pro tuto myšlenku R. Kubelíka, R. Firkušného, i B. Horáka, manžela umučené M. Horákové, A. Masarykovou a další významné osobnosti exilu. Němec je i jejím prvním generálním tajemníkem, později prezidentem a nakonec čestným členem (Pozn. red. Ještě zcela nedávno byl viceprezidentem ČSVU spolupracovník a autor Kulturních novin Jiří Stavovčík.)
V USA připravuje vydání knihy dějin obce Ořechova. Podaří se mu získat ke spolupráci nakladatelství ve Vatikánu. Knihu dokončí a zašle ji do Ořechova. Zdarma by ji měla dostat každá domácnost v obci. Je to nepolitické a zdařilé dílo. Bdělá a ostražitá komunistická STB však zasáhne. Celé vydání je zabaveno a skartováno. Knihu se podaří však znovu vydat po roce osmdesát devět. Skoro by se dalo říci „pravda vítězí“ a „boží mlýny melou pomalu, ale jistě“.
V naší zemi se ale zatím náš hrdina jinak nedočkal žádné významné úcty. U příležitosti tryzny za Jaroslava Němce v Americe zazněla tato slova: „V jeho životě nacházíme dva rozhodující prvky: Je to láska k rodnému kraji a oddanost Československé republice.“ Jaroš Němec, jak mu přátelé říkali, zemřel 7. října 1992. Pochován je v Ořechově. To bylo vždy jeho přání. StB už tomu naštěstí nemohla zabránit.