Dotace nebo investice?
Na FB se tuhle rozběhla debata o tom, jak jsou dotována parkovací místa v parkovacích domech v centru měst (ta debata vycházela ze situace v Brně). Místo „komerční“ ceny (což je vlastně údaj značně arbitrární a z jistého hlediska i podezřelý, protože se za něj dá schovat leccos) platí řidiči menší částku, kterou prý musí město dotovat. Někteří „správní hospodáři“ z toho mají těžkou hlavu. Ale proč to město dělá? Protože by na těch drahých stáních nikdo neparkoval a každý by se snažil někam to auto nacpat i za cenu značného nepohodlí. Výsledek: Ucpané ulice, chodníky. Auta jezdící více, než musí. A to jistě nikdo nechceme.
Padl i argument, že by bylo ideální, kdyby řidiči platili tu komerční cenu, protože pak by peníze daňových poplatníků, například babičky (sic!), která jezdí na nákup dvou housek tramvají, nedotovaly parkování, ale šly by na užitečnější věci, třeba na parky či dětská hřiště. Zmiňuju tuto kuriózní argumentaci, protože pochází od diskutéra, který působí v politice na straně vládnoucí koalice. Člověka nutně musí přinejmenším zarazit její velmi zjednodušená a úsměvná logika/nelogika: Podle ní totiž babička, zjevně důchodkyně, platí daně (uznávám ale, že jako důchodce přispívá aspoň na DPH z prodeje zboží) a ještě jsou z nich dotována parkovací místa, zatímco ti, co jezdí autem (většinou produktivní a relativně movití občané) zřejmě žádné daně neplatí a doplácí na ně tudíž babičky. Opustím ale tuto rovinu debaty, protože zajímavější je tu terminologické pojetí.
Dotace je obvykle považována za podporu něčeho, co se samo neuživí. V očích pravicových ekonomů je to skoro sprosté slovo. Ale obce i stát některé věci přesto dotují, protože chtějí udržet něco, co by výdělečně nefungovalo. Třeba nezávislou kulturu nebo určitý strategický segment zemědělství. Nebo koneckonců i ty parky a veřejná prostranství – vždyť to by se všechno dalo zpeněžit, že ano?
Proč to tedy vlastně děláme? Proč dotujeme? Protože chceme něco, co je důležité z jiného než účetního pohledu. To je otázka výsostně politická, neboť se týká filosofie správy obce.
Soustava parkovacích domů či záchytných parkovišť je ve velkém městě neobyčejně důležitá věc (zvláště pak, když je podpořena fungující a dostupnou hromadnou dopravou). Umožňuje směřovat auta do prostor, kde nepřekážejí. Umožňuje lidem žít, pracovat, chodit za kulturou a poznáváním, nakupovat, vyřizovat úřední, zdravotní, školní agendu bez stresu, kde zaparkovat, a bez obav z finančního postihu. To vůbec není málo. To je – dokonce bych řekl – z pohledu občana ve výsledku obrovský sociální zisk. A když domyslíme to, že zvlídnění prostředí obecně vede i k větší návštěvnosti a většímu koloběhu peněz, tak máme další plus.
Není nakonec taková dotace vlastně investicí?
P.S. Smysluplnou investicí, samozřejmě.