Počteníčko: Z brindy do bryndy přicházím
Drazí a Milí!
Z brindy do bryndy přicházím; v Dzědzicích se mně stala čest, že mne z dědiny k staci patrola vedla jako zločince, nevěříc mi, že přemytcem čili pašerem aniž nějakým buřitelem nejsem, a nyní se ráčil p. Raymund hněvem bohů podzemních na mne rozhněvati aniž vím, jakým činem bych odkliditi mohl hněv jeho. Slíbil jsem ovšem že na zpáteční cestě z Krakova jej navštívím a prohřešil jsem se nestaviv se tam; nebylo mi právě velmi dobře a v rozmrzelosti Své a v bolestech očí jsem jeda okolo něho zanedbal dostáti slova. Ale psal jsem mu v pondělí na to, 29. sept. ráno a žádal jsem o odpuštění, má tedy dosti satisfakce a mohl by pustiti mimo sebe zášť všelikou, ano povinen to činiti; jemu ale se nezalíbilo ač několikrát u Mňa byl, staviti se u mě a optati se, čím bylo, že jsem k slovu nestál. Myslím já jej potrestati a některý den, 19. 20. neb 21. za to jej navštíviti; jenomže pokuta mala bude, kdybych sám přijel a ovšem by za to stála ta pokuta, kdybyse z Vídně celá rodina tam skovala a jej notně vypálila. V sobotu neděli a pondělí 19.20.21.okt. máme prázdno; v sobotu p. direktora svátek, v pondělí podlé starého zvyku hody se drží; i možno ovšem že buď Jos. bud Fr. máte v těch stranách, u Vranovic práci nějakou, aneb že se můžete uprázněti v neděli na návštěvu do Pouzdran. Buď jak buď, rád bych o tom věděl; také bylo by pasu zapotřebí do Rousínova. Nebude-li z toho nic prosím; pište několik řádků, ale ihned, abych věděl jak se spraviti.
V Bilsku u Bialy jsem přesličnou (ale tu nečtěte dále, jenom milostpaní a slečna) děvu spatřil a byla svobodná ještě snad tou měrou, že žádnému neslíbila; chtěl jsem ji namlouvati některému z dvou milostpánů, ale… O tom bezmála Verunka napsala; to jisto, že potom Bilsko opustila a neviáskam se poděla. Tak jsem myslel, že beztoho již pozdě přicházím s radou, když páni z radnice jdou a tam se byli na věci jistě usnesli.
Na hranicích Haliče a Těšínska nemáte jiného v melodiích charakteru, než se nalézá v moravských písněch, aniž také jsem uslyšel jiných písní leč ty, jež na Moravě sebrány byly.
Sestra travička, jenž otrávila bratra, jak po celém slovansku tak i tam se zpívá, a nápěv jest velmi obyčejný (pozn red.: do textu vepsán notový zápis písničky „A což je to za rybička/ Ni gluvički ni ocaska).
Říkají vos na vas; y zní jak e = vedawa. Vešla do mne již již starodávná láska k písněm národním a myslel jsem do Živce pustiti se, an v tom policie mne zatkla že jsem nevzal do kapsy passu. Nepomohly ani šediny, ani knězské roucho, ani člověk, jenž ze stace mne do domu doprovodil, ani to, že dům sám stál a jen domácí tři ženy zpívaly a nikteraká hromada se nesebrala. Leč o tom ústně.
Ku konci prosím o odpověď brzkou, nechť již zní tak neb onak. A není-li žádného milostpána doma, tedy milostpaní a slečna postarají se o okamžitou odpověď. Líbám Vás všechny i s chlapcem Žigou.
V Brně 15.Okt.861
Váš strýc Fr. Sušil